Authors:
= Váž. civ., 11 (1929), sv. 1
PDF

Čís. 8860.


Prohlásil-li se soud při prvém roku nepříslušným a postoupil-li věc jinému soudu (§ 261, šestý odstavec, c. ř. s.), nebyl oprávněn uložiti žalovanému, by podal odpověď na žalobu. Bylo teprve na soudě, jemuž byla věc postoupena podle § 261, šestý odstavec, c. ř. s., by zahájil jednání ustanovením prvého roku a sám rozhodl usnesením o tom, zda a v jaké lhůtě má býti podána odpověď na žalobu. Ani pro tento soud ani pro žalovaného nebí závazným ustanovení lhůty k podání žalobní odpovědi původně dovolaným soudem.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1929, R II 105/29.)
Při prvém roku u zemského soudu civilního v Brně dne 13. června 1928 namítl žalovaný místní nepříslušnost. Samosoudce, před nímž se konal první rok, uložil žalovanému, by do čtyř neděl podal odpověď na žalobu. Zároveň bylo u prvního roku prohlášeno usnesení, že spis bude postoupen krajskému soudu v Olomouci podle § 261 šestý odstavec c. ř. s. Žalovaný nepodal žalobní odpověď ani u zemského soudu civilního v Brně ani u krajského soudu v Olomouci, načež krajský soud v Olomouci k návrhu žalobce vydal dne 29, listopadu 1928 rozsudek pro zmeškání. Odvolací soud zamítl odvolání. Důvody: Z §§ 261 šestý odstavec a 138 c. ř. s. plyne, že postoupení žaloby nemá vlivu na období, v němž byl spor, když se stalo postoupení. Proto plným právem neustanovil krajský soud v Olomouci znova první rok a nenařídil žalovanému znovu, by podal do určité lhůty odpověď na žalobu.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že se zrušují rozsudek krajského soudu v Olomouci ze dne 29. listopadu 1923 jakož í usnesení zemského soudu pro věci civilní v Brně ze dne 13. června 1928, jímž bylo žalovanému uloženo, by do čtyř neděl podal odpověď na žalobu a věc se vrací krajskému soudu v Olomouci, by provedl podle § 261 šestý odstavec c. ř. s. nové jednání, jež budiž zahájeno ustanovením prvního roku.
Důvody:
Postup zemského soudu pro civilní věcí v Brně při prvním roku dne 13. června 1928 byl nezákonným ve dvojím směru. Především nebyl soudce, před nímž se konal první rok, podle zákona oprávněn, by sám projednával a rozhodoval při tomto roku o námitce místní nepříslušnosti, ježto nešlo' o nepříslušnost soudu výslovnou úmluvou stran neodstranitelnou (§ 239 třetí odstavec c. ř. s.). O této námitce odpovězené žalovaným při prvním roku měl podle § 261 c. ř. s. rozhodovati senát po předchozím ústním jednání. Žalovaný nemůže však tento nezákonný postup již s úspěchem vytýkati, an se výslovně vzdal opravných prostředků proti usnesení, kterým jeho námitce nepříslušnosti bylo — Čís. 8861 —
488
vyhověno a věc byla postoupena podle § 261 šestý odstavec c. ř. s. krajskému soudu v Olomouci k příslušnému jednání. Právem vytýká stěžovatel nezákonnost usnesení zemského soudu pro věci civilní v Brně, jímž tento soud uložil žalovanému, by podal do čtyř neděl odpověď na žalobu, ačkoliv se prohlásil zároveň nepříslušným a věc postoupil jinému soudu k příslušnému jednání. Odpověď na žalobu jest podati podle povahy věci a podle § 243 c. ř. s. u soudu, který jest oprávněn uložiti žalovanému, by na žalobu v určité lhůtě odpověděl. Oprávněn k tomu jest podle § 243 c. ř. s. soudce, jemuž jest svěřeno konati prvý rok, je-li podle výsledku tohoto roku potřebným, by bylo nařízeno přelíčení. Jakmile se prohlásil zemský soud pro věci civilní v Brně místně nepříslušným, nepříslušelo mu již zkoumati, zda je potřebným, by bylo nařízeno ústní přelíčení, a nebyl oprávněn uložiti žalovanému, by podal odpověď na žalobu, a ustanoviti mu k tomu lhůtu, zejména když by nebyl ani příslušným přijmouti tuto odpověď, kdyby ji žalovaný u něho podal. Jeho předcházející usnesení o podání žalobní odpovědi stalo se prohlášením nepříslušnosti bezúčinným a žalovaný nebyl povinen podali odpověď na žalobu u nepříslušného soudu. Aby podal žalobní odpověď u krajského soudu v Olomouci, nebylo však žalovanému vůbec uloženo. Z řečeného vyplývá, že v souzeném případě vzhledem k nesprávnému postupu zemského civilního soudu v Brně měl krajský soud v Olomouci, jemuž byla věc k dalšímu příslušnému jednání postoupena, podle § 261 poslední odstavec c. ř. s. zahájiti nové jednání ustanovením prvního roku a sám rozhodnouti usnesením o tom, zda a v jaké lhůtě má býti podána odpověď na žalobu. Krajský soud v Olomouci však neučinil tak, neuložil žalovanému, by odpověděl na žalobu, a přes to vyhověl návrhu žalující strany na vydání rozsudku pro zmeškání podle § 398 c. ř. s., ač pro to nebylo zákonných podmínek. Nejde sice o zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s., jak se domnívá stěžovatel, neboť možnost projednávati před soudem nebyla mu odňata, avšak jeho rekurs i odvolání se zakládají v podstatě na tom, že tu není promeškání (§ 471 čís. 4 c. ř. s.), a po té stránce jest rekurs odůvodněn. Jest ještě podotknouti, že ustanovení § 261 šestý odstavec c. ř. s., že se postoupením žaloby neruší zahájení sporu, poukazuje toliko na účinky zahájení rozepře podle § 232 c. ř. s., že však nelze z něho vyvozovati, že bylo pro žalovaného a pro soud, jemuž byla věc postoupena, závazným také určení lhůty k žalobní odpovědi, na němž se usnesl soud nepříslušný а k tomu neoprávněný.
Citace:
č. 8860. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 511-512.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).