NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 1004.

Předražování (cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.).
Řetězový obchod čajem, nebyl-li koupen obchodníkem přímo od dovozce. Čaj zůstává předmětem potřeby, i když jeho dovoz byl dočasně zakázán.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1922, Kr I 876/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 2. března 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 20 čís. 2 a) a podle § 23 č. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák., a vyvrátil důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř.
v důvodech:
Pokud jde o obchod řetězový, jest způsobilost, aby ceny předmětu potřeny byly obchodem takovým stupňovány, dána již povahou tohoto druhu obchodování, předpokládá se ex lege a nemusí proto zvláště býti zjišťována. Obchod řetězový dán jest tu však již tím, že se stěžovatel, jak zjištěno, nakoupiv čaje ne od importéra, nýbrž již od překupníka S-a a prodávaje jej se ziskem opět překupníkům k dalšímu zcizení, vměšoval za účelem docílení zisku překupnického zbytečně a bezúčelně do přechodil čaje do spotřeby. Jelikož řetězový obchod jest zvláště význačným druhem pletich, jest vlastně další zkoumání, měl-li postup stěžovatelův i jinak do sebe ráz pletich, způsobilým, aby cena předmětu potřeby byla tím stupňována, rázu podřadného. Než i po stránce té zjistil rozsudek správně nejen jednání pletichářské v tom, že stěžovatel nakupoval a se ziskem prodával zboží, jež jen cestou podloudnou, tedy skutečnou cenu přirozeně zvýšující, mohlo dostati se do tuzemského obchodu, nýbrž i vědomí stěžovatelovo o této povaze obchodu. Že snad zboží mohlo, kdyby nákup se byl stal maloobchodníkem nezapracovaným, ještě více býti zdraženo, nemůže omlouvati jednání stěžovatelovo, vykazující veškeré známky obchodování, v zákoně trestem ohroženého. Rovněž nevylučuje trestnosti posudek znalcův, jenž chválil jakost čaje a neshledal jej předraženým, poněvadž vzhledem ke zjištěnému způsobu nabytí nemůže býti pochybnosti, že tvrzení to spočívá jen na porovnám ceny s cenou zboží stejně nedovoleným způsobem do obchodu přivedeného. Stížností nadhozenou otázku, zda možno vzhledem k odpírání dovozu vládou čaj vůbec uznati za předmět potřeby dle cís. nař. z r. 1917, sluší zodpověděti v ten rozum, že vzhledem k známým vlastnostem tohoto nápoje, zejména též jeho síle léčivé a jeho rozšířenosti ve všech vrstvách obyvatelstva jako poživatiny nelze mu upříti povahu předmětu v § 1 cís. nař. zmíněného ani tehdy, když vláda z důvodů obchodně neb finančně politických dovoz jeho dočasně zamezovala.

Citace:

č. 1004. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 519-520.