Č. 2707

Licence k výrobě pálených lihových nápojů (Slovensko): I. Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska byl na na základě zákona č. 64/1918 oprávněn vydati nařízení z 11. srpna 1919 č. 6810 pres., jakož i odvolati a zrušiti povolení továren na likéry a rum. — II. K vývoji předpisů o výrobě pálených nápojů lihových na Slovensku. — III. Na udělení takového povolení není právního nároku.

(Nález ze dne 29. září 1923 č. 15 950 1)
Věc: Ignác L. v K. (adv. Dr. Koloman Dezsó z Bratislavy) proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o povolení k výrobě likérů a rumu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Podáním de pres. 17. července 1920 žádal st-l u finančního ředitelství v Šahách, aby mu byla udělena licence na výrobu rumu, likérů a rozličných lihovin ovocných a udal, že tento podnik již 10 roků existuje. Finanční ředitelství rozhodnutím z 11. září 1920 zamítlo tuto žádost, poněvadž nebyla dostatečně instruována. Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání z toho podanému, poněvadž udělení žádaného povolení ani veřejná potřeba nevyžaduje, ani není z důvodů národohospodářských žádoucí a st-l, jenž má velkoobchod s vínem, není na výrobu lihovin odkázán a soustřeďování více povolení v jedněch rukou není žádoucí. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto: Vyráběti po živnostensku rum, likéry a jiné pálené lihové nápoje bylo do 31. srpna 1916 přípustno na základě pouhého živnostenského listu. Avšak nařízením býv. uh. min. financí č. 87 000 z r. 1916, otištěným ve sbírce Rendeletek Tára pod č. 403/1916, bylo ustanoveno, že výroba uvedených pálených lihových nápojů, počítajíc v to i obyčejnou pálenku, jest, počínajíc dnem 1. září 1916, dovolena pouze na základě zvláštního povolení finančního ředitelství. Toto povolení se udělovalo k písemné žádosti, obsahující určité údaje. Nárok na ně měly dle ustanovení §§ 1 a 3 firmy, které byly zapsány v obchodním rejstříku a měly oprávnění provozovati po živnostensku výrobu uvedených pálených nápojů na základě živnostenského listu, když vyhověly podmínkám § 2 a když v žádosti uvedené maximální ceny byly v poměru s maximálními cenami lihu min. nařízením stanovenými a s náklady spojenými s výrobou onoho druhu nápoje, počítajíc k tomu i občanský zisk. O toto povolení mohli ovšem žádati i jiní uchazeči, avšak udělení povolení k výrobě rumu, likérů a jiných pálených nápojů, pokud nešlo o zmíněné protokolované firmy, bylo ponecháno volnému uvážení finančního ředitelství. Zákonem z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. byla vydána mimořádná přechodní ustanovení na Slovensku. Dle § 11 těchto ustanovení podléhají všechna udělená práva výroby, výčepu a prodeje všech druhů lihových nápojů revisi a mohou býti odvolána. Na základě §§ 11 a 14 tohoto zákona vydal ministr pro Slov. nařízením z 11. srpna 1919 č. 6810 pres., otištěným v »Úr. Novinách« pod č. 131/19 předpisy o revisi výčepních licencí a licencí k velko- a maloprodeji lihovin, všeobecných denaturoveň lihu, továren na likéry a rum, jakož i tabáčních trafik. Tímto nařízením byly odvolány a zrušeny všechny do 15. srpna 1919 vydané výčepní licence k velko- a maloprodeji lihovin, tabáční trafiky, jakož i oprávnění svobodných skladišť, všeobecných denaturoveň lihu a továren na likéry a rum. Stížnost však vznáší námitku, že ministr pro Slov. vůbec neměl právo dáti přezkoumati povolení továren na likéry a rum, jak to učinil cit. nařízením č. 6810/1919 pres., nýbrž že se tak mohlo státi toliko zákonem. Tato námitka jest bezdůvodná, neboť dle § 11 zák. č. 64/1918 podléhají všechna udělená práva výroby, výčepu a prodeje všech druhů lihových nápojů revisi a mohou býti odvolána. Dle § 14 byla provedením tohoto zákona pověřena vláda, které bylo současně přiřknuto právo, dáti některému svému členu plnou moc, aby vydával nařízení a konal vše na udržení pořádku, na konsolidování poměrů a na zabezpečení řádného státního života. Nemůže býti pochybnosti o tom, že právě vzhledem na tyto zájmy státní byla v § 11 nařízena revise zmíněných oprávnění a vysloveno, že dosavadní oprávnění mohou býti odvolána. Byl tedy ministr pro Slov. oprávněn vydati nařízení z 11. srpna 1919 č. 6810 pres., jakož i odvolati a zrušiti povolení továren na likéry a rum. Toto nařízení tvoří právní základ pro posouzení zákonitosti nař. rozhodnutí. Svobodná skladiště lihu, všeobecné denaturovně lihu a továrny na likéry a rum povolí dle § 3 t. nař. úřady dle lihového zákona (zák. čl. XXVIII. z r. 1908) k tomu příslušným osobám, které dle toho zákona nárok na ně činiti mohou. Je patrno, že výrazem »povolí«, jehož toto nařízení použilo, mělo býti ustanoveno, že jen na základě zvláštního povolení lze provozovati tyto podniky a tedy také továrny na likéry a rum. Poukazuje-li se v tomto nařízení, že jmenované podniky »povolí úřady dle lihového zákona k tomu příslušným osobám, které dle toho zákona nárok na ně činiti mohou«, může to jen znamenati, že povolení lze dáti jen takovým osobám, které vykáží, že jejich provozovna, její zařízení a způsob výroby vyhovuje předpisům lihového zákona. Ustanovení to však nelze vykládati v ten smysl, že takové osoby mají nárok na udělení povolení, neboť v lihovém zákoně není žádného ustanovení, z něhož by se dalo dovoditi, že určité osoby mají subjektivní právní nárok na udělení povolení vyráběti po živnostensku rum, likéry a jiné pálené nápoje. Rovněž výnos ministra s plnou mocí z 11. srpna 1919 nepropůjčuje dosavadním majetníkům zrušených povolení nějaký právní nárok na udělení povolení. Není-li však takového nároku, nemohlo odepřením licence býti porušeno nějaké subjektivní právo st-lovo a jest tedy nerozhodno, jakým způsobem úřad odepření žádaného povolení odůvodnil a není třeba zabývati se námitkami, jež se týkají tohoto odůvodnění. Slušelo tedy stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Stejně nález z téhož dne č. 15 949.)

Citace:

č. 2707. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 668-670.