NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 14020.

Četnictvo: I . * Není vadou řízení, jestliže v superarbitrační komisi ustanovené podle superarbitračního předpisu pro četnictvo ze 14. června 1928 č. 34426/13-28 a jeho doplňku nebyl úřední lékař, ustanovený zem. četnickým velitelstvím za člena komise, lékařem odborným. — II. Úřad, opíraje zamítnutí žádosti o přípočet 10 let pro výměru výslužného podle § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 153/1923 Sb., o nález superarbitrační komise, musí uvésti v rozhodnutí konkrétní skutkové premisy, z nichž superarbitrační komise odvodila svůj úsudek.
(Nález z 16. prosince 1937 č. 398/35-6.)
Věc: Jaroslav Š. ve Štrbě proti rozh. min. vnitra v Praze z 2. listopadu 1934 o připočtu deseti let pro výměru výslužného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud odpírá st-li nárok na přípočet deseti roků pro výměru výslužného podle § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 153/1923 Sb., se zrušuje.
Důvody: St-l, četnický štábní strážmistr, byl v době od 20. června 1926 do 31. ledna 1930 zařazen na četnické stanici v Gánovcích. Dne 23. července 1933 na četnické stanici v Popradu onemocněl katarhem plicních hrotů. K rozkazu zem. četnického velitelství v Bratislavě z 9 ledna 1934 bylo se st-lem zavedeno superarbitrační řízení. Podáním z 19. ledna 1934 žádal st-l min. vnitra, aby v případě, že bude uznán dočasně či trvale k četnické službě neschopným, bylo mu při výměře výslužného připočteno 10 služebních let podle § 7 odst. 1 nebo 2 či 3 zákona č. 153/1923 Sb., a dále aby mu nadto v dohodě s min. fin. bylo přiměřeně zvýšeno výslužné podle § 7 odst. 4 cit. zákona. Žádost odůvodňoval tím, že příčinou jeho neschopnosti k četnické službě je těžká porucha zdraví — tuberkulosa plic — nastavší úrazem při výkonu četnické služby v bezprostřední souvislosti s touto službou, která byla zapříčiněna opominutím některého zodpovědného činitele, neboť st-l získal chorobu nákazou při výkonu četnické služby v samých služebních místnostech bývalé četnické stanice v Gánovcích, kde byli přiděleni četničtí strážmistři Č., L. a S., kteří všichni trpěli tuberkulosou, při čemž dva z nich (Č. a L.) na otevřenou tuberkulosu plic také v roce 1928 a 1926 zemřeli, S. pak, zjistiv včas onemocnění, se vyléčil. Po obou zemřelých strážmistrech nebyla provedena desinfekce místností, ani ložního prádla a st-l musil v místnostech zamořených tuberkulosními bacily pracovati a v prádle ložním spáti, čímž utrpěl úraz, aniž v době té o onemocnění svých předchůdců věděl. Sám byl před nastoupením služby v bývalé četnické stanici v Gánovicích zdráv.
Po šetření provedeném o žádosti a po superarbitraci u zem. voj. velitelství v Bratislavě ze 4. července 1934 v nepřítomnosti st-lově, předložena žádost tato min. vnitra, které nař. rozhodnutím oznámilo st-li, že jeho prosbě z 19. ledna 1934 o připočtení 10 služebních let při výměře výslužného nelze vzhledem k ustanovení § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 153/1923 Sb. vyhověti z těchto důvodů: Nálezem superarbitrační komise ze 4. července 1934 byla zjištěna st-lova neschopnost k četnické službě pro plicní chorobu, která nepovstala podle tohoto nálezu při vykonávání četnické služby a není s touto službou v žádné souvislosti. Pokud svoji plicní chorobu st-l uvádí v příčinnou souvislost s nákazou, získanou podle jeho údajů během jeho služebního zařazení na četnické stanici v Gánovcích, se poznamenává, že provedeným šetřením nebylo získání nákazy na uvedené četnické stanici zjištěno, zvláště když st-l při svém slabém povšechném tělesném stavu mohl míti zárodky své choroby již od dětství. Vzhledem k tomu nelze míti příčinnou souvislost jeho choroby s vykonáváním četnické služby za prokázánu a nárok na připočtení 10 služebních let při výměře výslužného st-li proto nepřísluší. Výjimečné povolení této výhody ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 a 4 cit. zákona nelze vzíti za nynějších poměrů v úvahu.
Rozhoduje o stížnosti vznesené do tohoto rozhodnutí, řídil se nss těmito úvahami:
Nař. rozhodnutí obsahuje v podstatě dva zcela samostatné výroky. Prvním zamítá nárok st-lův na přípočet 10 let pro výměru výslužného podle § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 153/1923 Sb. Druhým nevyhovuje podle své volné úvahy žádosti jeho o přiznání připočtu při výměře výslužného podle odst. 3 téhož paragrafu, jakož i žádosti o přiměřené zvýšení vý- služného podle § 7 odst. 4 cit. zákona. Stížnost svým obsahem čelí pouze proti výroku prvnímu, který je proto v dalším výhradným předmětem kognice nss, kdežto výrok druhý zůstává nedotčen. Ve příčině merita nároku na přípočet 10 roků pro výměru výslužného stanoví zákon č. 153/1923 Sb., kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací, v § 7 odst. 1, že »četnickým osobám, které se staly neschopnými četnické služby oslepnutím na obě oči, zeslábnutím zraku, takže mohou rozeznávati pouze velké předměty z nejbližší vzdálenosti nebo rozlišovati světlo ode tmy, pak ochrnutím, takže tělem nevládnou, nebo jinou těžkou poruchou zdraví stejného stupně, bude, stala-li se tato poškození bez jejich úmyslné viny při výkonu služby nebo v souvislosti s ní, připočteno při výměře výslužného deset služebních let« — a v odst. 2 dále praví, že »totéž platí, stanou-li se četnické osoby četnické služby neschopnými úrazem utrpěným bez své úmyslné viny při vykonávání četnické služby a v bezprostřední souvislosti s touto službou, nastala-li neschopnost četnické služby během jednoho roku po úrazu«. Předpokládá tedy zákon v obou případech neschopnost k četnické službě, která byla přivoděna buď a) nezaviněnou těžkou poruchou zdraví při výkonu služby nebo v souvislosti s ní, buď b) nezaviněným úrazem utrpěným při výkonu služby a v bezprostřední souvislosti s touto službou.
Žal. úřad v daném případě má zato, že st-l nevyhověl požadavkům zmíněným pod a) nebo b) proto, že jeho plicní choroba, která přivodila jeho neschopnost k četnické službě, nevznikla při výkonu této služby, ani s ní není v příčinné souvislosti, a opírá tento úsudek jednak o nález superarbitrační komise, jednak o provedené šetření a konečně o skutečnost, že st-l při svém slabém povšechném tělesném stavu mohl míti zárodky choroby té již od dětství. Stížnost vytýká závěrům žal. úřadu ve všech naznačených směrech vadnost, po případě nedostatek odůvodnění a dovozuje především ve příčině posudku superarbitrační komise, že není posudkem odborným a není založen na pokladech úplně a náležitě zjištěných, neboť prý žádný ze členů superarbitrační komise st-le osobně nezná, žádný st-le neviděl, četnický lékař prý st-le neléčil a také žádný z členů nebyl se st-lem zařazen na četnické stanici v Gánovcích, žádný také nemá té odborné kvalifikace neb odborných pomůcek anebo přístrojů, aby si mohl učiniti úsudek o tom, že choroba st-lova nevznikla z bacilů vdechovaných jím v kanceláři a v kasárnách z ložního prádla bývalé četnické stanice v Gánovcích, které byly těmito tuberkulosními bacily zamořeny, a že nař. rozhodnutí neuvádí důvodů, které vedly znalce (superarbitrační komisi) k podání tohoto posudku. Výtkám těmto aspoň částečně nelze upříti důvodnost.
Superarbitrační předpis pro četnictvo, jehož se i st-l dovolává, byl vydán výnosem min. vnitra ze 14. června 1928 č. 34426/28-13 (Věstník četnictva č. 8/1928) a doplněn pozdějšími výnosy (Věstník četnictva č. 15/1928, 19/1928, 7/1930 a 12/1934); stanoví v § 2 odst. 1 bodu 4, že superarbitraci je podrobiti četnické gážisty, kteří žádají za připočtení služebních let pro výměru výslužného podle ustanovení § 7 zákona č. 153/1923 Sb. Předpis tento předpokládá sice jako normální případ, že osoba superarbitrovaná představí se superarbitrační komisi (viz § 9 odst. 1, § 11 odst. 1, pak odst. 3 a 4 tohoto předpisu) a zejména superarbitrujícímu lékaři (§ 10), superarbitrační komise má také podle § 11 odst. 3 především zjistiti totožnost osoby superarbitrační komisi předvedené, takže superarbitrační komise a zvláště lékař vykonávajíci prohlídku superarbitrovaného (§ 10 odst. 2 a § 11 odst. 3) jej vidí a znají, ale z této zásady připouští § 13 cit. superarbitračního předpisu výjimku v případech, kdy od osobního představení nutno upustiti, ze- jména u těžce chorých, neschopných k dopravě (odst. 1 b), nebo u nemocných, u nichž se dá dokázati otevřená nebo jinak pokročilá tuberkulosa (odst. 1 c), kteréžto podmínky byly u st-le dány a podle správních spisů doloženy (§ 13 odst. 2). Pro případy zmíněné v § 13 není však nijak normováno, že by superarbitrační komise, neusnese-li se na tom, aby byla superarbitrace odročena do té doby, až příčina absence odpadne (arg. slovy »může se též usnésti ....« v § 13 odst. 3 cit. předp.), resp. členové superarbitrační komise v § 8 cit. předpisu uvedení musili superarbitrovaného znáti nebo viděti, nebo že by superarbitrující lékař měl superarbitrovaného dříve aspoň léčiti, nebo že by členové komise musili z autopsie poznati místo a poměry, odkud superarbitrovaný vznik své choroby odvozuje; naopak lékař, který vydal lékařské vysvědčení o zdravotním stavu superarbitrovaného k účelu superarbitrace, je podle § 8 odst. 2 cit. předpisu z členství v superarbitrační komisi vyloučen. Rovněž neklade superarbitrační předpis na členy superarbitrační komise jakožto členy kolegia, jehož posudek pak tvoří podklad pro rozhodnutí (§ 15) ministerstva, požadavek zvláštní odbornosti nebo použití odborných pomůcek a přístrojů, jak plyne již z té skutečnosti, že požaduje toliko, aby z 5 členů superarbitrační komise byl jediný lékař (§ 8 odst. 2 bod c), a to lékař četnický příslušného velitelství, po případě jiný úřední lékař (četnický, vojenský, civilní) zem. četnickým velitelem za člena komise ustanovený, tedy nikdy lékař odborný Neprávem proto stížnost vytýká posudku superarbitrační komise nedostatek odbornosti, resp. osobní znalosti st-le a poměrů zdravotních na bývalé četnické stanici v Gánovcích.
Stížnosti nutno však potud dáti za pravdu, že nestačí pro popření vzniku st-lovy plicní choroby při výkonu služby nebo v příčinné souvislosti s touto službou, resp. též v bezprostřední souvislosti s ní, odvolati se prostě na nález superarbitrační komise, pokud se týče její posudek. I když totiž nss nemůže přezkoumávati věcnou správnost tohoto znaleckého důkazu, jakým i nález a posudek superarbitrační komise nepochybně jest, nutno přece uvésti konkrétní skutkové premisy, z nichž superarbitrační komise úsudek svůj odvolila, aby bylo možno posouditi, bylo-li zjištění její úplné a náležité a zda úsudek, k němuž superarbitrační komise dospěla, je vůbec možno z těchto premis skutkových logicky odvoditi (srov. Boh. A 1289/22 ad 10). Těchto skutkových předpokladů posudku superarbitrační komise, na nějž se žal. úřad odvolal, však žal. úřad vůbec neuvedl a tím nejen ztížil, resp. znemožnil st-li řádnou obranu, ale i nss zabránil přezkoumání nař. rozhodnutí. Jde tudíž o podstatnou vadu řízení ve smyslu § 6 zákona č. 164/1937 Sb. o nss. Za tohoto stavu věci nemusil soud ani zkoumati, zda nález a posudek superarbitrační komise z 4. července 1934, tak jak byl podán, vůbec postačuje k závěru, k němuž superarbitrační komise dospěla a který byl žal. úřadem v nař. rozhodnutí převzat.
Vadností trpí však dále i výrok žal. úřadu opřený o provedené šetření, kterým — jak nař. rozhodnutí uvádí — »nebylo získání nákazy na uvedené stanici zjištěno«. Žal. úřad vůbec se nezmiňuje o tom, jakým způsobem bylo ono šetření provedeno, ani které konkrétní skutkové okolnosti byly tímto šetřením zjištěny a jež opodstatňují závěr, že st-l chorobu svou nemohl získati a nezískal nákazou při výkonu služby na četnické stanici v Gánovcích, a které by vyvracely skutková tvrzení uplatněná st-lem v jeho podání z 19. ledna 1934. Tohoto sdělení konkrétních skutečností bylo v daném případě zapotřebí tím spíše, když superarbitrace st-lova byla provedena na základě lékařského vysvědčení vydaného vrch. zdravotním komisařem okr. úřadu v Popradu dne 14. prosince 1933, tedy ještě před podáním st-lovy žádosti z 19. ledna 1934, v níž teprve nárok ve smyslu § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 153/1923 Sb. vznesl a vznik choroby přivodivší jeho neschopnost k četnické službě odůvodňoval nákazou získanou v četnické službě a v souvislosti s ní na četnické stanici v Gánovcích, takže po podání této žádosti nebyl již st-l (— vzhledem k tomu, že superarbitrace jeho ze 4. července 1934 konala se v jeho nepřítomnosti —) žádnému lékařskému vyšetření podroben a původ jeho choroby lékařsky zjišťován. Je tudíž skutkový podklad v tomto směru neúplný a není nař. rozhodnutí náležitě odůvodněno.
Pokud konečně nař. rozhodnutí poukazuje na povšechně slabý tělesný stav st-lův a připouští možnost zárodku jeho choroby již od dob dětských, je sice výrok ten založen podle správních spisů na nálezu a posudku superarbitrační komise ze 4. července 1934, ač to výslovně neuvádí, ale i tu st-l právem vytýká neúplný skutkový podklad pro takový závěr. I když nehledí se ani k tomu, že úsudek tu vyjádřený připouští jen možnost zárodku plicní choroby u st-le od dětských let, takže sám o sobě nedává ještě žádného důkazu o tom, že tomu tak skutečně bylo, a že tedy příčinná souvislost choroby s vojenskou službou je vyloučena, ale týž jest odvozen výhradně z tělesného stavu st-lova, jak byl zjištěn shora zmíněným lékařským vysvědčením úředního lékaře ze 14. prosince 1933, ač bylo by nutno pro dobu minulou vžiti v úvahu a zjistiti i tělesný stav st-lův — jak stížnost vytýká — i z doby minulé, zejména z doby jeho přijetí do služeb četnických, po případě jeho tělesný stav v době vojenské služby se zřetelem na dřívější jeho občanské zaměstnání jakožto kováře. Ze skutečnosti, že byt st-l v době oné lékařské prohlídky povšechně slabého tělesného stavu, neplyne logicky ještě úsudek, že mohl míti, resp. měl zárodek plicní choroby již v době svého dětství.
Jelikož tedy všechny 3 premisy, na nichž je vybudován závěr žal. úřadu o nedostatku příčinné souvislosti st-lovy choroby s četnickou službou, trpí vadností, jest i závěr vadný, pročež bylo nař. rozhodnutí pro tyto nedostatky podle § 6 zákona č. 164/1937 Sb. o nss zrušiti.

Citace:

Č. 14020. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 1144-1148.