Č. 6080.

Pozemková reforma. — Administrativní řízení: * Strana nemá právního nároku na to, aby jí byla povolena restitutio in integrum pro zmeškanou lhůtu dle § 3 zák. náhr.
(Nález ze dne 19. listopadu 1926 č. 535).
Prejudikatura: Boh. 3297 adm.
Věc: Marietta U. proti státnímu pozemkovému úřadu stran obnovy řízení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka, byvši usnesením zem. soudu civ. v Praze z 31. března 1924 zpravena, že stpú zamýšlí převzíti nemovitosti zapsané ve vl. ... desk zemských na velkostatku K., s vyznáním k uplatnění nároku dle § 11 záb. zák., podala u soudu vyjádření z 31. května 1924, v němž praví, že se stpú-em uzavřela dohodu o pozemcích, jež mají přijíti do přídělu, že dohodu tu považuje za závaznou a pouze z opatrnosti, aby případně nebyla prekludována se svými nároky dle § 11 záb. zák., žádá, aby nemovitosti v příloze seznamenané byly propuštěny ze záboru dle § 11 záb. zák. V žádosti dále praví, že kdyby pozemková reforma na velkostatku K. byla provedena v mezích ujednané dohody, a kdyby další poz. reforma na tomto velkostatku se neprováděla, odpadne řízení o nároku dle § 11 záb. zák. uplatňované tímto podáním.
Rozhoduje o této žádosti, propustil stpú dne 28. února 1925 ze záboru dle § 11 záb. zák. zemědělské půdy 49 ha, 48 a, 88 m2 a jiné půdy 2 ha, 36 a, 36 m2 celkem půdy 51 ha, 85 a, 24 m2 a zamítl žádost, pokud v ní bylo žádáno za propuštění dalších nemovitostí dle § 11 záb. zák. —
Dne 27. května 1925 podala st-lka u stpú-u návrh na obnovu řízení za propuštění ze záboru dle § 11 záb. zák., jež skončeno bylo rozhodnutím z 28. dubna 1925, event. na doplnění tohoto rozhodnutí dle nově předloženého seznamu reklamovaných nemovitostí a v návrhu praví, že pro návrh na řešení nároků dle § 11 záb. zák. podaný u soudu 31. května 1924 byl sestaven centrálním ředitelem panství st-lčina výkaz pozemků, dle něhož reklamovati se mělo .... celkem 513 ha, 19 a, 53 m2 pozemků. Nevysvětlitelným způsobem se stalo, že úředníci důchodu v K. vyhotovili výkaz jen částečně a sice pojali do něho pouze pozemky ode dvora K. ve výměře 154 ha, kdežto pozemky, které měly býti požadovány od dvorů F. a N., do tohoto výkazu nezapsali. Tento nesprávný a neúplný výkaz byl pak připojen k návrhu, jímž uplatněny nároky dle § 11 záb. zák. Toto nedopatření a omyl byly zjištěny teprve tehdy, když výměr stpú-u z 28. dubna 1925 byl doručen 16. května 1925 Dru Ř., advokátu v N. a teprve z tohoto výměru bylo seznáno, že výkaz pozemků připojených k návrhu z 31. května 1924 obsahoval jen pozemky požadované od dvora K. a že opominuto bylo vinou opisujících úředníků připojiti pozemky požadované od dvora F. a N. Pro posouzení zběhlého podstatného omylu sluší prý ještě přihlížeti k tomu, že Dr. Ř. neměl místní znalosti pozemků, jednotlivých dvorů a místní rozlohy požadovaných parcel a že tedy z předloženého výkazu, obsahujícího 154 ha, nemohl seznati, že se tu stal nějaký omyl u důchodu v K. Z rozložení parcel ve 4 kat. obcích K., P., Z., Ch. nemohl také souditi, že by byla zkrácena výměra nemovitostí ponechaná dohodou ze 24. března 1924 pro dvůr K. Dále třeba uvésti, že centrální ředitel nemá také viny na tom, že jeho příkaz, aby vydán byl Dru Ř. úplný opis výkazu, obsahujícího 513 ha, nebyl splněn, ježto četné záležitosti, jež má na starosti, nedovolují, aby zkoumal opisy příloh. Tyto okolnosti zajisté plnou měrou ospravedlňují, aby povolena byla obnova řízení, po případě aby řízení bylo na základě správného výkazu doplněno.
Nař. rozhodnutím zamítl stpú žádost za obnovu řízení dle § 11 záb. zák., po případě za doplnění rozhodnutí svého z 28. dubna 1925 a v důvodech uvedl, že zákon náhradový v § 3 ukládá vlastníku, aby se do 30 dnů po tom, co mu bylo oznámeno zamýšlené převzetí, vyjádřil, zda uplatňuje u nemovitostí ku převzetí určených své právo podle § 11 záb. zák., jinak že se bude míti za to, že souhlasí se zamýšleným převzetím. Toto zákonné ustanovení určuje tedy pro uplatnění těchto vlastníkových nároků preklusivní lhůtu, jejíž účinek jest ještě sesílen výslovně uvedenou domněnkou, že vlastník v tom případě, že neuplatní své nároky, přímo souhlasí s převzetím nemovitostí, jichž oznámení se týká. Se zřetelem na toto zákonné ustanovení je obnova řízení nepřípustná proto, že strana nepředložila seznam všech nemovitostí, které podle § 11 záb. zák. reklamuje resp. není možno doplnění původního rozhodnutí na základě seznamů teprve nyní předložených, neboť povolením obnovy, vztažmo svolením k doplnění vydaného rozhodnutí by úřad vlastně nepovolil nic jiného, než aby vlastník své právo podle § 11 zák. uplatnil ve lhůtě delší, než jest ona 30denní lhůta v zákoně stanovená a tak by úřad jednal proti výslovnému znění zákona.
O stížnosti nss uvážil: — — —.
Stížnost namítá, že žádost za obnovu řízení byla v daném případě přípustná a odůvodněna, a to proto, že skutkové okolnosti, to jest seznamy pozemků reklamovaných podle § 11 záb. zák., které žal. úřad vzal za základ svého rozhodnutí z 28. dubna 1925, jímž vyřešil nároky st-činy uplatněné dle § 11 záb. zák., byly nesprávné bez viny st-lčiny, dále proto, že mylná udání v seznamech těch uvedená stala se bez zavinění úředníků st-lčiných a konečně proto, že nebyly provedeny důkazy, které strana v řízení o obnovu o těchto důvodech nabízela.
Jak ze správních spisů je zřejmo, měla strana ve sporu uplatniti nároky dle § 11 záb. zák. Pro tento procesní úkon stanoví zákon v § 3 náhrad. zák. určitou lhůtu a spojil s nedodržením lhůty té ztrátu tohoto procesního úkonu v ten způsob, že strana jest již vyloučena z tohoto procesního úkonu a že nemůže již nárok dle § 11 záb. zák. v řízení uplatňovati s účinkem, aby jej úřad musil respektovati. St-lka sice nárok ten v procesním stadiu uplatnila, ale neúplně a žádostí za obnovu řízení domáhá se toho, aby mohla nárok ten uplatniti znovu v rozsahu, jak prý to zamýšlela učiniti hned původně. V daném případě nejde však o obnovu řízení, při němž by se jednalo o to, aby záležitost, jež byla dosud předmětem úředního rozhodování pouze s neúplnou skutkovou podstatou, byla úřadu znovu předložena ve své celistnosti, neboť strana nedomáhá se toho, aby mohla v řízení uvésti nové relativní okolnosti a průvody, o nichž v řízení dřívějším nevěděla — což je podmínkou obnovy řízení — nýbrž usiluje o prominutí následků promeškání procesního úkonu, jehož podstatu tvořilo uplatnění nároků dle § 11 záb. zák. vázané na propadnou lhůtu § 3 náhr. zák., jde jí tedy o navrácení k předešlému stavu. V platném řízení správním není však všeobecné normy, jež by stranám poskytovala právní nárok na navrácení k předešlému stavu pro zmeškání propadných lhůt. Takovýto nárok zná platné zákonodárství jen v případech zcela výjimečných, jež nelze rozšiřovati na případy, kdy zákon sám tak nestanovil. (Viz Boh. 3297 adm.). Zákony upravující reformu pozemkovou po stránce materielní a procesní takovéto normy nemají. Není-li však po zákonu právního nároku, nemohlo býti dotčeno nějaké subj. právo strany, když úřad žádosti její nevyhověl a důsledně nelze mluviti také o vadě řízení, když úřad nekonal šetření, aby zjistil, jak se stalo, že strana nárok dle § 11 záb. zák. uplatnila neúplně.

Citace:

č. 6080. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 649-651.