NPD documents search: Právník, 76 (1937)

Kojení námezdné. — Kolejné a školné.
Kolejné a školné.

A. Kolejné. — B. Školné. I. Pojem a právní povaha. II. Školné podle jednotlivých druhů škol: a) školy vysoké, b) školy střední, c) školy odborné, d) školy národní. Kolejné a školné.
A. Kolejné.
1. Úprava k-ho na našich universitách spočívá na nařízení min. k. a vyuč. č. 310/1850 ř. z., jež zavedlo k. na rak. universitách v souvislosti s prohlášenou zásadou svobody vyučovací na místě dosavadního š-ho. Jak plyne z přednesení hr. Thuna (3. příl. k č. 416/1849 ř. z.), jevila se tato souvislost jednak zřetelem k soukromým docentům, bez nichž je svoboda vyučovací nemyslitelná, jednak zřetelem k studujícím, jež bezplatnost jednotlivého kolegia pří současné svobodě učení svádí k nevážností ke studiu, konečně v péči o niveau universit, pro něž bez k-ho je nesnadno získati významné síly. V tomto posledním vztahu nastala změna zákonem č. 167/1898 ř. z., jímž bylo k., pokud připadalo placeným profesorům, současně se zvýšením profesorských platů inkamerováno (§ 13 zák.). Za republiky byla vlád. nař. č. 344/1921 Sb. nově upravena výše k-ho. Ustanovení tato platí nyní na všech čsl. universitách (srov. § 214 plat. zák. č. 103/1926 Sb. a pro Slovensko vlád. nař. č. 8/1927 Sb. a § 63 výn. min. k. a vyuč. č. 370/1850 ř. z.).
2. K. jakožto plat studujících za každé jednotlivé poslouchané kolegium má a mělo již při svém zavedení povahu poplatku za užívání veřejného ústavu (§§ 1, 12 a 15 nař. č. 310/1850). Na tom nic nemění okolnost, že na k. bylo přiznáno právo učitelům, neboť právo toto není ve vztahu k plnění, jež by učitelé za k. poskytovali studujícím, nýbrž je ve spojitosti s povinnostmi úřadu učitelského (§ 4 cit. nař.). Termínu „honorář“ lze tedy. o k-m užíti jen nepřesně (tak § 2 nebo 45 nař.). Důsledně neplatí studující k. učitelům, nýbrž kvestuře (§ 34 nař.).
3. Povinni platiti k. jsou všichni řádní i mimořádní posluchači za kolegia, do nichž se přihlásili (§ 12), a to předem (nař. č. 118/1870 ř. z.). Nedojde-li k ohlášenému kolegiu, budiž k. vráceno (§ 39 nař. č. 310/1850). Přeruší-li se kolegium nemocí nebo jiným zaneprázdněním docentovým jenom na čas, aniž by to bylo podstatně na újmu předmětu přednášky, netřeba k. vraceti (§ 40). V pochybnosti rozhoduje o vrácení k-ho akadem. senát, vyžádav si zprávu přísl. prof. sboru (§ 42); podle směrnice § 41 bude nalézti na vrácení k-ho, trvalo-li přerušení kolegia déle než 8 neděl nebo spočívá-li příčina delšího než čtyřnedělního trvalého přerušení ve vlastním rozhodnutí docentovu. Nárok na vrácení k-ho zanikne, nebyl-li uplatněn do konce příštího semestru.
K. vybírá, odvádí a účtuje kvestura (§§ 34 a 45).
4. Výši k-ho stanoví vlád. nař. č. 344/1921 Sb. nejméně 8 Kč za týdenní hodinu semestrální. Profesor nebo soukr. docent může však stanoviti za své kolegium i k. vyšší (§§ 7, 9, 10 nař. č. 310/1850). Cizinci platí k. o polovici vyšší. Profesorský sbor může však povoliti jim se schválením min. škol. úlevu do výše normálního k-ho.
Vedle kolegií placených jsou i kolegia bezplatná (publica). Povinni čísti je jsou dle § 8 nař. č. 310/1850 řádní profesoři nejméně v každém třetím semestru v rozsahu jedné až dvou týd. hodin. Profesoři práv. fakult dostojí této povinnosti konáním seminárních cvičení (nař. min. k. a vyuč. věst. č. 91/1873). Povinnost tato trvá zajisté i po inkameraci k-ho, třebas v praksi bývá od ní nyní upouštěno. Inkamerace týkala se nejen k-ho profesorů řádných, ale i k-ho placených profesorů mimořádných. Ekvivalentem k-ho bylo pro ně zvýšení profesorských platů zák. č. 167/1898 ř. z. Na povinnosti učební nebylo tím ničeho změněno. Inkamerace nemohla také míti vlivu na poměr studujících k státu resp. k vyučovacímu ústavu. Studující užívající ústavu mohou nadále očekávati, že se pro ně budou konati kolegia bezplatná.
Jinak mohou býti kolegia konána bezplatně pouze se svolením min. škol. (§§ 8 a 9 nař. č. 310/1850).
5. Právo na k. mají nyní dle § 13 zák. č. 167/1898 ř. z. pouze profesoři čestní (srov. § 3 zák. č. 47/1870 ř. z. a § 4 zák. č. 79/1919 Sb.), profesoři bezplatní (hledíc k § 65 plat. zák. č. 103/1926 Sb. zajisté i řádní), soukromí docenti a případně i takový profesor, který přijav definitivní místo s profesurou nesouvisející profesury pozbyl, ale byl pověřen konáním přednášek bez remunerace (§ 4 nař. č. 35/1920 Sb.). Suplentům čtoucím za substituční plat k. nepřísluší (§ 5, odst. 2., nař. č. 310/1850). Podobně ne remunerovaným docentům (arg. § 31, odst. 1., cit. nař.).
Za vybírání k-ho strhne kvestura t. zv. vybírací procenta (5 %), jež plynou do státní pokladny (§§ 45, 47 cit. nař.).
6. Osvobození od k-ho může profesorský sbor (§ 13 zák. č. 167/1898) přiznati výjimečně studujícím bezúhonného chování, kteří mohou prokázati svou opravdovou nuznost a výtečné vědecké přičinění (§ 15 nař. č. 310/1850). Zákonný nárok na osvobození od k-ho mají pouze posluchači theologických fakult, uvedení v § 14 cit. nař. Kolejné a školné.
Ve všech ostatních případech záleží osvobození na uvážení profesorského sboru, do jehož rozhodnutí není stížnosti (§ 22). Studující vykazující velmi dobrý prospěch mohou býti osvobozeni dle majetkových poměrů od celého k-ho nebo od 3/4, 1/2 nebo 1/4, studující, vykazující pouze dobrý prospěch od 1/2 nebo 1/4 (§ 8 vlád. nař. č. 344/1921 Sb.). Cizozemci mohou býti osvobozeni za podmínky reciprocity (§ 15, odst. 5., nař. č. 310/1850). Osvobození dosažené na jedné universitě resp. fakultě neplatí ani pro jinou universitu ani pro jiné fakulty téže university (§ 21 nař. č. 310/1850), leč že by se fakulty téže university dohodly o vzájemné platnosti osvobození. Pro přednášky soukromých docentů platí osvobození jen s jejich souhlasem (§ 31 cit. nař.). Na jednotlivých fakultách stanoví prof. sbory se schválením min. škol. podrobné předpisy o osvobození od k-ho (§ 10 vlád. nař. č. 344/1921 Sb.).
Otakar Sommer.
B. Školné.
I. Š. — školní plat — je dávkou za vyučování na škole a má na školách veřejných povahu poplatku za užívání veřejného ústavu (srov. o povaze veřejného ústavu a poplatku za jeho užívání mimo jiné: Otto Mayr: „Deutsches Verwaltungsrecht“, 3. vydání, sv. II., str. 268 a násl; Fritz Fleiner: „Institutionen des deutschen Verwaltungsrechts“, 4. vydání, 1919, str. 299 a násl., a zejména Karl Kormann: „Einführung in die Praxis des Verwaltungsrechts“, 1914, str. 44 a násl., 60 a násl.).
Proto jsou spory o š. na školách veřejných předmětem rozhodovací činnosti státních úřadů školských a též předmětem nalézací pravomoci n. s. s.; š. (na školách středních) není však veřejnou dávkou ve smyslu § 111 úst. list. (nál. n. s. s. Boh. adm. č. 3353). Naproti tomu je na školách soukromých, třebas nadaných právem veřejnosti, poměr žáka k vydržovateli školy, pokud jde o placení š-ho, poměrem soukromoprávním; spory o š. na školách soukromých náležejí proto před řádné soudy (srov. nál. n. s. s. Boh. adm. č. 3064).
II. Š. podle jednotlivých druhů škol:
a) Školy vysoké.
1. O š-m na universitách, t. zv. k-m, viz shora sub A.
2. Na vysoké škole zvěrolékařské je vlád. nař. ze 14. IX. 1921, č. 344 Sb., § 6, stanoveno š. pro řádné posluchače-tuzemce na 160 Kč, pro cizozemce
240 Kč, pro posluchače mimořádné tuzemce 8 Kč, cizince 12 Kč za týdenní hodinu semestrální. O osvobození platí předpisy jako na universitách (§ 8 a násl., § 2).
3. Na vysokých školách technických je š. zásadně upraveno předpisy organisačních statutů.
Na obou vysokých školách technických v Praze stanovil § 11 organického statutu usneseného býv. sněmem král. českého 24. IX. 1868 a schváleného býv. panovníkem dne 18. IV. 1869, že každý posluchač jest povinen platiti š., jehož ciferní výši určí sněm, dále že zemský výbor může k návrhu profesorského sboru tuzemce zcela nebo z polovice osvoboditi od placení š-ho, jsou-li nemajetní a vykazují-li dobrý prospěch. Předpis ten byl proveden výnosem min. k. a vyuč. ze 6. VIII. 1880, č. 2857 (statut i výnos je otištěn u Jähnla: „Vorschriften für die Technischen Hochschulen“, Vídeň 1916).
Uvedený statut byl na české vysoké škole technické v Praze, nyní českém vysokém učení technickém v Praze, nahrazen novým statutem, schváleným vládou usnesením z 20. VIII. 1920 a vydaným výnosem min. školství z 1. IX. 1920, č. 53250 (se změnami podle výnosu z 18. X. 1920, č. 62889, a z 25. III. 1921, č. 14948); nový statut však nemá předpisů o š-m.
Pro německou vysokou školu technickou v Praze platí statut starý.
Na české vysoké škole technické v Brně, která dosud nemá vlastního statutu, platí podle rozhodnutí býv. panovníka z 19. IX. 1899 a výnosu min. k. a vyuč. z 26. XI. 1899, č. 2082/KUM dosud předpisy organisačního statutu vydaného pro vysokou školu technickou ve Vídni, nař. min. k. a vyuč. z 20. II. 1875, č. 6348, Věstník č. 16; o š-m jedná § 17 statutu.
Na německé vysoké škole technické v Brně platí o š-m v zásadě § 18 zák. ze 4. V. 1873, č. 92 ř. z., podle něhož řádní posluchači platí jednotné š., mimořádní posluchači š. podle hodin, dále § 19 téhož zákona, podle něhož sbor profesorský osvobozuje posluchače řádné při dobrém prospěchu studijním a prokázané nemajetnosti od celého š-ho nebo od polovice jeho; mimořádné posluchače jen při výborném prospěchu.
O výši š-ho na všech vysokých školách technických platí nyní výnos min. školství a národní osvěty z 23. VIII. 1921, č. 31948, Věstník ročník III., č. 126; š. pro posluchače řádné činí 150 Kč za semestr, pro posluchače mimořádné 10 Kč za jednu tý¬ denní hodinu vyučovací, při čemž se 2 hodiny Kolejné a školné.
cvičení nebo rýsování rovnají jedné hodině vyučovací, maximálně 200 Kč za semestr; osvoboditi lze — podle počtu prospěchových jednotek — od celého š-ho nebo od tří čtvrtin, polovice nebo jedné čtvrtiny. Podle výnosu téhož min. z 5. VIII. 1921, č. 67780, platí cizozemci částky dvojnásobné; mimořádné úlevy povoluje min. školství. Výnosem min. školství z 24. X. 1923, č. 111093, Věstník ročník V., č. 142, byly sbory profesorské zmocněny povolovat osvobození cizozemců — příslušníků jugoslávských, rumunských, ukrajinských, polských, ruských a bulharských — podle stupně nemajetnosti a podle prospěchu až do částky 300 Kč ročně po případě i úplné; u ostatních cizinců může se tak státi zcela výjimečně s povolením ministerstva.
4. Na vysoké škole báňské v Příbrami mají podle § 13 vyhlášky býv. min. orby z 2. VIII. 1904, č. 85 ř. z., platiti řádní posluchači pevné š.; mimořádní podle počtu hodin; o výši š-ho a o osvobození od placení š-ho platí nyní výnosy z r. 1921 a 1923 platné na vysokých školách technických (srov. shora sub 3.).
5. Pro vysokou školu zemědělskou v Brně platí podle § 18 vlád. nař. z 9. III. 1920, č. 147 Sb., předpisy platné pro českou vysokou školu technickou (nyní české vysoké učení technické) v Praze.
6. Totéž platí stran vysoké školy obchodní v Praze podle § 1, odst. 1., vlád. nař. z 30. IX. 1919, č. 529 Sb., a podle § 1 zák. z 18. VI. 1929, č. 103 Sb.
7. Na akademii výtvarných umění v Praze stanoveno jest š. § 3 studijního řádu (výn. min. školství z 18. VII. 1928, č. 50298) částkou 20 Kč za semestr. O zvýšení š-ho se jedná.
8. Na mistrovské škole státní konservatoře hudby v Praze bylo výnosem min. školství z 15. VII. 1921, č. 39502, Věstník ročník III., č. 139, stanoveno roční š.: pro řádné posluchače-tuzemce 800 Kč, cizozemce 1 500 Kč, pro mimořádné posluchače-tuzemce 1 000 Kč, cizozemce 2 000 Kč. Posluchače nemajetné s prospěchem aspoň dostatečným a s uspokojivým chováním osvobozuje min. školství k návrhu rektorátu.
b) Školy střední.
Š. na státních školách středních, t. j. gymnasijních všech typů a reálkách (§ 1, odst. 1., vlád. nař. č. 161/1926 Sb.) upraveno nyní vlád. nař. z 26. VIII. 1926, č. 161 Sb.; shledávajíc svůj zákonný podklad s hlediska § 55 úst. list. jednak (Čechy, Morava
a Slezsko) v § 9 zák. z 9. IV. 1870, č. 46 ř. z., jednak (Slovensko a Podkarpatská Rus) v § 19 zák. čl. XXX/1883, vyměřuje nařízení to (na rozdíl od systému zavedeného vlád.nař. č. 144/1925 a č. 463/1921 Sb., kdeš bylo odstupňováno podle výše příjmu) pro všechny žáky jednotné š. 200 Kč za pololetí (§ 1/1); na osvobození mají nárok („budou osvobozeni“, § 2) řádní žáci, kteří mají z chování známku aspoň dobrou a ze žádného z povinných předmětů známku nedostatečnou, a když ani oni sami ani jejich zákonní živitelé nejsou podle svých majetkových poměrů s to, aby zaplatili š. bez zkrácení výživy nutné pro sebe a svou rodinu. O osvobození od celého š-ho po případě od polovice rozhoduje s konečnou platností školní úřad bezprostředně nadřízený ústavu, o něž jde (§ 5), tedy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zemská školní rada, na Slovensku referát ministerstva školství v Bratislavě a v Podkarpatské Rusi školský referát v Užhorodě.
Bližší předpisy vydány výnosy min. školství z 27. VIII. 1926, č. 96581, Věstník č. 87, a z 21. VI. 1927, č. 60607, Věstník č. 70.
c) Školy odborné.
1. Š. na státních školách průmyslových a odborných je nyní upraveno výnosem min. školství z 11. VIII. 1923, č. 18746-III, a činí na vyšších státních školách průmyslových a na učilištích pro průmysl textilní 100 Kč, na školách mistrovských a ve cvičných dílnách 24 Kč, na odborných školách a na jednotlivých kursech — až tříletých — s každodenním vyučováním 50 Kč; řádné žáky, kteří jsou nemajetní, mají celkový prospěch ve všech povinných předmětech aspoň dostatečný a z mravů známku lepší než zákonnou, osvobozuje profesorský sbor od nejvýše 75% resp. na některých školách 90% š-ho.
2. Školy odborné pro ženská povolání podle zák. č. 75/1922 Sb. a č. 252/1923 Sb.
Státní školy této kategorie dosud nejsou; na jiných školách veřejných (vydržovaných obcemi, obchodními komorami atd.) určují š. vydržovatelé se schválením min. školství; š. činí zpravidla 300 Kč, o osvobození rozhodují kuratoria.
Na ústavech ke vzdělání učitelek pro tyto školy se š. nevybírá.
3. Na obchodních školách státních je š. upraveno výnosem min. školství ze 14. II. 1921, č. 12809, Věstník č. 30, a činí na obchodních akademiích Kolejné a školné.
400 Kč, na abiturientských kursech 500 Kč, na dvoutřídních školách obchodních 200Kč, vesměs za rok. O osvobození platí dosud předpisy, které před převratem platily na státních školách středních. Na školách nestátních (gremiálních a pod.) upravují si š. vydržovatelé.
4. Školy zemědělské; š. na školách státních jest upraveno řadou singulárních předpisů pro jednotlivé druhy škol, ba i pro jednotlivé školy různě; tak činí na státních vyšších školách hospodářských 300 Kč ročně; na vyšší škole zahradnické v Mělníce 240 Kč, na rolnických školách 50 až 75 Kč, na odborných školách hospodářských od 10 do 40 Kč, na nižších lesnických školách 50 Kč; na vyšších školách lesnických 200 Kč, vesměs ročně. Značné rozdíly jsou též na školách hospodyňských, kde š. (v některých případech zároveň plat za ubytování a stravování) se pohybuje mezi 30 až 400 Kč.
Vzhledem k veliké různosti předpisů a zřetelem k tomu, že ministerstvo zemědělství připravuje jednotnou úpravu š-ho pro všechny druhy škol státních, upouští se od podrobného vylíčení nyní panujících poměrů.
Na zemských ústavech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku panuje rovněž veliká různost co do úpravy š-ho.
V Čechách byly usnesením býv. zemského výboru z 26. VI. 1901, č. 42726, vydány předpisy o školních poplatcích na zemských středních (nyní vyšších) školách hospodářských; š. činí 300 Kč ročně; žáky do Čech příslušné, nemajetné a vykazující prospěch první třídy osvobozuje od š-ho zcela nebo z polovice zemský úřad.
Předpisy ty byly usnesením býv. zemského správního výboru ze 14. XI. 1923, č. 137212, rozšířeny také na zemské nižší školy hospodářské.
Školám zemí podporovaným (u nichž hradí země služební platy řádných sil učitelských) bylo podle usnesení býv. zemského správního výboru ze dne 28. IV. 1926, č. 10748, doporučeno, aby se řídily předpisy o placení š-ho na zemských vyšších školách hospodářských.
Pro nižší hospodářské školy zemské a zemí podporované bylo usnesením býv. zemského správního výboru z 28. IV. 1926, č. 10748, stanoveno minimální š. a to pro hospodářské školy odborné 60 Kč a pro školy rolnické a specielní 100 Kč.
Na zemských a zemí podporovaných školách hospodyňských vybírají se podle
poměrů té které školy různé školní poplatky, které shora uvedené minimální školní poplatky téměř vesměs převyšují.
Na Moravě a ve Slezsku bylo š. na zemských školách zemědělských upraveno jednotlivými usneseními zemského výboru resp. zemské správní komise; š. činí na zemských vyšších hospodářských školách 300 Kč (usnesení zemského výboru z 20. VIII. 1921, č. 49351), na školách rolnických a na nižších školách odborných 40 Kč (usnesení zemského výboru z 26. IX. 1921, č. 66021), na zemských školách hospodyňských na Moravě se vybírá jen zápisné a poplatek za upotřebení inventáře, na zemské hospodyňské škole ve Slezsku činí š. 30 Kč (vedle zápisného a uvedeného poplatku).
Nemajetné žáky s dobrým prospěchem osvobozuje od š-ho zemský výbor.
d) Školy národní.
Platiti š. na veřejných školách národních v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, t. j.na školách obecných a měšťanských (občanských) zřízených a vydržovaných zcela nebo z části nákladem státu, země nebo obce místní (§ 2 zák. ze 14. V. 1869, č. 62 ř. z.) jsou povinni rodiče školních dítek.
V Čechách š. plyne podle § 16 zák. z 24. II. 1873, č. 16 z. z., do pokladny okresu školního; zapravuje je podle § 1 zák. ze 6. XII. 1882, č. 76 z. z., do pokladny okresu školního místní obec (koncem každého měsíce), která š. vybírá od rodičů nebo jejich zástupců týdně nebo měsíčně, avšak mimo školu a nikoliv prostřednictvím učitelů. Místní školní rada (v městských okresích školních — městský školní výbor) osvobozuje děti nemajetných rodičů od š-ho (§ 2 zák. č. 76/1882); z rozhodnutí místní školní rady (městského školního výboru) lze se odvolati k vyšším úřadům školním; ze dvou souhlasných rozhodnutí není dalšího odvolání (§ 2 zák. č. 76/1882). Obecní zastupitelstvo se může usnésti, že š. za všecky děti se má zapravovati z obecní pokladny (§ 19 zák. č. 16/1873).
Pro výměru š-ho rozděluje zemská školní rada školy podle obcí na 4 třídy, v nichž činí š. 8, 12, 20 nebo 24 haléřů týdně (včetně prázdniny) za každé dítě školou povinné (§ 16 zák. č. 16/1873); dále vyměřuje zemská školní rada pro každou obec vždy napřed na tři roky úhrnnou částku š-ho podle průměrného počtu dětí, které byly povinny návštěvou místní školy v posledních třech letech; při tom povoluje se Kolejné a školné. — Kolektívne smluvy.
obcím přiměřená sleva k uhrazení výloh spojených s vybíráním š-ho (§ 3 zák. č. 76/1882).
Na Moravě je š. upraveno obdobně §§ 49 až 55 zák. z 24. I. 1870, č. 17 z. z., ve znění zák. z 12. XII. 1883, č. 77 z. z., s tím hlavně rozdílem, že š. se vyměřuje jen za 48 týdnů do roka a jen ve třech stupních po 8, 16 a 24 haléřích týdně.
Ve Slezsku pojednávají o školném §§ 38 až 42 zák. ze dne 6. XI. 1901, č. 41 z. z.; š. plyne do místního fondu školního, činí podle obcí 8, 16, 24 nebo 32 haléřů týdně za každé dítě do školy chodící; vybírá je bez účasti učitelů obecní představený, nedoplatky se vymáhají stejně jako obecní přirážky. Od š-ho osvobozuje místní školní rada děti nemajetných rodičů bez ohledu na prospěch ve škole.
Snahy po odstranění š-ho v Čechách, na Moravě a ve Slezsku neměly dosud výsledku. Naproti tomu se na Slovensku a v Podkarpatské Rusi š. na školách církevních, obecních a státních vůbec nevybírá (§ 1 zák. čl. XLVI/1908).
Osvald Janota.

Citace:

Kolejné a školné.. Slovník veřejného práva Československého, svazek II. I až O. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 232-237.