Č. 8235.

Vodní právo: V řízení o kolaudaci vodního díla nelze se domáhati doplnění nebo zostření podmínek vodoprávního konsensu, uděleného ke zřízení díla toho.
(Nález ze dne 13. listopadu 1929 č. 20 363.)
Věc: Obec Št. proti ministerstvu zemědělství o vodoprávní kolaudaci úprav potoka Oskavy.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká zavezení rybníka v katastrální obci Št., zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Vodoprávním nálezem býv. okr. hejtmanství ve Šternberku ze 4. března 1908 byl projekt regulace Oskavy v její části od mlýna žerotínského až po vyústění do řeky Moravy, svého času obci Št. předložený na základě výsledků vodoprávního řízení v měsíci březnu a dubnu 1906 provedeného podle předpisu mor. vod. zák. schválen, a současně byla uznána právní existence vodního družstva, které by regulaci tuto provedlo. V odst. 4. tohoto vodoprávního konsensu bylo stanoveno, že vodní družstvo ručí za všechny škody, které by následkem regulačních prací na tělese silničním, příkopech silničních, svazích, stromořadích, milnících, mostech a průjezdech mohly povstati. V odst. 7. pak bylo stanoveno mimo jiné, aby rybník č. parc. ..., náležející obci Št., při regulaci byl zavezeni.
Když pak dne 3. června 1925 provedeno bylo kolaudační řízení o provedené úpravě, byla nálezem osp-é ve Šternberku z 21. července 1925 provedená regulace Oskavy na základě § 90 mor. vod. zák. schválena a bylo povoleno používání onoho podniku. Pokud jde o požadavek stěžující si obce při kolaudačním řízení kladený, aby odpad dešťových vod z obvodu zastavené části obce Št. z prostranství u kostela, školy a od hostince č. 21 byl znovuzřízen, bylo v kolaudačním nálezu uvedeno, že o podobném při komis. jednání dne 18. března 1906 negativně a všeobecně stilisovaném požadavku obce Št., aby veškeren svod vody z obce Št. nebyl regulací Oskavy přerušen a aby obecní rybník byl zavezen, bylo pravoplatně rozhodnuto v odst. 7. vodoprávního nálezu z r. 1908 v ten smysl, že má býti před provedením vodoprávních prací zavezen jak zmíněný obecní rybník, tak i rybník Josefa V. Jedná-li se nyní obci o spornou míru zasypání onoho obecního rybníka, jednak o odpad z něho, jednak o svedení srážkových vod mezi kostelem a školou, vybočuje otázka tato z mezí uvedeného právoplatného vodoprávního nálezu a nelze ji tudíž projednati v souvislosti s touto kolaudací.
Odvolání obce Št. nebylo rozhodnutím zsp-é v Brně z 25. října 1927 vyhověno.
Další odvolání stěžující si obce bylo pak nař. rozhodnutím zamítnuto v podstatě z následujících důvodů: Průběhem vodoprávního řízení, konaného v měsíci březnu a dubnu 1906 o projektu na úpravu potoka Oskavy, žádali zájemníci z obce Št., aby tok Oskavy byl zpřímen v profilu 57 až 63, k čemuž starosta obce dodal jménem obce, že veškeren svod vody z obce Št. nemá regulací Oskavy býti přerušen, a žádal, aby obecní rybník při regulaci Oskavy byl zavezen. Požadavek, aby vodní družstvo ručilo za všecky škody, které by během regulačních prací na tělese silničním, na silničních příkopech, na svazích, stromořadích, milnících, mostech a průtocích povstati mohly, vznesen byl zástupci silničního výboru okresu št-ského. Projekt regulace reky Oskavy v dotyčné trati schválen nálezem býv. okr. hejtmanství ve Št. ze 4. března 1908, při čemž stanoveny byly pod č. 4. a 7. podmínky již svrchu uvedené. Ve příčině požadavku obce Št., aby veškeren svod vody z obce nebyl regulací přerušen, neobsahuje vodoprávní nález vůbec výroku. Rovněž neobsahuje nález ten určení míry, do jaké obecní rybník ve Št. má býti zavezen, ježto také určení míry té nebylo při vodoprávním řízení požadováno. Nález ten vešel oproti obci dnem 26. dubna 1908 v moc práva. Jestliže tedy vodní družstvo provedlo úpravu podle schváleného projektu a podle slovného znění pravoplatného nálezu — jak bylo při vodoprávní kolaudaci dne 3. června 1925 úředně zjištěno — nemůže obec Št. za vlastní opomenuti, že proti vodoprávnímu konsensu nepoužila opravných prostředků, činiti dodatečně zodpovědným vodní družstvo. Jsou proto námitky obce Št. podané teprve při vodoprávní kolaudaci opožděné a nebylo lze k nim vžiti zřetel. Konečně připomenul žal. úřad, že podmínka č. 4. vodoprávního nálezu z r. 1908 podle své genese a podle slovného znění se týká pouze silničních objektů a nemůže proto odůvodniti nároky obce v odvolání uplatněné.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Předmětem sporu jest vodoprávní rozhodnutí vydané v řízení kolaudačním. Řízení kolaudační má podle § 96 mor. vod. zákona za účel zjistiti, zdali provedené dílo souhlasí s uděleným vodoprávním konsensem. Nemůže se tedy v řízení kolaudačním jednati o nic jiného, než o toto zjištění, zejména nemůže se zájemník domáhati v řízení kolaudačním doplnění nebo zostření podmínek konsensu vodoprávního, které vůči němu nabyly moci práva. Pokud tedy stěžující si obec domáhala se v provedeném řízení správním nějakého doplňku anebo zostření podmínek vodoprávního konsensu ze 4. března 1908 uděleného vodnímu družstvu pro úpravu Oskavy ve Št., bylo její podání právem zamítnuto, a pokud obec Št. proti tomu si stěžuje, je stížnost k nss podaná bezdůvodná. Stěžující si obci bylo by lze dáti za pravdu jenom potud, pokud vytýká, že kolaudace provedené úpravy byla vyslovena přes to, že podmínky konsensu vodoprávního nebyly při provedení díla splněny, předpokládajíc ovšem, že podmínky tyto byly dány k jejímu prospěchu, zejména, jestliže byly stanoveny u vyřízení jejích námitek proti projektu vznesených.
Stížnost tu vytýká, že dvě z podmínek konsensních nebyly splněny. Jest to především podmínka 4., podle níž vodní družstvo ručí za všechny škody, jež by následkem regulačních prací mohly povstati na tělese silničním, na příkopech silničních, svazích, stromořadích, milnících, mostech a průjezdech. Stěžující si obec z této podmínky vyvozuje svůj nárok na to, aby vodní družstvo nepřerušilo svádění vody z obce Št., domnívajíc se, že řečená podmínka jest dána i na ochranu veř. prostranství v obvodu zastavené části obce Št., která má ráz náměstí. Stížnost však přehlíží, že podmínka pod bodem 4. stanovená týká se výlučně silnic okresních a součástek těchto silnic. Jest to patrno nejen z něm. textu vodoprávního konsensu, kde se výslovně mluví o silnicích okresních, nýbrž i z té okolnosti, že uložením podmínky této byla vyřízena námitka vznesená v řízení konsensním silničním výborem, který jest povolán zastupovati jen zájmy silnic okresních v jeho správě se nalézajících. Tato okolnost, jakož i rovnocennost něm. textu vodoprávního konsensu s textem českým vylučuje jakoukoli pochybnost o tom, že podmínka č. 4. se týká toliko silnic okresních, třebaže v českém textu vodoprávního konsensu není to zcela jasně vyjádřeno.
Je tedy námitka stížnosti, kterou obec brojí proti udělení kolaudačního konsensu z toho důvodu, že ona podmínka konsensu nebyla — pokud jde též o prostranství obecní — splněna, bezdůvodná.
Stížnost dále vytýká, že nebyla splněna konsensní podmínka pod č. 7. stanovená, kterouž byla uvedenému družstvu uložena povinnost zavézti obecní rybník. Žal. úřad námitku tuto, již v řízení správním vznesenou, zamítl z té příčiny, že určeni míry, do jaké rybník má býti zavezen, nebylo pojato do vodoprávního nálezu, a že obec, která proti tomu v řízení konsensním námitky nečinila, nemůže námitku takovou vznášeti teprve v řízení kolaudačním. Stížnost proti tomu uplatňuje, že zavezením rybníka sluší rozuměti zavezení řádné a nikoliv jenom zavezení do polovice.
Nss nemohl uznati výklad, který žal. úřad dává této podmínce konsensu, za správný. Tato podmínka konsensní uložena byla vodnímu družstvu k žádosti obce Št. Bylo-li vodnímu družstvu uloženo rybník zavésti, sluší tomu přikládati ten smysl, že rybník nemá býti nadále umělou nádrží vody; povinnost vodnímu družstvu z toho vzešlá má tedy ten obsah, že rybník má býti zavezen do takové výše a takovým způsobem, aby se zde nevytvořila umělá nádrž vodní. Povinnost tato je konsensem vodoprávním určena s dostatečnou zřetelností, takže není třeba, aby míra zavezení rybníka byla vyjádřena ještě výškovými kótami nebo jinými pomůckami technickými. Žal. úřad nevyložil tedy řečenou podmínku konsensní správně a opomenul následkem toho zjistili, zdali zavezení rybníka je s hlediska účelu, pro který bylo vodnímu družstvu uloženo, dostatečné. Poněvadž toto opomenutí má svou příčinu v nesprávném výkladu pravoplatného vodoprávního konsensu, musilo nař. rozhodnutí v této části býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8235. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 393-396.