— č. 9757 —
401
č. 9757.
Učitelstvo: * Nárok učitele veřejné školy národní na substituční přídavek podle čl. 10 zák. čís. 251/22 není vyloučen ani tím, že učitel sám žádal o přidělení k substituci, ani tím, že se při tom nároku na substituční přídavek vzdal.
(Nález ze dne 17. března 1932 č. 3640.)
Prejudikatura: Boh. A 7344/28, neodporuje Boh. A 9588/31.
Věc: Marie L. v H. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o substituční přídavek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: V podání ze dne 27. srpna 1924 zažádala st-lka, tehdy definitivní učitelka na škole obecné v Mut., aby bylo jejích služeb použito na dívčí škole občanské v H. T. — při čemž jí zůstaniž zachováno definitivní místo v Mut. —, prohlašujíc, že nečiní nároku ani na stěhovací útraty, ani na substituční poplatky.
Okresní školní výbor v H. T. st-lku »na její žádost a tudíž bez nároku na stěhovací útraty a substituční poplatky« ustanovil výměrem ze dne 27. srpna 1924, počínajíc dnem 1. září 1924 po dobu potřeby na řečenou školu k substituční činnosti služební. Dosavadní definitivní místo v Mut. bylo st-lce zachováno.
Po skončení substituce dnem 1. srpna 1925 nežádala st-lka za při- znání substitučních poplatků a také jí nebyly úřadem vyplaceny. Později st-lka ve svém podání ze dne 18. října 1928, dovolávajíc se nálezu nss z 12. června 1928 č. 16423, Boh. A 7344/28, podle něhož se učitel nemůže svých služebních požitků vzdáti ani zcela ani čátečně, zažádala za poukaz substitučních poplatků. Zemská rada školní v Praze
Bohuslav, Nálezy správní 14 26 — č. 9758 —
402
výnosem ze 14. prosince 1928 tuto žádost (za dodatečné přiznání a poukázání substitučního přídavku měsíčních 100 Kč ve smyslu čl. 10 zákona ze dne 13. července 1922 č. 251 Sb. atd.) zamítla, jelikož služební přikázání st-lky do H. T. jakožto zastupující odborné učitelky občanské školy bylo učiněno k výslovné ústní, později též písemné, důvody opatřené žádosti její ze dne 27. srpna 1924, čímž jest již předem vyloučen její nárok na náhradu stěhovacích výloh a na substituční přídavek, čehož obého se ostatně současně vzdala v téže žádosti.
Do tohoto výroku vznesla st-lka rekurs. Ministerstvo školství a národ- ní osvěty naříkaným výnosem tento rekurs zamítlo, a to z důvodů rozhodnutí zemské školní rady.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami: Stížnost namítá, že jsou v rozporu se zákonem oba samostatné dů- vody, o něž opřel úřad svůj zamítavý výrok, t. j. jak důvod, že st-lka byla povolána k substituci na vlastní žádost, tak důvod, že se předem výslovně vzdala nároku na substituční přídavek.
V obou směrech slušelo stížnosti dáti za pravdu. Především směrodatný tu předpis čl. 10 zákona ze 13. července 1922 č. 251 Sb. nevylučuje učitelova nároku na substituční přídavek již proto, že by bylo došlo k příslušnému substitučnímu povolání učitele na jeho vlastní žádost; neboť jednak není v textaci zákona uvedeno, že nárok učitele povolaného k substituci na substituční přídavek je vyloučen, zažádal-li sám za přidělení k substituci, jednak takové vyloučení nároku na substituční přídavek ani nevyplývá z toho, že by snad pojmově za »povolána« k substituci, jak praví příslušný předpis, mohl býti pokládán jen ten, kdo sám k tomuto povolání nedal podnětu. Poněvadž »povolán« k substituci musí býti příslušným úřadem i takový učitel, který sám za takové povolání žádal. Na substituční přídavek podle čl. 10 zák. č. 251/22 nelze však také ani použiti předpisu § 1 stěhovacího normálu, vydaného dvoř. dekretem ze dne 13. září 1804, podle něhož nemají nároku na náhradu úředníci, kteří byli přeloženi na vlastní žádost; neboť tento předpis týká se právě jen náhrady výloh stěhovacích a nelze ho jako předpisu výjimečného rozšiřovati na případy jiné.
Pokud pak žalovaný úřad má za to, že předchozím výslovným vzdáním st-lčiným zanikl případný její nárok na substituční přídavek, postačuje poukázati na opačný právní názor, jejž vyslovil a odůvodnil nss ve svém nálezu ze dne 12. června 1928 č. 16423/1928, Boh. A 7344/1928, že učitel veřejné školy národní nemůže se platně vzdáti zákonného nároku na substituční přídavek podle čl. 10 zákona č. 251/ 1922 Sb.; při tomto právním názoru nss trvá i nadále, dovolávaje se § 44 jedn. ř. na odůvodnění citovaného prejudikátu. Nař. rozhodnutí, nemající tudíž opory v zákoně, slušelo zrušiti podle § 7 zák. o ss.