Č. 3104.

Obecní samospráva. — školství: Přísluší pěstounkám a ošetřovatelkám městské opatrovny charakter úřednic podle zák. č. 443/1919?
(Nález ze dne 12. ledna 1924 č. 209.)
Věc: Marie H. a spol. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou obec města P. adv. Dr. Rudolf Slabá z Písku) o přiznání povahy obecních úřednic. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lky, které jsou ustanoveny na městských opatrovnách v P., a to Marie H., jako řídící pěstounka, Anna J., Růžena P. a Emilie M., jako pěstounky, a Anna H., Antonie K., Marie D. a Anna K. jako opatrovatelky, vznesly v administrativním řízení nárok, aby jim přiznán byl charakter obecních úředníků ve smyslu zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. s příslušnými požitky. Žádání jejich bylo ve všech třech instancích zamítnuto, posléze nař. rozhodnutím v podstatě z důvodu, že nebyly ani dosazeny na místa systemisovaná jako místa úřednická, ani výslovně úřednicemi jmenovány.
Přezkoumávaje rozhodnutí poslední stolice v mezích stížných bodů, které stížnost do něho podaná formuluje, nss dospěl k zamítnutí stížnosti jako bezdůvodné těmito úvahami:
St-lky opírají své národy především o ustanovení čl. I. prov. předpisů k zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. resp. z 23. července 1919 č. 443 Sb., uveřejněných vyhláškou z 20. září 1920 č. 51 čes. z. z., kde se praví, že ustanovení obou citovaných zákonů vztahují se také na učitelky mateřských škol.
Nss nemusel se však zabývati ani otázkou, zda dovolané prováděcí předpisy mají povahu právní normy a mohou jednotlivcům býti zdrojem subjektivních práv, ani otázkou, lze-li pěstounky a opatrovatelky subsumovati pod pojem »učitelky mateřských škol«, jak tvrdí stížnost. Neboť cit. čl. I. prov. předpisů neaplikuje oba shora uvedené zákony na učitelky mateřských škol naprosto a bezvýhradně, nýbrž jenom potud, »pokud místa ta jako místa úřednická obecním zastupitelstvem byla nebo na příště zřízena budou (§§ 7 a 9 zák.).« Vzhledem k tomuto dodatku, jejž stížnost přehlíží, nemůže býti pochybností, že ani článek I. nepokládá každou učitelku mateřské školy za obecní úřednici, nýbrž přiznává jí tento charakter jenom tehdy, když je splněn ještě další předpoklad, totiž, když místo jí propůjčené bylo obecním zastupitelstvem jako místo úřednické systemisováno. Z pouhého ustanovení článku I. cit. prov. předpisů nemohou tedy st-lky nároků svých vyvozovati.
Stížnost snaží se ovšem v dalším dovoditi, že skutečně také místa st-lkám udělená byla obecním zastupitelstvem jako místa úřednická systemisovaná, a dovolává se v tom směru usnesení obec. zastupitelstva ze 14. března 1896, kterým schválena byla »Pravidla, jimiž se upravují služební poměry úředníků a služebníků při obci král. města P.«. Bylo tedy zkoumati, je-li námitka ta důvodná.
§ 9 regulativu tohoto zjišťuje stav míst úřednických a služebnických a mimo jiné uvádí pod I e) v oddělení »Opatrovny«: »dvě učitelky a dvě opatrovatelky«, od nichž podle § 10 I e) požaduje se kvalifikace pro opatrovny dle zák. školních. § 14, jednající o příjmech úředníků a služebníků, obsahuje přehlednou tabulku příjmů jednak úředníků, jednak služebníků. V tabulce úředníků uvádějí se učitelky pro opatrovnu se služným 400 zl. a 3 kvinkvenálkami po 40 zl., a opatrovatelky v opatrovně se služným 300 zl. a 3 kvinkvenálkami po 30 zl. § 8 regulativu stanoví, že počet úředníků a služebníků nesmí přesahovati stav určený tímto regulativem. Toliko kdyby poměry podstatně se změnily .... přísluší zastupitelstvu obecnímu učiniti vhodná opatření v zájmu obce. Podle § 22, posl. odst. jmenování učitelek a opatrovatelek pro městskou opatrovnu dle nového organ, řádu stane se teprve po odstoupení tehdejšího ředitele opatroven.
Není pochyby, že tímto regulativem skutečně systemisovaná byla na městských opatrovnách dvě místa učitelek a dvě místa opatrovatelek jako místa úřednická. Otázkou však je, zda st-lky na tato místa byly dosazeny.
Především nelze souhlasiti s názorem stížnosti, že usnesením ze 14. března 1896 ob. zastupitelstvo vyslovilo všeobecně, že každá žena, která by na městských opatrovnách byla ustanovena pěstounkou nebo opatrovatelkou, stává se již tím eo ipso úřednicí. Zastupitelstvo systemisovalo zcela jasně jako místa úřednická pouze dvě místa učitelek a dvě místa opatrovatelek; o dalších takových místech se v regulativu vůbec nejedná, a není prokázáno, ba stížností ani tvrzeno, že později došlo k rozšíření této systemisace o nová místa. Mohly by tedy o cit. usnesení ze 14. března 1896 nároky své opírati pouze ty čtyři st-lky, které by mohly tvrditi, že byly dosazeny právě na ona čtyři místa tehdy systemisovaná.
Nss musil však na základě zjištěného skutkového materiálu dáti za pravdu žal. úřadu, jenž dospěl k závěru, že k obsazení míst usnesením ze 14. března 1896 systemisovaných vůbec nedošlo.
Když nastal totiž případ předvídaný v § 22 regulativu, t. j. když tehdejší ředitel opatroven odstoupil, ob. zastupitelstvo v sezení svém 25. července 1900 přistoupilo k nové úpravě personálních poměrů na opatrovnách. Při tom jmenovalo jednu řídící pěstounku s ročním služným 500 ti., funkčním přídavkem 100 zl., nárokem na 3 kvinkvenálky ve výši 10% služného a na naturální palivo, dvě pěstounky se služným 400 zl. a nárokem na tři 10% kvinkvenálky, a tři opatrovatelky, z nichž jednu se služným 200 zl. a druhé dvě se služným po 150 zl. a jednou decenálkou a 50 zl. Jestliže ob. zastupitelstvo rozmnožilo také personál na opatrovnách přes to, že § 8 regulativu zakazoval zvýšiti počet úředníků nad stav regulativem určený, aniž dalo sebe méně na jevo, že chce regulativ změniti, a jestliže také organisovalo tento personál a upravilo jeho požitky z části podstatně odchylným způsobem, nežli jak stanovil regulativ, pak je na snadě závěr, že nešlo o uskutečnění systemisace regulativem zamýšlené a o obsazení míst jím zřízených, nýbrž že obecní zastupitelstvo basi danou usnesením ze 14. března 1896 opustilo a personální stav opatroven organisovalo s hledisek jiných. Nelze tedy důvodně tvrditi, že st-lky — rest,, aspoň čtyři z nich — byly dosazeny na místa systemisovaná regulativem z r. 1896 jako místa úřednická. Že při této nové úpravě v r. 1900 místa st-lkám propůjčená byla zřízena jako místa úřednická nebo že st-lky — pokud již tehdy byly jmenovány — byly výslovně jmenovány úřednicemi, stížnost ani netvrdí. Je tedy i druhá námitka stížnosti bezdůvodná.
Ježto st-lky o jiné skutečnosti nároky své neopírají a dalších stižných bodů neformulují, nebylo třeba resp. možno ostatními vývody nař. rozhodnutí se zabývati, a bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnout.

Citace:

č. 3104. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 282-284.