NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 3721.

Vojenské věci: K výkladu výnosů ministerstva národní obrany o určení služebního pořadí vojenských gážistů.
(Nález ze dne 12. června 1924 č. 4772).
Věc: Dr. J. S. v O. (adv. Dr. Kar. Šauer z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (min. konc. Dr. Jos. Kocman) o služební pořadí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, justiční major, nyní podplukovník, byl v době státního převratu přednostou polního soudu v Charkově, resp. v Oděse, vrátil se se svým sborem až dne 24. prosince 1918 do Vídně, kdež teprve 30. prosince 1918 mohl spisy polníno soudu odevzdati, a přihlásil se do čsl. armády dne 3. ledna 1919. Z důvodu, že se podle výše řečeného nemohl beze své viny přihlásiti do čsl. armády před koncem roku 1918, žádal st-l, aby mu byla doba od 28. prosince 1918 do 3. ledna 1919 jako doba nepřetržité služby započtena za účelem upravení služebních požitků.
Rozhodnutím žal. úřadu z 23. prosince 1920 bylo vysloveno: »Mno povoluje just. majorovi Dru J. S. započítání celé doby od převratu, ačkoli se přihlásil teprve 4. ledna 1919 ke službě v čsl. armádě«.
Poněvadě byl podle schematismu zařaděn do pořadí za služebně mladšími kolegy, žádal st-l podáním ze 7. září 1922 o přiznání pořadí dřívějšího, jemu náležitého, uváděje znovu, že se do čsl. armády přihlásil opožděně, t. j. až po 1. lednu 1919, beze své viny.
Nař. rozhodnutím vyslovilo žal. min.: »V důsledku výn. z 23. prosince 1920, jímž Vám bylo povoleno započítání doby od 28. října 1918 do 3. ledna 1919, ztrávené mimo činnou službu, do požitků, byla Vám tato doba započtena také do pořadí.
»Naproti tomu nemohlo vzhledem k ustanovení č. 8 výn. č. j. 246126 os. důst. z 27. července 1921(čl.370, Věstník věc. z r. 1921) býti připočteno do pořadí 6 měsíců, poněvadž jste nastoupil do činné služby teprve v době mezi 1. lednem a 31. březnem 1919 a výjimky z cit. ustanovení nejsou přípustné. Válečné zvýšení za shora uvedenou dobu, zíravenou mimo činnou službu, nemohlo býti vzhledem k ustanovení č. 1 výn. mno č. j. 163.000/8 ze 16. října 1920 (čl. 593, Věstn. věc z r. 1920), resp. č. 1 výn. č. j. 261 510 osob. důst. z 23. září 1921 uvěř. v rozk. ZVV a § 6 A—1—b zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb. rovněž započteno.
»Po srážce dobrovolnického a čekatelského roku činí skutečná a do pořadí započítatelná doba k 1. lednu 1920 celkem 18 roků a 11 dnů. Důstojníci just. služby, jichž jména jsou v schematismu čsl. branné moci uvedena před jménem Vaším, vykazují vesměs dobu delší, z kteréhožto důvodu Vaší žádosti o přiznání dřívějšího pořadí nemůže býti vyhověnou.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Určení pořadí čsl. vojenských gážistů jest upraveno výnosem mno ze 16. října 1920 č. 163 000/8, dle něhož tvoří základnu pro určení pořadí zásadně propočítání skutečných a započítatelných služebních let podle cit. zák. č. 195 (bod 1), pokud výnos tento nevykazuje odchylek, a dalšími výnosy téhož min., z nichž v daném případě padá na váhu výnos z 27. července 1921 č. 246 126 a z 23. září 1921 č. 261 510.
Proti výroku, jímž nebylo st-li připočteno do pořadí 6 měsíců t. zv. zlepšení, nýbrž jen 3 měsíce, namítá stížnost, že st-1 konal nepřetržitou činnou službu po celou dobu od 28. října 1918 do 3. ledna 1919 a že jen pro naprostou nemožnost, jím nezaviněnou, se nepřihlásil před 1. lednem 1919 do čsl. armády, pročež prý výrok tento odporuje ustanovení § 6 č. 1, lit. a) cit. zák. č. 195/1920, dle něhož jsou skutečná léta služební započítatelná.
Tato námitka není důvodná. Pro připočtení t. zv. zlepšení do pořadí jest směrodatným pouze předpis č. 8 výn. mno z 27. července 1921 č. 246 126 osob. důst. (Věstník 1921, část 38, č. 370), jenž zní: »Důstojníkům, kteří podavše přihlášku nastoupili do činné služby v čsl. armádě nejpozději dne 31. prosince 1918, připočítá se do pořadí 6 měsíců, důstojníkům, kteří nastoupili do činné služby nejpozději dne 31. března 1919, připočítají se do pořadí 3 měsíce, jestliže do 31. prosince 1919 bez vlastní viny nepřerušili činné služby«.
Podle předpisu tohoto jest rozhodno pro připočtení 6 nebo 3 měsíců pouze datum nastoupení efektivní činné služby v č s 1. armádě po podané přihlášce, kdežto služební doba ve smyslu stížností dovolávaného § 6 č. 1, lit. a) zák. 195 vůbec pro toto připočtení rozhodná není. St-1 však doznává, že přihlášku podal teprve 3. ledna 1919 a že skutečnou činnou službu v čsl. armádě nastoupil až po tomto dni, tedy po 31. prosinci 1918. Také nerozeznává cit. předpis při podmínce shora uvedené mezi zaviněným a nezaviněným opožděným přihlášením, nýbrž klade váhu jediné na datum skutečného nastoupení činné služby v čsl. armádě, proto nelze shledávati nezákonnost v tom, že úřad nepřihlížel k tomu, že se st-1 dříve přihlásiti nemohl, resp. že o této st-lem tvrzené okolnosti nekonal šetření.
Dále vytýká stížnost nezákonnost výroku, jímž nebylo st-li přiznáno za dobu od 28. října 1918 do 3. ledna 1919 zvýšení za válečná léta, a vytýká, že výrokem tím byl porušen jednak předpis § 6 č. 1 cit. zák. č. 195, dle něhož se připočítává půl roku pro postup do vyšších oožiíků za každý kalendářní rok 1914—1919, v němž byl gážista aspoň po 6 měsíců v činné službě nebo v zajetí, — st-1 pak nesporně byl jak v r. 1918, tak i v r. 1919 více než půl roku v činné službě, takže doba od 28. října 1918 do 3. ledna 1919 jest v tomto směru irelevantní, — jednak že byly porušeny i shora zmíněné předpisy o určení pořadí, z nichž jde na jevo, že st-lova služba v době té byla službou činnou.
Ani tato námitka není důvodná. Podle § 6 č. 1, lit. b) byla by ovšem, jak stížnost uvádí, doba od 28. října 1918 do 3. ledna 1919 pro válečné zvýšení irelevantní, poněvadž st-1 měl jak v r. 1918, tak i v r. 1919 skutečně činné služby více než po 6 měsících, — avšak cit. ustanovení, jež bylo původně do předpisů o úpravě pořadí v zásadě převzato (vide bod 1 výnosu č. 163 000/8), bylo výnosem mno z 23. září 1921 č. 261 510 osob. důst., — schváleným stejně jako dříve cit. výnosy č. 163 000/8 a č. 246 126 presidentem republiky ve smyslu § 64, odst. 1 č. 10 úst. listiny, — změněno v ten smysl, že se pro určení pořadí připočítá jako válečné zvýšení jen přesná polovice skutečně konané činné služby, ale pak bez ohledu na to, konal-li dotyčný gážista činnou službu v tom kterém roce plných 6 měsíců nebo po dobu kratší.
Poněvadž pak služba konaná po 28. říjnu 1918 přichází pro určení pořadí podle bodu 3, lit. e) cit. výnosu č. 163 000/8 v úvahu jen, byla-li konána v čsl. armádě, lze válečné zvýšení počítati z pravidla také jen z efektivní služby činné v čsl. armádě konané, leč že by šlo o výjimky v bodu 3, lit. e) uvedené, totiž o případ, že se gážista do 1. ledna 1919 k nastoupení činné služby přihlásil, ale v době té jižv některé jiné armádě než spojenecké, službu nekonal, resp o případ služby konané u likvidačních útvarů (viz též bod 9 výnosu č. 246 126). O služby takové však v daném případě nejde, neboť není sporu o tom, že st-1 konal v době od 28. říina 1918 do 3. ledna 1919 Činnou službu skutečně ve zbytcích armády býv. monarchie a nikoli v čsl. armádě, ani v žádném z likvidačních útvarů v bodě 3. lit. e) výnosu č. 163 000/8, resp. v bodě 8 výnosu č. 246 126 uvedených.
Nebyla-li tedy st-lova služba po 28. říjnu 1918 skutečnou činnou službou konanou v č s 1. armádě, nemohla býti její polovice započtena dle výnosu č. 261 510 jako válečné zvýšení při určení st-lova po- řadí; i neodporuje nař. rozhodnutí ani v této části zákonu.
Je-li však v obou případech rozhodná jen doba konaná skutečně v činné službě čsl. armády, nemá pro spor tento relevance otázka, byla-li výnosem z 23. prosince 1920 započtena st-li pro postup do vyšších požitků doba od 28. října 1918 do 3. ledna 1919 jako nepřerušená služební doba činná, jak rozhodnutí ono vykládá stížnost, anebo jako doba ztrávená mimo činnou službu, jak je vykládá nař. rozhodnutí, neboť i započtením doby oné jako doby činné služby byla by se služba ta stala jen fiktivní a nikoli skutečnou činnou službou v čs1. armádě.
Konečně namítá stížnost, že nebylo hleděno k tomu, že st-1 před nastoupením jednoroční dobrovolné služby vojenské byl po dobu 2 měsíců v advokátní praxi a že před svým nastoupením dokončil přísné zkoušky doktorské, čímž vytýká řízení vadnost řízení. Ani tato námitka není důvodná. Na právě uvedené okolnosti byl by mohl úřad vzíti zřetel a o započtení či nezapočtení dotčené doby rozhodnouti jen, kdyby byl st-l okolnosti ty v řízení správním uplatňoval. To se však, — jak jde ze správních spisů a zejména ze st-lovy žádosti o přiznání příznivějšího pořadí ze dne 7. září 1922, — vůbec nestalo.
Není tedy stížnost důvodná, i slušelo jí zamítnouti.

Citace:

č. 3721. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 50-53.