Č. 2381.

Administrativní řízení. — Nemocenské pojišťování: I. Ze všeobecných zásad správních, které platí i pro řízení správní, vychází požadavek, aby straně, o jejíž práva jde, byla poskytnuta příležitost, aby mohla zaujmouti stanovisko ke skutečnostem zjištěným
ve správním řízení; nešetření této zásady zakládá podstatnou vadu řízení, pokud tím sírane byla stížená obrana. — II. Správní úřady — v poslední stolici ministerstvo soc. péče — rozhodujíce o povinnosti zaměstnavatele podle § 32 nemoc. zákona a o trestu podle § 67 téhož zákona, musí sobě odpověděti prejudicielně na otázku, zda mezi zaměstnavatelem a osobou, o jejíž pojistnou povinnost jde, byl založen poměr pracovní nebo služební.
(Nález ze dne 22. května 1923 č. 8782).
Věc: Jan H. v L. (adv. Dr. Max. Leiser z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (min. místotaj. Dr. Jindř. Tučný) stran trestního nálezu a náhrady léčebného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Nálezem z 8. října 1921 vyslovila osp v Ml. Boleslavi, že konaným šetřením a doznáním Jana H., rolníka v S., jest prokázáno, že od 5. do 15. června 1921 zaměstnával Františka K. jako hajného a k nemocenské pokladně ho nepřihlásil, že se tím dopustil přestupku §u 31 nem. zákona, a odsuzuje se proto po rozumu §u 67 nem. zákona k pokutě 10 K, v případě nedobytnosti pokuty do vězení na 24 hodin. Zároveň uznán Jan H, po rozumu §u 32 nem. zákona povinným zapraviti okr. nem. pokladně v N. B. veškeren případný výdej, který učiní v daném případě podle zákona nebo statutárního předpisu na podporu uvedeného zaměstnance, zvláště pak nemocnicí žádané ošetřovací náklady za léčení za 28 dnů částkou 560 K.
Trestní nález tento byl v pořadí instancí, posléze nař. rozhodnutím min. soc. péče potvrzen v úvaze, že služební poměr Františka K. k Janu H. byl prokázán písemnou smlouvou z 3. června 1921 Janem H. vlastnoručně podepsanou.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost především tvrdí zmatečnost nař. rozhodnutí namítajíc, že úřady správní nejsou příslušny, rozhodovati o tom, zda K. stál v soukromých službách st-lových, nýbrž že k řešení této otázky jsou příslušny jedině soudy řádné.
Námitku tuto neshledal nss důvodnou. Podle § 31 nem. zákona jsou zaměstnavatelé povinni každou osobu podrobenou pojištění, vstupující k nim do zaměstnání, ohlásiti nejpozději třetího dne od počátku zaměstnání; nedostojí-li této povinnosti, jsou podle § 32 povinni nahraditi pokladně všechen náklad, který byl spojen podle zákonného nebo statutárního předpisu s podporou osoby vůbec neohlášené nebo ohlášené teprve po onemocnění a mimo to mohou býti podle § 67 potrestáni za každý jednotlivý případ peněžitou pokutou až do 20 K a v případě nedobytnosti vězením až do dvou dnů. Rozhodovati pak spory, které vzniknou zejména mezi zaměstnavateli a okr. nem. pokladnami o náhradu, jež má býti placena dle cit. §u 32, náleží podle § 41 dozorčímu úřadu, t. j. osp-é a podle § 70 v dalším instančním postupu zsp-é a min. soc. péče. Týmž úřadům přísluší podle § 69 trestati přestupky v § 67 naznačené. Na tom nemění ničeho okolnost, že rozhodnutí o povinnosti zaměstnavatele podle §u 31 nem. zákona předpokládá odpověď na otázku prejudicielní, zda mezi zaměstnavatelem a osobou, o jejíž pojištění jde, založen byl pracovní, služební nebo učební poměr, na jehož existenci váže zákon (§ 1) pojistnou povinnost, a tudíž i povinost stanovenou v § 31. Jest arci pravda, že otázka, zda v konkrétním případě pracovní nebo služební poměr byl založen, jest otázkou soukromého práva, o níž konečný a vykonatelný nález vynésti může toliko řádný soud.
Avšak tím není vyloučeno, aby i úřad správní jako úřad rozhodující dle shora uvedených ustanovení ve sporech mezi nemocenskými pokladnami a zaměstnavateli k otázce té zaujal stanovisko a ji na tolik rozřešil, pokud rozřešení toho potřebuje, aby mohl učiniti výrok v kompetenci jeho nesporně spadající.
V této své působnosti může si správní úřad pro svoji potřebu rozhodnouti i případně souvislé otázky práva civilního, ovšem jen jako prejudicielní, a řešení to tvoří pak toliko část skutkové podstaty a může proto býti nss-em přezkoumáno jen s hlediska § 6 zák. o ss.
Min. sic. péče potvrzujíc rozhodnutí zsp-é spatřovalo podle znění nař. rozhodnutí založení pracovního neb služebního poměru mezi st-lem a Frant. K. v okolnosti, že mezi nimi byla uzavřena písemná smlouva ze dne 3. června 1921, již st-1 vlastnoručně podepsal.
V tomto směru vytýká stížnost vadnost řízení, iiž spatřuje v tom, že skutkový předpoklad, z něhož vycházel žal. úřad, nebyl dostatečně zjištěn, jmenovitě ne za účasti stran, neboť jinak by bylo bývalo zjištěno, že Frant. K. nebyl ve službách st-le, nýbrž ve službách obce S.
Nss uznal tuto námitku důvodnou.
2al. úřad založil svůj výrok na zjištění, že písemnost, ve spisech se nalézající, již žal. úřad měl na mysli, jest služební smlouvou mezi st-lem a K. Okolnost tato však byla st-lem výslovně popřena, jmenovitě v odvolání k III. stolici a bylo jím tvrzeno, že tato písemnost byla toliko písemní informací o podmínkách, za nichž by K. mohl býti přijat za hlídače obecního, kdyby byla jeho nabídka požadovanými doklady doplněna a přijata.
V tomto směru konal žal. úřad také šetření a vyjádření obecního úřadu v S. z 26. prosince 1921 vyznělo v ten smysl, že J. H. sám s Frant. K. uzavřel služební smlouvu.
Ze všeobecných zásad právních, které platí i pro řízení administrativní, však vychází požadavek, aby straně, o jejíž práva jde, byla poskytnuta příležitost, aby mohla zaujmouti stanovisko ke skutečnostem zjištěným v administrativním šetření a nabídnouti důkazy o okolnostech, které jsou po jejím zdání pro skutkové zjištění a posouzení věci důležity. Tato příležitost zaujmouti však stanovisko k šetření žal. úřadu, totiž k vyjádření obecního starosty obce S., jak ze spisů vyplývá, st-li dána nebyla a nebylo ani k rozhodnutí samému připojeno odůvodnění, z něhož by bylo patrno, z jakého důvodu přes to považoval žal. úřad list, o kterém tvrdí, že obsahuje písemnou smlouvou mezi Janem H. a Frant. K., za směrodatný pro posouzení služebního poměru. Tím však bylo straně stíženo hájení práva před tímto soudem, jest tedy řízení stíženo podstatnou vadou a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle §u 6 zák. o ss.

Citace:

č. 2380. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 90-90.