NPD documents search: Boh. adm., 3 (1921)

Čís. 13816.

Sklep pod cizím pozemkem může býti samostatným předmětem právního a knihovního obchodu, a není závady, by i vlastnické právo k pozemku, pod kterým je sklep, i právo vlastnické ke sklepu nebylo vedle sebe vykonáváno jako plné vlastnické právo. V takovém případě jest vlastník pozemku povinen snášeti, by vlastník sklepa k vůli úpravě sklepa a odklizení ssutě nad ním vstoupil na jeho pozemek.
Pokud vlastník pozemku se nemůže proti vlastníku sklepa dovolávali důvěry v pozemkovou knihu podle § 1500 obč. zák.
(Rozh. ze dne 4. října 1934, Rv I 1815/32.)
Žalobce byl vlastníkem domu čp. 132, žalovaný vlastníkem domu čp. 133. Pod dómem čp. 133 byl sklep, k němuž tvrdil žalobce vlastnické právo. Po požáru domu čp. 133 bránil žalovaný žalobci, dáti sklep do pořádku. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném 1. by bylo zjištěno, že sklep pod pozemkem žalovaného náleží vlastnicky žalobci, a 2. by žalovaný byl uznán povinným trpěti, aby žalobce za účelem opravy sklepa a odstranění ssutě nad sklepem vstoupil na pozemek žalobcův s lidmi, jichž bude zapotřebí k výkonu těchto prací. Oba nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) je opodstatněn. Jak bylo blíže rozvedeno v rozhodnutí nejvyššího soudu uveřejněném ve sb. čís. 2245, může býti sklep pod cizím pozemkem samostatným předmětem právního a knihovního obchodu a není závady, by i vlastnické právo k pozemku, pod kterým je sklep, i právo vlastnické ke sklepu samotnému nebylo vedle sebe vykonáváno jako plné vlastnické právo. V souzeném případě je nesporno, že sklep pod č. 133 odedávna byl považován za vlastnictví majitelů sousedního domu č. 132, nyní žalobci patřícího, již v kupní smlouvě ze dne 24. března 1802 a pak ve všech následujících kupních smlouvách se činí o tomto sklepu zmínka jako o věci samostatné, neodvisle od domu nad sklepem, která se prodávala a do vlastnictví předávala spolu s domem nyní č. 132, a že i žalobce takto jako poslední kupitel sporného sklepa nabyl. Je tedy sporný sklep, který v pozemkové knize sice není samostatně vyznačen, jehož existence a poloha byla však zjištěna nižšími soudy na základě katastrální mapy, situačních plánů, místního ohledání a posudku znalců, samostatným předmětem vlastnického práva a vlastnické právo k němu náleželo vždy majitelům sousedního pozemku vl. čís. 132. Námitka žalovaného, že je chráněn důvěrou ve veřejné knihy podle § 1500 obč. zák., není odůvodněna. Neboť žalovaný při nabytí nemovitosti vl. č. 133 musil věděti nejen, že žalobce a jeho předchůdci sporného sklepa výhradně sami užívali, nýbrž i, že sklep je zcela mimo dosah jeho moci, neboť neměl do něj vůbec přístup, dveře vedly do sklepa jen ze sousedního pozemku a klíče k nim měl jen soused. Tento skutkový stav musil v něm vzbudit! důvodnou pochybnost o tom, zda sklep patří k domu, kterého nabývá, a při nutné obezřelosti a náležité opatrnosti musil se toho dopátrati, že sklep je vlastnictvím sousedovým. Není tedy oprávněn dovolávati se ochrany § 1500 obč. zák. Poněvadž žalovaný připustil, že po požáru svého stavení vl. čís. 133 dopisem ze dne 21. ledna 1931 popřel žalobcovo vlastnictví ke sklepu a užívání sklepa mu zakázal, má žalobce zájem na okamžitém zjištění svého vlastnictví. I druhá část žalobní žádostí je odůvodněna, jsouc výronem vlastnictví žalobcova ke sklepu a jedinou možností, by žalobou po požáru domu vl. čís. 133 uchránil sklep od zkázy.

Citace:

Čís. 13816. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 148-150.