NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 20 (1911)

Dr. Antonín Ráliš: Delikt vyhrožování na venkově.
(Kriminologická studie.) Zvláštný otisk z čísla 11. a 12., roč. XII. Právneho obzoru. Str. 28. — Studie autorova sleduje úkol podati jasným způsobem povšechný obraz kriminologie venkova najmě pokud se týče deliktů vyhrožování. Je založena na chudičké literatuře a na analyse 748 praktických soudních případů. Autor v této kratičké studii poukazuje předně, že delikt vyhrožování na venkově dosahuje 3—6 procent veškeré zločinnosti, srovnávaje jej v hlavních rysech s kriminalitou města; pak přikročuje k vytýčení definice tohoto deliktu a poukazuje, že zlo, jímž se hrozí, může býti různého obsahu, intensity a druhu. Těmito momenty se pak podrobněji zabývá s patrnou snahou osvětliti je s různých hledisek co nejvíce. Pokládá za důležito rozlišovati s hlediska kriminologického i právního jednak případ vyhrožování proti osobám soukromým a jednak proti osobám vrchnostenským a dále, že nutno jest s hlediska kriminální etiologie stanoviti vzájemný vztah zločince a poškozeného. Tento vzájemný vztah je dvojí: reakční a akční, podle toho, zda delikt je vyvolán jednáním poškozeného nebo zda je útokem na poškozeného, jenž k němu nezavdal příčiny. Autor všímá si také, jak jest materie deliktů vyhrožování normována v našem právu a to nejenom s hlediska de lege lata, nýbrž i s hlediska de lege ferenda. Na dvou místech v tekstu pak připojuje zajímavou tabulku statistickou, z nichž jedna týká se vlivu roční doby na delikty vyhrožování, druhá pak hranic věkových, v nichž se lidé obojího pohlaví tohoto deliktu nejčastěji dopouštějí.
Jest nesporno, že autor vzal na sebe úkol dosti těžký, zvláště, když nemoha se opírati o dostatečnou literaturu, musil si sám raziti cestu vpřed. Na otázku, zda a pokud se autorovi úkol tento podařil, nemůžeme ovšem odpověděti zcela kladně, zvláště pak musíme vytknouti pochybenost po stránce metodické. Autor označil tuto svoji studii jako kriminologickou. Marně však se snažíme vtěsnati tuto jeho studii do rámce kriminální sociologie, neboť trestné činy, jimiž se zde autor zabývá, se tak zv. kriminálně-sociologické metodě přímo vzpírají; patří do sociologie. Z toho vyplývá, že zabývá-li se autor zločinností jako jevem společenským, nemůže operovati pojmy, resp. normami positivně-právními. A bylo by pošetilostí domnívati se, že materiál urážek v soudní síni sebraný (sestávající z analysy 748 praktických soudních případů) je dostatečný, aby na něm bylo lze budovati a činiti závěry, ba naopak k takovéto ilustraci je naprosto neúplný, poněvadž vždy stíhati zde lze jen na návrh uraženého. Velice rušivě působí některé nejasnosti dikce, při nichž čtenář je na rozpacích, má-li je přičísti nejasnosti myšlení či jen stylistické neobratnosti. Tak čteme hned na str. 5. »Osobou vyhrožující jest fysický jednotlivec různého věku a pohlaví .. a dále na téže straně níže: »Osobou, které se vyhrožuje, je především a nejčastěji jedinec lidský různého věku a pohlaví«, nebo na straně 11.: »Trest jest reakce odvetná s prvky účelnosti a hledění do budoucna« atd.
Na druhé straně však jest vítati práci autorovu, pokoušející se o studium zločinnosti s hlediska sociologického, neboť jest první, který se touto málo lákající otázkou v české literatuře zabývá; z celé práce je vidná patrná snaha autorova osvětliti danou otázku s různých hledisek. Bude-li autor napříště ve volbě tématu opatrnější a pečlivější v jeho zpracování, hude lze od něj očekávati práci mnohem lepší a cennější výsledek zaručující, zvláště bude-li ji věnovat tolik času jako přítomné studii, jež, ač je dílem záslužným, přispívá ke skutečnému obohacení literatury trestního práva měrou velmi skrovnou.
Er. Olšar.

Citace:

Karel Engliš: Finanční věda.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1930, svazek/ročník 11, číslo/sešit 3, s. 113-114.