Právní prakse, měsíčník československých právníků, 2 (1937-38). Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 320 s.
Authors:
= Právní prakse, 2 (1937-38)
PDF

Glosy a aktuality.


Většiny potřebné k přijetí zemědělského vyrovnání.


Podle § 50 vyr. řádu se vyžaduje k přijetí vyrovnacího návrhu, aby s ním souhlasila většina věřitelů při roku přítomných nebo zastoupených, oprávněných hlasovati a aby úhrnný součet pohledávek všech věřitelů pro vyrovnání hlasujících činil nejméně 3/4 všech pohledávek oprávněných k hlasování.
Podle odst. 2 téhož paragrafu může dlužník až do konce vyrovnacího roku žádati, aby bylo při novém roku znovu hlasováno, když aspoň jedna z těchto většin byla dosažena.
Tento předpis byl, pokud se týče většin, potřebných pro přijetí zemědělského vyrovnacího návrhu, podstatně změněn § 19 vlád. nař. č. 76/ 1936 Sb. z. a n. ve znění vlád. nař. č. 13/1937 Sb. z. a n. Žádá se souhlasu :
a) buď většiny věřitelů při roku přítomných nebo zastoupených, kteří jsou oprávněni hlasovati, a více než poloviny všech pohledávek věřitelů při roku přítomných nebo zastoupených,
b) nebo aspoň jedné třetiny věřitelů při roku přítomných nebo zastoupených, při čemž úhrnný součet jich pohledávek činí aspoň 2/3 pohledávek věřitelů při roku přítomných nebo zastoupených, kteří jsou oprávněni hlasovati.
1. Kdy může žádati v zem. vyrovnacím řízení dlužník, aby byl vyrovnací rok odročen a aby bylo při odročeném roku znovu hlasováno, nechce-li svůj návrh zlepšit nebo není-li dalších náležitosti § 53 vyrov. řádu? Patrně tehdy, bude-li dosaženo a) buď aspoň třetiny přítomných nebo zastoupených věřitelů, souhlasících s návrhem bez ohledu na výši pohledávek, b) buď většiny součtu pohledávek věřitelů přítomných nebo zastoupených při roku bez ohledu na počet hlav.
Neboť dosáhne-li souhlasu i menšího počtu než poloviny věřitelů s úhrnem menším než polovina po- hledávek, zbývá přece zkoumati, nebylo-li dosaženo alespoň jedné z druhé skupiny t. zv. »většin«. A tu stačí, bylo-li dosaženo souhlasu aspoň jedné třetiny hlasujících věřitelů. O jedné z obou většin mluví ovšem § 50 vyr, řádu. Jedna třetina není ovšem žádná většina v čistém slova smyslu, ale ustanovení § 50 vyr. řádu bylo nahrazeno ustanovením, v němž jsou upraveny dvě modality pro dosažení přijetí návrhu. Na každou z těchto modalit nutno vztáhnout ustanovení § 50, odst. 2 vyr. řádu, takže i pojem »jedna třetina« bude pokládati za »jednu z obou většin«.
2. Sporná může být i okolnost, lze-li stát čítati do počtu hlav věřitelů hlasujících i když při vyrovnacím roku zastoupen není, nebo nehlasuje-li jeho zástupce.
Podle doslovu § 19, odst. 2 vlád. nař. č. 76/36 Sb. z. a n. počítají se pouze pohledávky veřejných daní, dávek a poplatků, není-li stát zastoupen nebo nehlasuje-li, k pohledávkám, jichž věřitelé s vyrovnáním souhlasí. Zákon nevyslovuje tedy žádnou fikci, jako by hlasoval zástupce státu, nýbrž jen pohledávky státu na veř. daních, dávkách a poplatcích se počítají k pohledávkám, pro přijetí hlasujícím. Nebude tedy možno počítati nehlasující nebo nezastoupený stát do většiny hlav, nýbrž jen jeho pohledávky do většiny pohledávek.
Význam toho může býti někdy rozhodující při malém počtu věřitelů dostavivších se k vyrovnacímu roku v zemědělském vyrovnání.
3. Podmínky pro přijetí zemědělského vyrovnacího návrhu jsou tedy proti podmínkám obyčejného vyrovnání tak mírné a lehké a přece procento přijatých zemědělských vyrovnání je tak nepatrné. V čem je příčina?
Podle našeho názoru spočívá chyba v základní myšlence, na níž je zbudováno zemědělské vyrovnání. Ač byl převzat pro provedení zeměděl. vyrovnání vyrovnací řád ovšem s úchylkami podle vlád. nař. č. 76/ 1936 Sb. z. a n., přece materielně má zemědělské vyrovnání jiný podklad.
Obecné vyrovnání spočívá hospodářsky na myšlence rovného sice, ale přece osobního prospěchu věřitelů. Neboť věřitel dlužníka vyrovnání ohlásivšího má většinou na vybranou, hlasovati pro přijetí vyrovnání, chce-li zachrániti aspoň nabízenou kvótu, nebo vehnati dlužníka do konkursu, kde patrně ztratí všechno. Věřitel, hledě na svůj vlastní prospěch, volí raději eventualitu přijetí vyrovnání.
V zemědělském vyrovnání naopak se žádá pouze od některých věřitelů zajištěných právem zástavním (kteří nejsou kryti 4/5 odhadní hodnoty), aby slevili ze svých pohledávek, při čemž ovšem tito věřitelé nemohou viděti v přijetí vyrovnání žádného osobního prospěchu, naopak citelnou škodu, poněvadž nebude-li vyrovnání přijato, zůstanou jejich pohledávky nezkráceny a dále zajištěny právem zástavním. Žádá se tu od těchto věřitelů, kteří pravidelně rozhodují o přijetí neb nepřijetí návrhu, přílišná oběť, apeluje se na jejich altruistický cit. Hospodářský řád náš však je naopak ovládán maximou individuelního hmotného prospěchu. Tato snaha po osobním prospěchu nutí tyto věřitele, aby se bez donucení nevzdávali svých nabytých práv a svého prospěchu a aby hlasovali proti přijetí vyrovnání.
K tomu přistupuje, že i věřitelé neknihovní stále doufají v plné zaplacení svých pohledávek, pokud má dlužník někdy značný nemovitý majetek, třeba předlužený. Potvrzují to zjevy, že u předlužených pachtýřů zemědělských pozemků bylo zeměděl. vyrovnání hladce přijato, kdežto u nepatrných rolníků, ač nikoliv příliš předlužených, přijato nebylo.
Josef Havelka.
Citace:
Většiny potřebné k přijetí zemědělského vyrovnání. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, s. 167-169.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).