Č. 10115.

Samospráva obecní: Jak jest postupovati při vyměřování stavebních poplatků z továrního komínu a z těžně věže?
(Nález ze dne 3. listopadu 1932 č. 16402.)
Věc: Firma »Kaolinové závody Lorenz H., akc. společnost« v R. proti okresnímu úřadu v Karlových Varech o stavební poplatky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 15. listopadu 1929 předepsal obecní úřad v B. st-lce k placení mimo jiné tyto stavební poplatky: a) za těžnou věž 342 Kč), b) za parní komín 339,20 Kč. St-lka podala proti platebnímu rozkazu odvolání, ve kterém namítala, že úřad při vyměření poplatku sub a) uvedeného vzal za základ šachetní budovu spolu s těžnou věží do něho vstavěnou, při čemž prostor těžné věže nad ohlubní dělí zcela libovolně na druhé a třetí poschodí, ačkoliv v dotčeném prostoru jest pouze vedoucí lešení pro těžné klece a kromě kontroly mazných ložisek u lanových kotoučů žádná práce v prostoru tom se nekoná. Tento postup postrádá po náhledu st-lky jakékoliv opory v zákoně. Pokud se týče poplatku sub b) uvedeného, namítala st-lka, že podle schválených pravidel pro vybírání stavebních poplatků vybírati jest u komínů za každý čtv. metr běžné výšky poplatek 2 Kč. Poněvadž střední průměr komínu činí 2,70 + 1,20 : 2 = 1,95 m a výška komínu činí 25 m, bylo při vyměření poplatku vžiti za základ plochu 48,75 m2, takže při poplatku 2 Kč za 1 m2 činí celková dávka 97,50 Kč. Obecní úřad mylně se domnívá, že poplatek se vyměřuje z plochy pláště komínu, ježto ve skutečnosti slova: »za 1 m2 běžné výšky« značí za 1 m2 plochy délkového průřezu.
Obecní zastupitelstvo na základě znaleckého posudku stavitele Eduarda R. usnesením z 21. února 1930 vyhovělo rekursu st-lky potud, že poplatek za komín snížilo o 53 Kč 20 h vzhledem k tomu, že výška komínu činí 25 m a nikoliv 30 m, jak předpokládal obecní úřad, jinak však rekurs zamítlo, prohlásivši, že věžovitá nástavba od podlahy první etáže až k etáži lanových kotoučů má výšku 7,50 m a musí tedy tento prostor býti počítán za dvě poschodí, a rovněž etáž lanových kotoučů má býti počítána za jedno poschodí.
St-lka se odvolala k okresnímu úřadu a v odvolání uváděla, že několikaposchoďová budova je zde jen tehdy, když obsahuje několik pro sebe uzavřených, stropy od sebe oddělených poschodí, která jsou mezi sebou spojena schody. U těžně věže tomu tak není, neboť jde o přízemni budovu, v níž není schodů ani stropu. Dřevěné řebříky, které tu jsou, slouží pouze ke kontrole strojů v těžné věži umístěných. Měl proto podle schválených pravidel býti vybrán pouze poplatek 80 h za 1 m2 zastavěné plochy, a neměl býti vyměřován poplatek za další poschodí. Dále brojila st-lka proti výpočtu poplatku za komín stejně jako ve svém dřívějším rekursu a navrhovala výslech znalců v příčině obou sporných otázek.
Okresní úřad v Karlových Varech výměrem z 5. dubna 1930 rekurs st-lky zamítl, a to v podstatě z týchž důvodů jako obecní zastupitelstvo. Z odůvodnění jeho je patrno, že poplatek za komín vypočten byl tím způsobem, že základnu komínu (2,70 m2 X 3,14 : 2 = 5,72 m2) násobil výškou komínu (25 m) a pak poplatkem za 1 m2 běžné výšky, který dle pravidel činí 2 Kč, takže celkový poplatek zjistil úřad částkou 286 Kč. Při tom poznamenal úřad, že výpočet poplatku podle plochy pláště komínu, který dříve byl praktikován, kryje se celkem s novým způsobem vypočtu.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
A. Stavební poplatek z komínu.
Podle schváleného předpisu o vybírání stavebního poplatku v obci B. jest obec oprávněna vybírati ze změny a zřízení komínů poplatek, jehož výše jest určena částkou 2 Kč za 1 m2 běžné plochy. Žal. úřad na základě tohoto předpisu ustanovil celkový poplatek z komínu tím způsobem, že vypočetl kruhovou plochu základny komínu, tuto násobil výškou komínu a výsledek, který obdržel, násobil poplatkem 2 Kč. — Nss nemohl tento postup uznati za správný.
Násobiv kruhovou základnu komínu jeho výškou a vzav výsledek násobení za základ pro vybírání poplatku, vyměřil žal. úřad vlastně poplatek z obsahu válce určeného základnou a výškou komínu. Komín však, jak ze spisů patrno, nemá tvar válce, nýbrž tvar komolého kůžele, a jest proto již z tohoto důvodu výpočet úřadu chybný. Kromě toho přehlédl úřad, že základem pro vyměření poplatku nemůže býti krychlový obsah komínu, který lze měřiti jedině jednotkou krychlovou, poněvadž podle dávkového řádu má poplatek býti vyměřen podle počtu jednotek plošných (1 m2). Tím ovšem není ještě řečeno, že »běžnou výškou komínu« rozuměti jest nutně pouze plochu svislého řezu komínu, jak se domnívá stížnost. St-1 uvedl v řízení správním, že »běžná výška komína« jest výraz technický, jehož smysl dlužno zjistiti provedením znaleckého důkazu, a ve stížnosti na nss vytýká jako vadu řízení, že úřad opomenul tento znalecký důkaz provésti. Takto formulovaná námitka není sice důvodná, neboť v daném případě nejde o zjištění a posouzení nějaké skutkové okolnosti, nýbrž jde o výklad technického pojmu použitého v právním předpisu. Žal. úřad byl však povinen, vyslechna odborné orgány, zaujmouti stanovisko k námitce, že běžná výška komínu ve smyslu technickém znamená plochu svislého průřezu komína, a v odůvodnění svého výroku dáti výraz svému stanovisku k této otázce. Neučinil-li tak, ztížil tím straně obranu a nss-u přezkoumání nař. rozhodnutí, čímž dopustil se podstatné vady řízení.
B. Poplatek za těžnou věž. Pokud tohoto poplatku se týče, jest na sporu otázka, zda těžná věž jest budova vícepatrová, aby bylo možno podrobiti ji ještě dalšímu poplatku 0,60 Kč per 1 m2 zastavěné plochy za každé poschodí ve smyslu ustanovení pravidel platných pro obchodní a průmyslové budovy.
Žal. úřad se domnívá, že prostor mezi podlahou 1. etáže věže a podlahou etáže lanových kotoučů nutno počítati za dvě poschodí, poněvadž výška tohoto prostoru měří 7,50 m. Náhled ten jest právně mylný. Okolnost, že snad určitý stavební prostor budovy má větší výšku než obyčejně, neopravňuje úřad k tomu, aby prostor ten pokládal za dvě poschodí, když, jak ze spisů jest patrno, jde přece jen o jediný prostor, který není stropem rozdělen na dvě prostory tvořící dvě patra nad sebou ležící (viz §§ 72, 73, 117, 118 stav. ř.). Z důvodu toho jest nař. rozhodnutí v tomto bodě nezákonným.
Pokud jde o prostor lanových kotoučů, prohlásil úřad, že i tento prostor musí býti považován za další poschodí, aniž tento náhled svůj nějak blíže odůvodnil po stránce skutkové i právní. Tím znemožnil žal. úřad nss-u, aby přezkoumal správnost nař. rozhodnutí po té stránce, zda žal. úřad vyložil si správně pojem budovy víceposchoďové ve smyslu schválených pravidel o vybírání stavebních poplatků, a zda skutková podstata, z níž při svém rozhodnutí vycházel, netrpí vadami uvedenými v § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 10115. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 498-500.