Č. 2866.

Církevní věci. — Obecní samospráva: 1. O některých okolnosíech, z nichž lze souditi, že kostel byl vlastníkem věnován k účelům církve římsko-katolické. — 2. Věty jako 1 a 2 při Boh. 2865 adm.
(Nález ze dne 14. listopadu 1923 č. 19 166).
Prejudikatura: Boh. 1661 a 2865 adm.
Věc: Městská obec N. B. (adv. Dr. Karel Pacovský z Nového Bydžova) proti ministerstvu vnitra (min. rada Dr. Ant. Tobíšek) o propůjčení kostela církvi československé.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením městské rady N. B. z 27. června 1921 bylo k žádosti rady starších církve československé povoleno, aby rada starších používala až do odvolání k bohoslužebným účelům kostela hřbitovního sv. Václava společně s církví katolickou. Okr. správa politická v N. B. rozhodnutím z 21. října 1921 jako dohlédací úřad zastavila ono usnesení městské rady ve smyslu § 102 ob. zříz. pro překročení působnosti městské rady a zakázala současně další jeho vykonávání. Při tom uvedeno toto:
»Jak ze spisů hřbitovního kostela zjištěno, byl kostel tento postaven zásluhou spolku »Jednota pro vystavení jubilejního chrámu Páně v N. B.« z příspěvků jeho členů a darů spolku tomu věnovaných, v roce 1901 vysvěcen biskupem královéhradeckým a od té doby až dosud používán výhradně k účelům církve římsko-katolické. Není tudíž o tom pochybnosti, že kostel ten jest věnován účelům římsko-katolické církve a že může tudíž s ním v ohledu bohoslužebném rituelním disponovati jedině příslušný církevní úřad římsko-katolický, totiž biskupská konsistoř v Hradci Králové, bez jejíhož svolení nebyl oprávněn purkmistrovský úřad v N. B., jakožto patronátní úřad sám o sobě věnovati kostel ten též účelům jiné církve.«
Zároveň nařídila osp, aby klíče od kostela odevzdány byly děkanskému úřadu v N. B., jakožto příslušnému úřadu církve římsko-katolické k používání tohoto kostela v ohledu bohoslužebném jedině oprávněné.
Odvolání obce zamítla zsp rozhodnutím ze 17. listopadu 1921, opírajíc se o ustanovení § 103 ob. zříz., jako bezdůvodné, poněvadž obci nepřísluší, byť i patronem byla, samostatně něčeho opatřovati ohledně budov, jež svého času za souhlasu příslušných činitelů věnovány byly účelům církevním. Usnesením tím obec překročila svou pravomoc a tím porušila i zákon.
Další odvolání zamítl žal. úřad v dohodě s min. škol. nař. rozhodnutím z důvodů uvedených v rozhodnutí 2. stolice a v další úvaze, že obec není oprávněna, aby bez souhlasu příslušných úřadů církevních činila opatření o věcech, jež určeny k účelům římsko-katolického kultu, a to ani tehdy, je-li jejich vlastníkem.
Rozhoduje o stížnosti, vycházel nss z těchto úvah:
Podle § 102 ob. zříz. přísluší správě státní vykonávati právo dohlédací k obcím, aby z mezí působnosti své nevystupovaly a nečinily ničeho, co by bylo proti zákonům; pakli by zastupitelstvo obecní v usnesení svém z mezí působnosti své vystoupilo anebo něco učinilo, co je proti zákonům, má okr. úřad pol. právo a povinnost zakázati, aby se taková usnesení nevykonávala.
Podle § 103 ob. zříz. pak přísluší také pol. úřadu okr. rozhodovati v příčině stížností podaných proti nějakému opatření nebo nařízení představenstva obecního (obecní rady), kterým zákon byl porušen nebo chybně vyložen.
Nař. rozhodnutí spatřuje důvod pro zakročení podle §§ 102 resp. 103 ob. zříz. v tom, že obec není oprávněna činiti bez souhlasu příslušných úřadů církevních opatření o věcech, jež určeny jsou k účelům římsko-katolického kultu, a to ani tenkráte, je-li jejich vlastníkem.
Stížnost naproti tomu tvrdí, že vlastnické disposiční právo obce ke kostelu, o který jde, není nijak omezeno, poněvadž dosavadní užívání kostela římsko-katolickou církví zakládající se prostě na pouhém prekariu (výprose), nebylo zrušeným usnesením obecní rady dotčeno.
Nss již ve svých nálezech Boh. 1661 a 2865 (na které se podle § 44 jedn. ř. poukazuje), vyslovil a blíže odůvodnil právní názor, že 1) volním projevem vlastníka budovy, jímž tento budovu, ponechávaje ji ve svém vlastnictví, sám neomezeně a bezvýhradně věnoval k bohoslužebným účelům církve katolické a
2) přijetím tohoto věnování se strany příslušného orgánu církve, které se projevuje a provádí rituelním aktem konsekračním, t. j. aktem příslušného církevního hodnostáře, jejž tento vykonává mocí svého církevního úřadu, stane se budova předmětem bohoslužbě určeným, čímž spadá právo disposice s ní do sféry vnitřních záležitostí církevních, které spravovati podle ustanovení § 14 zákona o zevních právních poměrech církve katolické ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. přísluší orgánům, vykonávajícím církevní moc úřední.
Podle toho lze mluviti o tom, že obec oním usnesením porušila zákon resp. překročila meze své působnosti vždycky, jestliže kostel, o který tu jde, skutečně byl — zůstávaje dále vlastnictvím obce — touto ať výslovně nebo konkludentními činy věnován k účelům církve katolické a bylo-li věnování to příslušnými orgány církve přijato a kostel na doklad toho pro církev katolickou konsekrován.
Pokud jde o shora sub 1) zmíněný volní projev vlastníka, není sice ze spisů patrno, že by tu byla zvláštní věnovací listina, kterou by obec jako vlastník byla kostel ten věnovala k účelům církve katolické a nutno tedy zkoumati, zda poskytují spisy dostatečný podklad pro závěr žal. úřadu, že věnování takové se stalo a bylo přijato.
Nař. rozhodnuti spočívá v této příčině na následující skutkové podstatě, která se podává ze správních spisů nss-u během přípravného řízení předložených a od zástupce žal. úřadu při ústním veřejném líčení doplněných, proti nimž zástupce stížnosti nižádné námitky nevznesl:
Kostel vystavěn byl na obecním pozemku zvláštním spolkem »Jednotou založenou za účelem vystavění chrámu Páně na novém hřbitově v N. B.«, jehož předsedou byl starosta města a místopředsedou biskupský vikář děkan Dr. Josef Š.
K nákladům stavby navrhla rada městská v N. B. podle zprávy podané okresnímu hejtmanství z 12. ledna 1889 příspěvek 500 zl. ze zádušní pokladny, a bylo rozhodnutím bývalého místodržitelství z 12. října 1890 se souhlasem biskupské konsistoře v Hradci Králové povoleno, aby ke stavbě kostela toho použito bylo obnosů po 250 zl. ze jmění filiálních kostelů v M. a ve V. Kostel byl r. 1901 biskupem královéhradeckým vysvěcen a od té doby výhradně k bohoslužebným účelům církve katolické používán.
Obecní zastupitelstvo pak v sezení ze 16. prosince 1897 se usneslo, aby »obec na se vzala patronátní práva a břemena nového kostela, který Jednota na hřbitově vystavěti hodlá«, a podle protokolární výpovědi bývalého jednatele Kostelní Jednoty MUDra Otokara H. z 26. července 1921 klíče kostela byly při vysvěcení odevzdány pokladníkem Jednoty starostovi města, který pak klíče odevzdal děkanu Š-ovi.
Dospěl-li žal. úřad za tohoto stavu věci k závěru, že kostel, o který jde, byl skutečně neomezeně a bezvýhradně věnován k bohoslužebným úkonům církve římsko-katolické, nelze v tomto jeho postupu shledati ani nezákonnost ani vadnost. Že pak věnování toto bylo církví římsko-katolickou přijato a že kostel byl ritem římsko-katolickým vysvěcen, rovněž plyne ze shora uvedených údajů.
Kostel tento dostal se tedy podle toho, co vysloveno již shora, jako předmět katolické bohoslužbě věnovaný do disposice příslušných úřadů církevních, jimž jedině přísluší rozhodovati o otázce bohoslužby v kostele tomto.
Učinila-li tedy městská rada svým shora uvedeným usnesením o užívání tohoto kostela k bohoslužbě opatření jiné, odchylné od dosavadního užívání, spočívajícího na věnování a vysvěcení pro církev římsko-katolickou, a to bez souhlasu příslušných orgánů této církve, pak překročila tím meze své příslušnosti a porušila tím zákon.
Vzhledem k tomu bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2866. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 973-976.