Čís. 5988.

Ke vzájemnému poměru činností uvedených v odst. 1 až 3 § 6, č. 2 zákona na ochranu republiky s hlediska možnosti souběhu.
V poměru subsidiarity ke skutkové podstatě zločinu vojenské zrady spáchané vyzvídáním podle § 6, č. 2, odst. 2 zákona na ochranu republiky může býti jen taková přípravná činnost ve smyslu § 6, č. 2, odst. 3 téhož zákona, která míří k onomu vyzvídání, a tedy jen takové spolčení a vejití ve styk s cizí mocí neb s cizími činiteli, které spadá do doby před výzvědnou činností a připravuje ji, nikoli i následující přípravná činnost, směřující ke skutečnému vyzrazení vojenského tajemství podle § 6, č. 2, odst. 1 zákona. Taková činnost je subsidární jen v poměru ke skutkové podstatě zločinu podle § 6, č. 2, odst. 1 a nikoli odst. 2 cit. zákona.
(Rozh. ze dne 5. října 1937, Zm II 441/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem vojenské zrady podle § 6, č. 2, al. 2 zákona na ochranu republiky.
Z důvodů:
S hlediska zmatku podle § 281, č. 5 a 10 tr. ř., správně č. 11, doličuje zmateční stížnost, že výzvědná činnost obžalovaného byla i podle rozsudkových zjištění skončena jeho propuštěním z vojny, tudíž v roce 1935, takže trest obžalovaného neměl prý býti vyměřován podle § 1 zák. č. 130/1936 Sb. z. a n.
Zmateční stížnosti je sice přisvědčiti v tom, že nalézací soud činnost obžalovaného, spadající do doby po propuštění obžalovaného z vojny, mylně podřadil pojmu vyzvídání po rozumu § 6, č. 2, al. 2 zák. na ochr. rep., neboť vyzvídáním může býti jen taková činnost, která směřuje a je způsobilá k tomu, aby pachateli opatřila znalost tajemství (rozh. č. 3903 Sb. n. s.). Takovou činnost obžalovaný podle rozsudkových zjištění nevykonal v této době. Je-li však rozsudkem zjištěno, že obžalovaný byl ve zmíněné době v M. v ministerstvu války a že nabízel listiny i v N. a O., pokud se týče v P. na vojenském velitelství a v R., že podle vlastního udání vůči S. nabízeli mu v T. za listiny velké peněžité částky a že vyjednával ještě s dvěma jinými státy a že obžalovaný byl přesně informován o cizozemské zpravodajské instituci X., opodstatňují tato zjištění rozsudku plně hmotněprávní závěr, že obžalovaný vešel po propuštění z vojny ve styk přímý nebo aspoň nepřímý s cizí mocí, nebo při nejmenším s cizími vojenskými činiteli po rozumu § 6, č. 2, odst. 3 zák. na ochr. rep., a to za tím účelem, aby listiny, o něž jde, tedy skutečnosti, opatření a předměty, jež mají zůstati utajeny pro obranu republiky, vyzradil cizí moci.
Napadený rozsudek je na omylu, pokud, předpokládaje tu nesprávně subsidiaritu po rozumu rozh. č. 4660 Sb. n. s., má za to, že v souzeném případě nemůže jíti o reální souběh mezi zločinem vyzvídání podle § 6, č. 2, al. 2 cit. zák., spáchaným v letech 1934 a 1935, a zločinem podle § 6, č. 2, al. 3 cit. zák., spáchaným i v roce 1936. V poměru subsidiarity ke skutkové podstatě zločinu vojenské zrady, spáchané vyzvídáním po rozumu § 6, č. 2, al. 2 cit. zák., může býti jen taková přípravná činnost ve smyslu § 6, č. 2, al. 3 cit. zák., která se odnáší k onomu vyzvídání, tedy přirozeně jen takové spolčení a vejití ve styk s cizí mocí nebo s cizími činiteli, které spadá do doby před výzvědnou činností a tuto činnost připravuje, nikoli však následující přípravná činnost po rozumu § 6, č. 2, al. 3 cit. zák., sloužící a odnášející se jako v konkrétním případě již jen ku přípravě skutečného vyzrazení vojenského tajemství po rozumu § 6, č. 2, al. 1 cit. zák. Taková přípravná činnost, o niž jde v souzeném případě, je subsidiární jen v poměru ke skutkové podstatě zločinu podle § 6, č. 2, al. 1 a nikoli al. 2 cit. zák.
Tím, že nalézací soud, vycházeje z mylného pojímání zmíněné otázky subsidiarity, podřadil činnost stěžovatelovu, spadající do doby po propuštění z vojny, nesprávně pojmu vyzvídání místo přípravné činnosti po rozumu § 6, č. 2, al. 3 zák. na ochr. rep., nebyl však stěžovatel zkrácen ve svých právech, neboť obě ustanovení mají tutéž trestní sankci.
Z toho, co dovozeno, vysvítá ovšem též, že se obžalovaný marně dovolává zmatku podle § 281, č. 11 tr. ř., neboť obžalovaný pokračoval podle rozsudkových zjištění ve své zločinné činnosti, spadající pod pojem § 6, č. 2, al. 3 zák. na ochr. rep., až do listopadu 1936, takže bylo trest vyměřiti podle § 1 zák. č. 130/1936 Sb. z. a n., jenž nabyl účinnosti dnem 23. května 1936. Bylo proto zmateční stížnost podle § 288, odst. 1 tr. ř. zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

Čís. 5988. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 379-381.