NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5109.

Pensijní pojištění. — Řízení před nss-em: I. * Strojvůdci na továrních drahách, i když mají k ruce topiče, nepodléhají pensijnímu pojištění podle zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. — II. * Všeobecný pensijní ústav je oprávněn dáti se zastupovati při veřejném ústním líčení před nss-em svým úředníkem (§ 47, odst. 2 zák. o pensinjím pojištění).
(Nález ze dne 10. listopadu 1925 č. 21122.)
Prejudikatura: Boh. 2771, 3447, 4112 adm. a j.
Věc: Viktor G. ve F. a Všeobecný pensijní ústav v Praze (adv. Dr. Ludv. Souček z Prahy a zást. ved. úředníka Zemské úřadovny I v Praze Dr. Frant. Klučina) proti ministerstvu sociální péče stran pensijního pojištění.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad k odvolání firmy .... i měně v odpor vzaté rozhodnutí zsp-é v Opavě z 3. dubna 1924, že strojvůdce Viktor G. nepodléhá pojistné povinnosti pensijní, poněvadž jeho práce v obsluze parní lokomotivy spočívající a ve spisech podrobněji vylíčené jsou pracemi převážně manuelními, dělnickými, které dle § 1 odst. 1 zák. č. 89/1920 pojistné povinnosti nezakládají. Na manuelním rázu prací těch nemění ničeho okolnost, že jde o činnost značně zodpovědnou, a že k výkonu jejímu potřebí je velké pozornosti a určité odborné znalosti resp. složení zvláštní zkoušky pro obsluhování parních kotlů předepsané.
O stížnostech uvážil nss toto:
Nezákonnost nař. rozhodnutí vidí obě stížnosti v tom, že žal. úřad hodnotil činnost G. jako práci převážně manuelní, dělnickou a vyslovil, že G. dle § 1 1. odst. zák. č. 89/1920 pensijní pojistné povinnosti nepodléhá. Obě stížnosti stojí na stanovisku, že G. není dělníkem, nýbrž že patří mezi zaměstnance vyšší, kteří pensijní povinnosti podléhají; nad to tvrdí obě stížnosti, že činnost jeho je převážně duševní. Stížnost G-ého stojí i na stanovisku, že G. vede pravidelný dozor nad topičem, posunovačem i výhybkářem a že i s tohoto hlediska pensijní povinnosti pojistné podléhá.
Pokud jde o poslednější námitku, setrval nsc při názoru vysloveném již v četných nálezech (srovnej Boh. 2771 adm.), že cit. zákon §1, 2. odstavec lit. a), mluvě o osobách dozorčích má na mysli ony zaměstnance, jichž činnost se podstatně vyčerpává v tom, že přímo dozírají k jiným osobám pracujícím a přičiňují se k tomu, aby tyto práce jim svěřené vykonávaly tak, jak v tum kterém konkrétním případě je konati mají. K takovým dozorčím osobám však právem žal. úřad G-ho nepočítal. Neboť úkolem jeho bylo, aby řídil stroj a ne, aby dozíral nad topičem, je-li tento podroben jeho rozkazům, je to proto, aby G. mohl řádně konati práci svoji, totiž říditi stroj, ale není obsahem jeho činnosti dozor nad topičem mu k ruce daným. Tím méně lze mluviti o nějakém dozoru nad výhybkáři a posunovači. G. při výslechu svém viděl dozor k těmto zaměstnancům v tom, že dává pozor, aby nepřišli k úrazu přejetím nebo přimáčknutím nárazem vozu. To je nutná pozornost, kterou každý strojvůdce své práci, t. j. vedení stroje musí věnovati a ne dozíráním k pracím jiných osob, jak je má citované usnesení na mysli. Jestliže za toho stavu, jak se ze spisů podával, žal. úřad neshledal, že by st-l G. jako zaměstnance pravidelně k pracím jiných osob dozírající pensijní pojistné povinnosti podléhal, nelze v tom shledati nezákonnost.
Ale nss neshledal ani, že by názor žal. úřadu, dle něhož stížnost st-le G-ého je činností dělníka povinnosti té nepodléhajícího, byl v rozporu se zákonem.
Naproti stížnosti Všeobecného pensijního ústavu v Praze trvá nss při názoru vysloveném a blíže odůvodněném v nálezu Boh. 3449 adm., že cit. zákon o pensijním pojištění vytvořil pro svůj obor samostatný pojem dělníka a že pro zodpovědění otázky, zda určitá osoba jest dělníkem po rozumu § 1 zák. a tím nepodrobena pensijní povinnosti, je, nehledě k osobám, jež k pracím jiných pravidelně dozírají, jedině směrodatnou skutečnost, je-li osoba ta činná převážně duševně čili nic. Názor ten nemohly vyvrátiti vývody stížnosti, jež má za to, že zákon tento pro svůj obor samostatného pojmu dělníka nejtvořil, nýbrž že za dělníka považuje toho, kdo v širokých vrstvách obyvatelstva, po případě v kruzích průmyslových zaměstnanců dělníkem je nazýván. Dovolává-li se stížnost zdejšího nálezu Boh. 4112 adm., kdo vysloveno, že slova »kupecká služba« užívá zákon o kupeckých pomocnících ve smyslu, jak se během času utvořil v běžné mluvě, zejména v kruzích kupeckých, nelze tímto dovoláním se vyvozovati ničeho proti názoru nss-u ohledně pojmu dělníka svrchu uvedeného. Neboť ve skupině osob, zaměstnaných v pociničích obstrávajících distribuci a směnu statků výrobou vytěžených, zejména v podnicích obchodních, podrobil zákon o pens. poj. pojistné povinnosti osoby, jež konají práce kupecké neb vyšší nekupecké ve smyslu zákona o obchodních pomocnících ze 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. Zde netvořil tedy pro svůj obor nějaký pojem nový, jak učinil ve skupině osoo, které slouží výrobě a zírkání národohospodářských statků, nýbrž podrobil pens. pojištění ony osoby, které konají práce, jež jiný platný zákon pokládá za kupecké resp. vyšší nekupjeké. Bylo proto v cit. nálezu pojem »prací kupeckých« řešiti podle zák. č. 20/10 a tu nss, opíraje se o znění tohoto zákona dospěl k názoru v cit. nálezu vyslovenému. Ve skupině druhé — osob sloužících výrobě a získání národohospodářských statků v nejširším slova smyslu — však pens. zákon sám pro svůj obor pojem dělníka vytvořil, považuje za dělníka ne toho, kdo dle obecného mínění dělníkem je zván, nýbrž každého ve skupině té zaměstnaného, jehož činnost není převážně duševní, nýbrž tělesná, manuelní. To plyne ze znění a smyslu zákona o pensijním pojištění. Je-li však pro zodpovědění otázky, zda určitá osoba jest dělníkem ve smyslu § 1 zákona o pensijním pojištění, směrodatným jedině — nehledě k osobám dozorčím —, je-li osoba ta převážně činná duševně či nikoli, je ovšem lhostejno, zda ona sama neb kruhy zaměstnanců a zaměstnavatelů ji »dělníkem« v běžném slova smyslu nazývají, zda dle svého společenského po případě sociálního postavení za »dělníka« se považuje a je-li organisována ve stavovských združeních, jež pro sebe proti dělníkům v běžném slova smyslu reklamují určité přednosti. Okolnosti ty jsou pro posouzení otázky jedině rozhodné (je-li převážně duševně činná) irelevantní, poněvadž z nich pro rozřešení této otázky ničeho nelze dovoditi.
Žal. úřad hodnotil pak stížnost st-le G. jako činnost převážně manuelní, dělnickou. Proti tomuto hodnocení obracejí se obě stížnosti, tvrdíce, že činnost G-ého je převážně duševní a to proto, že st-l G. vykonati musil zvláštní zkoušku strojvůdcovskou, že činnost jeho vyžaduje značné pozornosti, je velmi zodpovědná, jakož i že G. ve své činnosti je úplně samostatný, nepodléhaje žádnému dozoru.
Nss neshledal stížnosti ani po této stránce důvodnými, setrvav při názorech již dříve vyslovených a v nálezu níže citovaném blíže odůvodněných. Odborná zkouška strojvůdce je pouhým osvědčením, že strojvůdce nabyl empirickým způsobem praktických znalostí pro obsluhu a řízení lokomotivy, že jest obeznámen se zařízením a technikou stroje, s opatrnostmi a předpisy, jichž vyžaduje zájem veřejné bezpečnosti. Charakteru duševní práce však průkaz ten činnosti strojvůdcově nepropůjčuje (srovnej nález Boh. 3447 adm.). Zodpovědnost a třeba nepřetržité duševní napjetí, rozvaha a opatrnost taktéž nemůže pracovnímu výkonu manuelnímu vtisknouti ráz práce převážně duševní (srovnej týž nález). Pokud jde o tvrzenou samostatnost, nemůže ani ta býti důvodem, aby činnost G-ého za činnost převážně duševní byla považována. Každý dělník vykonává jemu svěřenou práci víceméně samostatně, plně při tom rozkazy dané mu zaměstnavatelem. Záleží na povaze jeho práce, je-li potřebí vůbec a do jaké míry, aby bylo zkoumáno, koná-li ji řádně. Z povahy práce strojvůdce plyne, že musí býti samostatnou, ježto je pojmově nemožno, aby při stále se opakujících výkonech (jízdě vlakem) byl podroben ještě zvláštnímu dozoru. Je povinen plniti rozkazy své zaměstnavatelky, plně je, musí sám, tedy samostatně, hleděti k tomu, aby pinií je účelně a tak jak toho práce jeho vyžaduje. Tak je při každé práci dělníka, a nezakládá proto ještě tato samostatnost karakteru práce převážně duševní.
Shledal proto nss i námitky, jež byly vzneseny proti hodnocení činnosti G-ého jako činnosti převážně manuelní, dělnické a nikoli převážně duševní, bezdůvodnými. Není-li však činnost jeho ani převážně duševní, ani činností dozorčí, pak žal. úřad právem vyslovil, že G. pens. pojištění nepodléhá a bylo proto stížnosti zamítnouti jako bezdůvodné.

Citace:

č. 5109. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 490-492.