Čís. 4062.

Došlo-li dožádání o výkon exekuce na exekuční soud nepochybně před podáním návrhu na odložení exekuce, je k vyřízení tohoto návrhu příslušným exekuční soud; je-li však exekučním soudem soud na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi, zůstane příslušným ku vyřízení návrhu soud exekuci povolující.
(Rozh. ze dne 15. července 1924, R I 572/24).
O výkon exekuce, povolené krajským soudem v Plzni, byl dožádán okresní soud v Bratislavě. Návrh dlužníka na odklad exekuce krajský soud v Plzni zamítl, rekursní soud zrušil napadené usnesení a odkázal návrh k rozhodnutí exekučnímu soudu. Důvody: Prvý soud opomenul zabývati se otázkou, zda k rozhodování o tomto návrhu jest vůbec příslušným. Dle §u 45 odstavec druhý ex. ř. je k rozhodování o návrhu na odložení exekuce příslušným soud, exekuci povolivší nebo soud exekuční dle toho, byl-li návrh učiněn před nebo po započetí exekučního výkonu. Dle §u 33 ex. ř. pokládá se výkon exekuce za započatý tím okamžikem, kdy dožádání o výkon došlo soudu exekučního. Exekuce, o jejíž odklad žalobce žádá, povolena byla soudem prvé stolice usnesením ze dne 14. ledna 1924 a o výkon dožádán okresní soud v Bratislavě jako soud exekuční. Jelikož nelze o tom pochybovati, že toto dožádání o výkon dávno před podáním návrhu na odklad exekuce soudu exekučního došlo, nebyl prvý soud k rozhodnutí o tomto návrhu vůbec příslušným a měl je dle §u 44 j. n. k vyřízení odstoupiti okresnímu soudu v Bratislavě jako příslušnému soudu exekučnímu.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by o rekursu znovu rozhodl.
Důvody:
Právnímu názoru rekursního soudu sluší přisvčdčiti potud, pokud odůvodnil správně, že, když nelze pochybovati, že dožádání o výkon povolené exekuce došlo okresnímu soudu v Bratislavě před podáním návrhu na odložení exekuce, jest k vyřízení tohoto návrhu podle §u 45 odstavec druhý ex. ř. příslušným exekuční soud. Jiná jest otázka, lze-li okresní soud v Bratislavě s hlediska §u 17 ex. ř. považovati za exekuční soud ve smyslu v historických zemích republiky platného řádu exekučního. Otázku tuto sluší zodpověděti záporně. V §u 17 ex. ř. praví se, že přítomným zákonem t. j. v historických zemích republiky platným řádem exekučním na civilní soudy přenesené účastenství na exekučním výkonu — přísluší, pokud zákon jinak neurčuje,okresním soudům. Tím je pojem exekučního soudu zřejmě ohraničen, jmenovitě je tím vysloveno, že exekučním soudem ve smyslu citovaného předpisu jest pouze tuzemský soud potud, pokud pro jeho obvod platí exekuční řád. Z toho plyne, že jím není okresní soud v Bratislavě, neboť soudy na Slovensku podrobeny jsou uherskému zákonu, který jim příslušnosti, jakou má na mysli předpis §u 45 II. druhé věty ex. ř. neposkytuje (§ 39 zák. čl. 1. 4. uh. zák.) Proto sluší uznati, že pro tuto věc platí předpis §u 45 2. prvé věty ex. ř., podle které v tomto případě příslušným zůstal ku vyřízení tohoto návrhu exekuci povolivší soud, tedy krajský soud v Plzni. Jelikož se rekursní soud neobíral věcnou stránkou návrhu, bylo jeho usnesení zrušiti a rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 4062. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 110-111.