NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8416 —
Č. 8416.

Bytová péče. — Řízení správní: Obmezení instančního postupu ve věcech zajištění bytů pro státní zaměstnance.
(Nález ze dne 6. února 1930 č. 1500.) — Č. 8416 —
Věc: Jan a Marie R. v Š. proti zemské správě politické v Brně o označení nuceného nájemníka.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Výměrem z 30. srpna 1927 zajistila osp v Š. na základě § 13 zák. č. 87/23 v době st-lů v Š. byt, obývaný 19. srpna 1922 a i v době zajištění státním zaměstnancem Rudolfem K. a uprázdnivší se služebním přeložením jeho do obce jiné, pro kanc. oficianta Rudolfa B. Státní zaměstnanec ten oznámil vlastníkům domu včas, že byt přijímá. — Výnosem z 29. prosince 1927 nevyhověla zsp v Brně odvolání proti tomu vznesenému a potvrdila výrok I. stolice. Rozhodnutí to nabylo právní moci.
Dopisem z 30. prosince 1927 oznámil Rudolf B. osp-é v Š., že byl služebně přeložen do O. a že se proto vzdává zabraného bytu ve prospěch jiného státního zaměstnance. — Výměrem ze 13. ledna 1928 zajistila pak osp v Š. byt ten ve smyslu § 13 zák. č. 87/23 pro inspektora M. Výměru připojila poučení, že z rozhodnutí toho lze se odvolali k zem. úřadu pol.
Nař. rozhodnutím pozměnila zsp v Brně výměr I. stolice v ten smysl, že se jím dotčený byt znovu nezajišťuje, protože nebylo důvodu pro takové opatření, nýbrž že nař. výměrem pouze se označuje ve lhůtě § 13, 3 odst. zák. č. 87/23 nový nucený nájemce pravoplatně zajištěného bytu. Mimo to zrušila zsp poučení o právním prostředku opravném, připojeném nař. výměru, protože proti označení nuceného nájemníka pravoplatně zajištěného bytu není odvolání, a rozhodla z toho důvodu o podaném odvolání pouze jako o stížnosti dohlédací, nedávajíc v tomto smyslu příslušnému podání místa. Výroku svému připojila právní poučení, že vzhledem k ustanovení § 21 mezi tím v platnost vstoupivšího zák. č. 118/28 mohou se strany odvolati k min-u soc. péče.
St-lé podali jak odvolání k min-u, o němž dosud rozhodnuto nebylo, tak stížnost k nss-u. Rozhoduje o stížnosti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí ze 14. srpna 1928 bylo sice vydáno již za platnosti zák. č. 118/28, nabyvšího účinnosti dnem 1. července 1928. Vzhledem k předpisu § 25 zák. toho, podle něhož i po tomto dni zůstávají v platnosti ustanovení § 13 zák. č. 225/22 a 87/23 pro případy, ve kterých bylo vydáno rozhodnutí o zajištění bytu, nutno však sporný případ posuzovati podle předpisů cit. starých zákonů.
Osp vyslovila výměrem ze 13. ledna 1928 nové zajištění bytu podle § 13 zák. č. 87/23 a zároveň určila vlastníkům domů na místě státního zaměstnance Rudolfa B., v jehož prospěch byl byt původně výměrem z 30. srpna 1927 pravoplatně zajištěn, jako nuceného nájemníka státního zaměstnance Karla M. Ježto po rozumu § 17 odst. 2 zák. č. 87/23 z rozhodnutí osp-é bylo podle § 13 cit. zák. připustilo odvolání k zsp-é jako ke stolici konečné, šlo zde tedy o výrok, proti němuž st-lům příslušelo právo odvolací k zem. úřadu v II. stolici, a byla zsp podle zák. povolána, aby o odvolání rozhodla s konečnou platností.
Žal. úřad v nař. rozhodnutí vykládá rozhodnutí I. stolice tak, že nešlo o nové zajištění bytu, nýbrž toliko o určení nového nuceného nájemníka, a dovozuje z toho, opíraje se po této stránce o předpis § 21 (3) nového zák. č. 118/28, — Č. 8417 —
že proti výroku osp-é, týkajícímu se označení státního zaměstnance podle zák. č. 87/23 není další odvolání přípustno. Proto pokládá zsp odvolání st-lů za pouhou žádost dohlédací a vyslovuje, že vydává sama své rozhodnutí z moci dozorčí, zamítajíc zároveň stížnost dozorčí.
Proti výroku takto formulovanému vyhradila zsp straně odvolání k min. soc. péče, jež také bylo podáno.
Právem vyslovil žal. úřad, že jeho rozhodnutí tak, jak bylo vydáno, podléhá dalšímu instančnímu přezkoumání min.-em, neboť omezení postupu instančního, uvedené v § 17 odst. 2 zák. č. 87/23, se vztahuje toliko na instanční rozhodování ve věcech zajištění bytu podle § 13 cit. zák. a nikoliv na případy, v nichž polit. úřad II. stolice rozhoduje z moci dozorčí. Proto, jelikož pro takový případ omezení postupu instančního není zákonem stanoveno, nutno míti za to, že postup instanční končí, jak je pravidlem, u správního úřadu III. stolice, zde tedy u min. soc. péče.
Jest tedy stížnost směřující již proti rozhodnutí zspé ve smyslu § 5 zák. o ss nepřípustná a bylo ji jako takovou odmítnouti, aniž měl nss již nyní možnost zkoumati, zda zsp-é vůbec přísluší dozorčí pravomoc v záležitostech zajištění bytů podle § 13 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 a zda byla zsp oprávněna, kvalifikovati výměr osp-é z 13. ledna 1928 způsobem shora naznačeným; naopak bude věcí dovolaného min.-a, aby sporný případ v mezích odvolání v tomto směru právně posoudil.

Citace:

č. 8416. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 354-356.