Č. 5937.

Pastviny (Slovensko): I. * Povinnost vlastníka půdy, přenechati ve smyslu zákona č. 87/1924 majitelům dobytka, kteří pastvin užívali v roce 1923, užívání pastvin na pastevní období 1925—1929, není vyloučena tím, že majitelé dobytka těchto pastvin neužívali v r. 1924. — II. Pro nárok podle §§ 1 a 2 zák. č. 87/1924 nemá rozhodující význam potřeba uchazečů, nýbrž jedině skutečné užívání pastvy v roce 1924.
(Nález ze dne 8. října 1926 č. 19146.)
Věc: Moric J. v H. proti župnímu úřadu v Košicích stran užívání pastvin.

Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 11. května 1925 obrátili se Jiří B., starosta obce M. a spol. v zastoupení jmenované obce na okr. úřad v Humenném se žádostí, aby byly obyvatelům této obce ve smyslu zákona č. 87 z r. 1924 přiděleny pastviny J., K. a D. v úhrnné výměře 187 kat. jiter, jež leží v obvodu této obce a náleží Mořici J. Rozhodnutím z 12. června 1925 nevyhověl okr. úřad této žádosti s odůvodněním, že obyvatelé obce M., kteří pastviny užívali v roce 1921 až 1923, v roce 1924 nežádali u úřadu za příděl pastviny k užívání, čímž ztratili nárok na příděl pastviny té na rok 1925. Z tohoto rozhodnutí podali odvolání Jiří B. a soudruzi a to jménem obce, pokud se týče jejích obyvatelů. Nař. rozhodnutím vyhověl žal. úřad odvolání, zrušil rozhodnutí okr. úřadu a přidělil zmíněné pastviny na základě § 1 zák. č. 87 z r. 1924 občanům M-ským na pastevní období 1925 až 1929. V odůvodnění nař. rozhodnutí uvedl žal. úřad — mimo jiné — že občané M-ští užívali pastvin, o něž jde, již delší dobu na základě dohody se st-lem, a také v roce 1923; pouze v r. 1924 neužívali těchto pastvin proto, že se nemohli se st-lem dohodnouti o výši nájemného; podle § 1 cit. zák. jest rozhodným rok 1923, nikoliv rok 1924; okolnost, že občané M-ští v roce 1924 na půdě, o kterou jde, z jakýchkoliv důvodů nepásli, nepřichází v úvahu, poněvadž tím nemohli svého práva pozbýti a jest jejich soukromou věcí, proč se již v r. 1924 neobrátili na úřad se žádostí o příděl této pastviny.
O stížnosti, kterou na rozhodnutí toto podal majitel pastvin, Mořic J., uvážil nss:
Zákon z 26. dubna 1924 č. 87 Sb. upravuje pro Slov. a Podk. Rus užívání půdy k účelům společné pastvy v letech 1924 až 1929 a stanoví v § 1, že majitelé (nájemci, uživatelé) půdy jsou povinni nechat v ročních pastevních obdobích 1924 až 1929 na společnou pastvu podle ustanovení tohoto zákona půdu, na které nechali majitelům dobytka společně pást v pastevních obdobích 1923, nebo na které tito buď pásli nebo byli oprávněni pást podle rozhodnutí, které vydáno bylo neb bude na základě vl. nař. z 19. ledna 1923 č. 11 a 12 Sb. o úpravě užívání pastvin na Slov. a Podk. Rusi v r. 1923.
Žal. úřad vychází z předpokladu, že občané M-ští užívali půdy, o kterou jde, v roce 1923 ke společné pastvě dobytka na základě dohody se st-lem, a dovozuje pak, že vzhledem k ustanovení § 1 cit. zák. jest st-l povinen přenechati jmenovaným občanům půdu tu ke společné pastvě dobytka i na léta 1925 až 1929.
Stížnost vytýká v první řadě, že je mylné stanovisko žal. úřadu, že žadatelé přes to, že pastviny neužívali v roce 1924, mají nárok na užívání pastvin podle zák. č. 87 z r. 1924 na rok 1925 a další, ježto užívali pastvin v r. 1923.
Ns nesdílí však tento náhled stížnosti.
Jak výše cit. § 1 zák. č. 87 z r. 1924 stanoví, majitelé půdy jsou povinni ponechati v ročních pastevních obdobích 1924 až 1929 na společnou pastvu půdu, na které nechali majitelům dobytka společně pást v pastevním období 1923. Ustanovení tomuto nelze jinak rozuměti, než že půda, která sloužila v r. 1923 za společnou pastvu, má tomuto účelu sloužiti po celé období 1924—1929. Náhled stížnosti, že by neužívání půdy té oprávněnými k společné pastvě v některém roce období 1924 až 1929 zbavilo půdu dotyčnou jejího určení, t. j. sloužiti za společnou pastvu, nemá opory v zákoně, ba odporuje tomu přímo ustanovení § 3 cit. zák., dle kterého úřad může dotyčnou půdu za předpokladů v § tom stanovených přiděliti jiným majitelům dobytka.
Z toho patrno, že cit. zákon č. 87 má tendenci, půdu sloužící za pastvu společnou v r. 1923 tomuto účelu zachovati po celé období 1924 až 1929, tedy stav v roce 1923 stávající petrifikovati pro celé období to.
Stížnost ovšem také popírá, že občané M-ští užívali v r. 1923 půdy, o kterou jde. Otázka tato je otázkou skutkovou, kterou soud může podle § 5 a 6 zák. o ss prozkoumati jen se stanoviska, zda úřad skutkový podklad svého závěru získal způsobem procesně správným. — — — —
Pokud stížnost vytýká, že úřad v rozhodnutí svém měl označiti jednotlivé osoby, které jsou oprávněny míti podíl na společném pasení dobytka, uplatňuje stížnost vlastně námitku, že identita osob, kterým oprávnění bylo přiznáno, s osobami, které užívaly pastviny v r. 1923, není dána. Ns neshledal však námitku tuto důvodnou, neboť z nař. rozhodnutí je patrno, že úřad přiznává nárok na společné pasení těm občanům M-ským, kteří již v r. 1923 na pozemcích dotčených skutečně pásli, je tedy identita osob těch již tím dána a nemůže se právem říci, že by postup úřadu byl vadným. — — —
Konečně neshledal nss důvodnou námitku, že občané M-ští nepotřebují pastviny na půdě st-lově, poněvadž mají dostatek vlastní pastvy, neboť pro nárok dle § 1 a 2 cit. zák. 87 z r. 1924 nerozhoduje potřeba uchazečů o společnou pastvinu, nýbrž jedině skutečné užívání v r. 1923.

Citace:

č. 5937. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 402-404.