Č. 8165.

Školství: Zatímní pobočka na škole měšťanské zřizuje se podle § 6, odst. 2 zák. č. 226/22 při určité kmenové třídě; přesunutí zatímní pobočky od jedné třídy postupné k jiné třídě postupné je proto zrušením pobočky při oné a zřízením pobočky při této třídě postupné a je vázáno na předpis § 7, odst. 2 cit. zák.
(Nález ze dne 10. října 1929 č. 18 045.)
Věc: Místní školní rada v T, (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran zřízení zatímní a přeložení definitivní pobočky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje jednak pro vady řízení, jednak pro nezákonnost.
Důvody: Občanská škola dívčí v T. měla tři definitivní třídy postupné, dvě definitivní pobočky k 1. třídě a jednu zatímní pobočku při 2. třídě. Druhá def. pobočka byla zřízena přeměnou ze zatímní pobočky rozhodnutím zšr-y v Praze z 24. června 1925. Zatímní pobočka při druhé třídě byla naposledy zřízena a to do konce škol. roku 1925/1926, výnosem zšr-y ze 13. dubna 1926 s tím, že třída nebude počátkem škol. roku 1926/27 opět otevřena, jestliže by podle výsledku platného zápisu na tento škol. rok počet všech dětí vůbec, t. j. nejen těch, k nimž nutno přihlížeti podle posledního odstavce § 6 zák. č. 226/22, byl menší než 75; jestliže by ve škol. roce 1926/27 nebylo platně zapsáno do třídy alespoň 81 dětí kvalifikovaných podle cit. předpisu, ale dosáhl-li by počet všech do ní platně zapsaných dětí vůbec alespoň 75, bude sice ošv moci zatímní třídu tu s výhradou schválení opět otevříti, nebude však lze použíti na ni ustanovení poslední věty 2. odstavce § 6 cit. zák., dále, že na třídu tu nelze použiti ustanovení poslední věty odst. 2. § 6 cit. zák.
Rozhodnutím z 30. října 1926 nařídila zšr, aby jedna def. pobočka při zmíněné škole byla od 1. třídy přeložena ke třídě 2., která vykazuje 88 započítatelných dětí. Zároveň vyslovila zšr, že následkem přeložení této def. pobočky není opětné zřízená zatímní pobočky při zmíněné škole podle odst. 2. § 6 zák. č. 226/22 odůvodněno, poněvadž počet dětí, k nimž nutno podle § 6 odst. 4 cit. zák. přihlížeti, činí v 1 a) třídě 64, v 1 b) třídě 64, v 2 a) třídě 44, 2 b) třídě 44 a ve 3. třídě 49; proto nařídila zšr, aby zatímní pobočka, která byla ve škol. roce 1926/1927 znovu otevřena, byla neprodleně uzavřena.
Proti tomuto rozhodnutí podala mšr v T. odvolání, které bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y; k vývodům odvolání podotklo min., že v tomto případě nelze se dovolávati ustanovená § 7 odst. 2 zák. č. 226/22, poněvadž ustanovení to má podle svého znění za účel poskytovati školám do určité míry ochrany proti zmenšování počtu tříd a lze se ho tedy dovolávati toliko tenkráte, nastala-li redukce tohoto počtu, ve sporném případě však nebyla žádná třída zrušena a počet tříd v době vydání nař. výnosu po právu trvající zůstal výnosem tím nedotčen.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost, o níž nss takto uvážil:
Ve svém odvolání vytýkala mšr 1., že rozhodnutí zšr-y odporuje §§ 6 odst. 2, 7 odst. 2 a 8 odst. 1 zák. č. 226/22 a 2. žádala — předkládajíc odvolání ošv-u, — aby odvolání tomu byl přiznán odkladný účinek. (Srov. exhibit zšr-y 1 A:559/27 ai 25, č. 122 395).
O žádosti ad 2. se nař. rozhodnutí nezmiňuje a není taky ze spisů patrno, že by žádost ta byla bývala jinak školskými úřady vyřízena. Stížnost vytýká mimo jiné, že odvolání st-lčinu proti rozhodnutí zšr-y z 30. října 1926 nebyl přiznán odkladný účinek a že úřady přes zmíněnou žádost nařídily neprodleně uzavření zatímní pobočky při 2. třídě, což po názoru stížnosti odporuje — jak stížnost blíže rozvádí — zákonu, poněvadž prý na daný případ nelze aplikovati předpis § 9 posledního odstavce zák. č. 189/19 ve znění zák. č. 295/20. Důvodnost této námitky nemohl nss meritorně přezkoušeti, když — jak řečeno — nař. rozhodnutí, ani jiný, ze spisů správních patrný akt se žádostí mšr-y, aby zmíněnému odvolání byl přiznán odkladný účinek, vůbec nezabývá. Trpí proto řízení v tomto směru podstatnou vadností. Ad 1. Ve směru prvém zamítl žal. úřad st-lčino odvolání, jednak a) z důvodů rozhodnutí zšr-y, jednak b) z dalšího důvodu, že nelze se dovolávati ustanovení § 7 odst. 2 zák. č. 226/22, když prý — po názoru žal. úřadu — v daném případě nebyla žádná třída zrušena a počet tříd v době vydám rozhodnutí zšr-y z 30. října 1926 po právu trvajících zůstal rozhodnutím tím nedotčen.
V tomto směru uvážil nss, že — jak uvedeno shora — zatímní pobočka při 2. třídě byla sice výnosem zšr-y ze 13. dubna 1926 zřízena na škol. rok 1925/26, že však výnosu tomu byla připojena výslovná připomínka, že — dosáhl-li by počet všech do ní platně zapsaných dětí vůbec ve školním roce 1926/27 aspoň 75, bude ... ošv moci zatímní třídu s výhradou schválení zšr-y opět otevříti. Jelikož pak 2. třída občanské školy měla podle výnosu zšr-y z 30. října 1926 nejen »všech dětí vůbec více než 75«, ale dokonce »dětí, k nimž nutno podle § 6 odst. 4 zák. č. 226/22 přihlížeti, 88«, byla jednak splněna podmínka stanovená výnosem zšr-y z 13. dubna 1926 pro otevření oné pobočky v roce 1926/27, jednak byla tu v roce 1926/27 dokonce zákonná nutnost pro existenci (zřízení) zatímní pobočky při 2. třídě podle předpisu § 6 odst. 2 zák. č. 226/22. Jestliže tedy zšr výnosem z 30. října 1926 nařídila uzavření zatímní pobočky při 2. třídě, byl tím počet tříd na zmíněné škole zmenšen o 1 zatímní pobočku.
Odstranění oné zatímní pobočky ke třídě 2. odporuje však § 7 odst. 2. zák. č. 226/22, poněvadž odstranění této pobočky a nahražení její přeložením jedné def. pobočky od třídy prvé ke třídě druhé, mělo podle výpočtu obsaženého v rozhodnutí zšr-y z 30. října 1926 za následek, že v kmenové třídě prvé a ve zbývající def. pobočce k ní stoupl počet žactva na 64, tedy nad 60, takže tu nastal důsledek, který zák. č. 226/ 22 v § 7 odst. 2 zakazuje.
Mimo to jest uvážiti, že podle znění § 6 odst. 2 zák. č. 226/22, »přestoupí-li počet žáků v některé postupné třídě školy občanské ... příslušné nejvyšší číslo ... , zřídí se při ní zatímní pobočka ... «, která se »po tříletém trvání promění v definitivní.« Zákon tu užívá v § 6/2. dikce jiné než v § 5 odst. 2. stran zřizování poboček při škole obecné; kdežto totiž v § 5/2 výslovně praví, že pobočka se zřídí »při škole«, užívá v § 6/2 obratu »při ní«, kteréžto zájmeno nutno podle celé souvislosti předpisů § 6/2 vztahovati nikoliv na školu, nýbrž na třídu postupnou.
Tento rozdíl ostatně souhlasí také zcela s rozdílnou povahou školy obecné a školy občanské, poněvadž při škole obecné počet tříd postupných není a priori stanoven, kdežto škola občanská musí za všech okolností míti postupné třídy tři (arg. § 18 odst. 1 říš. zák. o školách národních z r. 1869 a § 157 odst. 2 řádu škol. z 1905).
V daném případě byla druhá def. pobočka zřízena přeměnou z pobočky zatímní a to — třebas ve výnosu zšr-y ze 24. června 1925 výslovně tak uvedeno není — ve smyslu cit. ustanovení § 6 odst. 2. zák. č. 226/22 a podle úřadem nepopřeného tvrzení st-lky (obsaženého již v odvolání) i podle obsahu výnosu zšr-y ze 30. října 1926 při postupné třídě prvé.
Zákon neposkytoval tedy zšr-ě podkladu pro to, aby def. pobočku při 1. třídě mohla prostě přesunouti ke třídě 2., místo aby — když podmínky podle § 6 odst. 2 byly splněny — při třídě 2. nechala dále trvati, po případě znovu zříditi pobočku zatímní.
Příslušné výtky stížnosti jsou tudíž důvodný. Proto bylo nař. rozhodnutí zrušiti jednak podle § 6 jednak podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8165. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 243-246.