NPD documents search: Všehrd, 8 (1927) - Josef Macek: Socialismus.

Praktické případy.

Zabavení koncesse kněhtiskařské.

Okr. soud v B. povolil zabavení koncesse kněhtiskařské dlužníka J. S. Rekursu tohoto zem. soud v Brně nevyhověl.
Důvody:
Soud exekuční povolil z prozřetelnosti toliko zabavení kněhtiskařské koncesse dlužníkovi patřící, rozhodnutí o způsobu zužitkování si vyhradiv. Na rozřešení této druhé mnohem těžší otázky bude záviseti, zda povolená exekuce pro vymáhajícího věřitele vůbec jaké praktické ceny míti bude.
Za to však povolení zájmu o sobě žádná zákonitá překážka nevadí.
§ 448. ob. z. obč., jehož rekurent pro své opačné mínění hlavně se dovolává, jakož i předchozí § 447. jednají jen o zástavě ruční a pozemkové, na práva se tudíž vůbec nevztahují. Není zajisté ani v řeči obvyklým, označovati právo jakožto »věc« a též se neříká, že práva v obchodu se nalézají.
Též z následujících §§ (až do 471.) jasně plyne, že 6. hlava ob. z. obč. k zájmu práv vůbec nepřihlíží.
Není arciť pochybnosti o tom, že kněhtiskařská koncesse tvoří nezcizitelné, na osobu koncessionářovu vázané právo, že tudíž zde exekyce prodejem jest vyloučena. Pouhé zabavení však též prodeje neobsahuje a exekuční řád vykazuje způsoby zužitkování, kteréž i bez prodeje vedou k cíli, t. j. k uspokojení vymáhajícího věřitele. Ustanovujeť (v § 334.) zejména přípustnost a způsob exekuce na oprávnění živnostenská a to vnucenou správou, čímž jen užitek z živnostenského oprávnění resp. z provozování živnosti plynoucí se exekuci podrobuje, aniž by se exekutovi živnostenské oprávnění samo prodalo.
Jelikož pak koncessi kněhtiskařskou beze sporu též za zdroj příjmů považovati jest a provozování její, byť i byla zabavena, možným zůstává, není zde žádných zákonných rozpaků, aby učinila se přístupnou věřitelům. Poukazuje-li rekurent na nadpis »Exekuce na jiné majetkové předměty« a činí-li z toho závěr, že tím vyrozumívati možno jen onu část práva živnostního, jež má povahu majetkoprávní, tudíž prodejem uskutečnitelnou, tu odpadá namítka tato již §em 334. ex. ř., jenž výslovně exekuci na živnostenská oprávnění, ba dokonce na práva koncessovaná a privileje připouští, aniž by prodej jich nastával. Též § 331. ex. ř., jenž připouští exekuci i na taková majetková práva, »která nenáležejí k pohledávkám«, tudíž nečině žádného obmezení, i na práva z koncesse jde zřejmě na jevo, že nezcizitelnost práva netvoří překážku exekuci. Jest patrno, že dle tohoto místa zákona vedení exekuce na ona ostatní práva majetková nemá za účel nabytí práva zástavního ve smyslu ob. z. občanského, jmenovitě § 448., nýbrž, jak to motivy vyjadřují, určení přednějšího práva na uspokojení, čímž se disposice nad dotyčným majetkovým právem dlužníku odníti a právo to, čili hodnota v něm obsažená věřiteli zachovati, tudíž právo to pro jeho uspokojení zužitkovati se má.
Přípustnost exekuce dle § 331. ex. ř. dlužno tudíž zkoumati nikoliv se zřetele § 448. ob. z. obč., nýbrž pomocí řádu exekučního a úvoz. zákona k němu. Ustanovení, kteréž by exekuci na živnostenskou koncessi zakazovalo, neexistuje (viz uv. z. k ex. ř. čl. VII.—XI.), naopak, jak již shora řečeno, dovoluje ex. řád exekuci takovou dle jasného znění § 334. též na živnostenská oprávnění, tudíž na živnostenské koncesse, byť i, jako ku př. koncesse kněhtiskařská, měly povahu koncesse čistě osobní. Jest množství práv, kterýchž nelze prodati, kteráž ale podléhati mohou exekuci, arciť rovněž nikoli prodejem. Zajisté jest i postavení úředníka státního a z toho jemu plynoucí práva povahy čistě osobní; nicméně není služné úředníka státního z exekuce vyloučeno. Ovšem nevede se tato na postavení dlužníka, nýbrž na příjmy s ním spojené. Podobně též při koncessi kněhtiskařské nevede se exekuce skutečně na ni samu, nýbrž jen na užitky z ní koncessionáři plynoucí. Nelze v pravdě nahlédnouti, proč by takové koncesse, jakožto právo po způsobě monopolu na trvalý výkon užitečných jednání dosahu věřitelů měla býti odňata, když přec dokonce i sám živnostenský řád žádné překážky tomu nečiní.
Dle § 56. odst. 3. řádu toho nelze ovšem koncesse živnostenské na jiného přenésti; leč výkon její není nikterak vázán výlučně na osobu koncessionářovu (§ 55.). Obmezení platí jen ohledně živnosti hostinské a výčepní (§ 19.), kteréžto obmezení však pro obor exekuce následkem výnosu ministerstva vnitra z 20. dubna 1901 č. 10579 a výnosu min. práv z 7. května 1901 č. 12 věstníku odpadlo.
Průkaz způsobilosti pro každou živnostenskou koncessi potřebný nemůže tvořiti právní překážku přípustnosti zastoupení; specielní povinnosti pak a zodpovědnosti, kteréž tiskový zákon majiteli knihtiskárny ukládá, rovněž této otázky, kterouž výlučně se stanoviska řádu exekučního posuzovati dlužno, se nedotýkají.
Neodůvodněný rekurs bylo tudíž zamítnouti.
(Rozhodnutí z 1. února 1906 č. j. R. II. 24/6).
J. B.

Citace:

B., J.. Josef Macek: Socialismus.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1927, svazek/ročník 8, číslo/sešit 3, s. 102-102.