NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5209.

Obecní volby: * Volitelnost podle § 8, posl. odst. vol. ř. ve znění novely neztrácí, kdo podle § 10, odst. 5 č. 4 zbaven byl mandátu pro rozluku se stranou, a jest lhostejno, z jakého motivu se stranou se rozešel.
(Nález ze dne 14. prosince 1925 č. 2060.)
Věc: Dr. Josef H. v T. proti zemské správě politické v Praze stran volby obecního zastupitelstva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byly zamítnuty námitky st-lovy proti volbě ob. zastupitelstva v T., provedené dne 16. září 1923, v nichž bylo uplatňováno, že zvolení ing. B., František F., František K. a Dominik V. pozbyli volitelnosti dle § 8. posl. odst. ob. ř. vol., poněvadž odpírali úřad svůj vykonávati. Stalo se to z těchto důvodů: Dle zprávy městského úřadu v T. z 30. května 1924 jmenované osoby vykonávaly úřady své až do dne pozbytí mandátů následkem vystoupení ze strany, což také starosta města při výslechu dne 22. října 1923 potvrdil. Podle § 8. ob. ř. vol. ztrácí volitelnost ten, kdo úřad svůj vykonávati odepírá, t. j. úmyslně bez zákonného důvodu nevykonává. Toho však u osob jmenovaných nebylo, ježto ony, pozbyvše mandátů svým vystoupením ze strany, neměly vůbec možnosti svůj úřad vykonávati. Při rozhodování této otázky o ztrátě mandátu nebyla pak osp a není také zsp oprávněna zkoumati, za jakým účelem ono vystoupení ze strany se stalo, zejména zda účelem vystoupení ze strany bylo, jak námitky tvrdí, odepříti vykonávání mandátů, neboť § 10 v tomto směru žádného omezení nestanoví. Do tohoto rozhodnutí podána jest stížnost, o které nss uvážil toto:
Není sporno, že osoby shora jmenované pozbyly podle výměrů osp-é v T. z 10. dubna 1923 a z 11. dubna 1923 členství v ob. zastupitelstvu z důvodu, že vystoupili ze strany, která je kandidovala. Žal. úřad, zamítaje námitky, zaujal stanovisko, že zbavení mandátů vyslovené příslušným úřadem tvoří pro něj rem iudicatam, aniž by směl zkoumati, za jakým účelem vystoupení ze strany se stalo, že dále oni členové ob. zastupitelstva, kteří mandátů byli zbaveni, pozbyli tím možnosti svůj úřad vykonávati.
Stížnost uvádí výslovně, že nezakládá námitku nevolitelnosti těchto osob na tom, že odmítly vykonávati své funkce před tím, nežli vystoupily ze strany, nýbrž na tom, že právě vystoupení ze strany jest ono odmítání funkcí, které zákon má na mysli, poněvadž prý jmenovaní vystoupili ze strany jen za tím účelem, aby nemusili vykonávati mandáty v obecním zastupitelstvu. Vidí proto v nař. rozhodnutí nezákonnost, když úřad neshledal v takovém vzdání se mandátu obejití zákona a důsledkem toho důvod pro ztrátu volitelnosti.
Nss nemohl stížnosti přisvědčiti.
Podle § 10, odst. 5. č. 4. ob. ř. vol. ve znění novely ze 14. července 1923 č. 253 Sb. pozbývá se členství v ob. zastupitelstvu, radě a komisích vystoupením nebo vyloučením ze strany, na jejíž jméno zněla volební skupina, která zvoleného kandidovala. O ztrátě mandátu rozhoduje dohlédací úřad, do jehož rozhodnutí lze si stěžovati k vyššímu úřadu dohlédacímu jako k instanci konečné (odst. 6. § 10 1. c).
Tento předpis zákona neukládá dohlédacímu úřadu více, nežli aby zjistil, zdali nastal předpoklad pro ztrátu mandátu, to jest buď vystoupení nebo vyloučení ze strany. Nelze proto ukládati úřadu povinnost, aby zjistil, za jakým účelem došlo k vystoupení ze strany. Dá se zajisté mysliti případ, že někdo, nemaje důvodů pro odmítnutí volby nebo pro resignaci dle § 8 vol. ř. ve znění novely, ale chtěje se přes to sprostiti povinností, jež mu zvolení uložilo, vystoupí ze strany, z jejíž kandidátní listiny byl zvolen, a může ovšem touto cestou docíliti zbavení mandátu. V tom však nelze shledati obcházení zákona, neboť vystoupiti ze strany jest zajisté již dle povahy věci každému svobodno a není také žádným zákonem zakázáno. Užije-li tedy zvolený tohoto svého práva třeba za tím účelem, aby se zbavil členství v ob. zastupitelstvu, nelze mluviti o obcházení zákona. Tato svoboda, vstoupiti nebo vystoupiti ze strany, vylučuje možnost, aby bylo vyšetřováno, z jakých motivů nebo za jakým účelem se to děje.
Proto nelze žal. úřadu důvodně vytýkati, že nezkoumal, zdali v daném případě vystoupení ze strany není obcházením zákona a že nezjistil, jaký účel sledovali svrchu uvedení svým vystoupením ze stran. Zcela správně položil tudíž žal. úřad svému rozhodnutí za základ, že jmenovaní byli pravoplatným výrokem příslušného úřadu zbaveni mandátů. Když pak stížnost — jak již výše bylo uvedeno — nevytýká, že jmenovaní členové ob. zastupitelstva, dokud členy jeho byli, úřad svůj vykonávati odpírali, nýbrž jen právě v jejich vystoupení ze strany toto odpírání spatřuje, stačí k tomu odpověděti, že po ztrátě mandátů nejen nebyli povinni, nýbrž že docela práva pozbyli, úřad svůj vykonávati. Nemůže tudíž ve vystoupení ze strany, jehož motivy a tendenci zákon zkoumati neukládá, býti shledán důvod pro ztrátu volitelnosti dle posl. odst. § 8. ob. ř. vol. Nař. rozhodnutí tudíž právem zamítlo námitku v tom smyslu vznesenou a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 5209. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 680-682.