NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8439 —
Č. 8439.

Živnostenské právo (Slovensko): Kdy je pronajímání pokojů a poskytování stravy nájemníkům podnikáním živnostenským a kdy pouhým vedlejším zaměstnáním domáckým?
(Nález ze dne 18. února 1930 č. 2592.)
Věc: Matylda S. v N. proti župnímu úřadu v Nitře o přestupek živn. řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. — Č. 8439 —
Důvody: Rozsudkem okr. úřadu v Nitře z 26. října 1927 byla st-lka uznána vinnou přestupkem § 23 zák. č. 259/24, který spáchala tím, že po živnostensku ubytuje cizince (známé prostitutky) a podává jim pokrmy za úplatu či po živnostensku; pro tento přestupek byla st-lka odsouzena na základě § 227 cit. zák. k peněžitému trestu 400 Kč, v případě nedobytnosti do vězení na 40 dní. V odůvodnění uvedeno, že obviněná sama doznala, že poskytuje po živnostensku byty cizincům a že jim podává po živnostensku pokrmy, živíc jak sebe tak i svoji rodinu uvedeným způsobem. Provozuje tudíž hostinskou živnost bez oprávnění a musila býti proto odsouzena.
Nař. rozhodnutím zamítl župní úřad v Nitře odvolání.
Stížnost, napadající toto rozhodnutí pro nezákonost, uznal nss důvodnou.
Žal. úřad považuje skutkovou podstatu přestupku neoprávněného provozování živnosti hostinské, pro který byla st-lka odsouzena, za dánu tím, že tato podle vlastního doznání poskytuje po živnostensku cizincům byty a podává jim za plat pokrmy, živíc tímto způsobem sebe i svoji rodinu.
Avšak otázku, zda pronajímání zařízených pokojů ve spojení s podáváním pokrmů nájemníkům jest provozováním živnosti hostinské ve smyslu § 23 lit. a) a b) živn. zák. č. 259/24, či nikoli, nelze zodpověděti všeobecně, nýbrž možno ji řešiti toliko od případu k případu. To proto, že nelze charakterisovati bezvýjimečně každou takovou činnost jako provozování živnosti, ježto živn. zákon v § 251 odst. 2 lit. e) označuje jako nepodléhající tomuto zákonu výdělková odvětví, spadající do kategorie domáckého vedlejšího zaměstnání, provozovaného obyčejnými členy vlastní domácnosti. Do této kategorie spadá i poskytování bytu a stravy osobám, nemajícím vlastní domácnosti a odkázaným na pobyt mimo okruh rodinný nebo příbuzenský, pro které z jakýchkoli důvodů ubytování v podniku podle § 23 lit. a) (hotelovém) a stravování v podniku podle § 23 lit. b) (restaurant) není vhodné anebo možné.
Jest ovšem pravda, že i činnost tohoto druhu za jistých okolností může nabýti rázu podnikání živnostenského a že by k ní bylo třeba koncese. Přesné hranice pro to, kdy takovýto případ by nadešel, nedají se stanoviti. Bude vždy záležeti na konkrétních okolnostech, podle nichž se dá posouditi, zda vzhledem k rozsahu, způsobu a zvláštním poměrům provozu jde pouze o vedlejší domácké zaměstnání anebo jsou-li tu momenty, které provozu vtiskují charakter podnikání živnostenského, z mezí pouhého vedlejšího domáckého zaměstnání vybočujícího. Jak již naznačeno, jest v tomto směru přihlížeti k rozsahu dotyčné činnosti (k počtu místností pronajímaných a osob, jímž se byt a strava poskytuje), ke způsobu provozu (poměr takto používaných místností k vlastnímu bytu, způsob jejich stavebního i bytového zařízení, ubytování na delší dobu či na krátko, míra užívání pomocných sil, způsob obsluhy a pod.) a i k osobním poměrům pronajímatele, na základě jejichž celkového hodnocení si lze teprve utvořiti úsudek, zda činnost je taková, aby výtěžek z ní mohl být pokládán za zisk ze živn. podnikání anebo za pouhý výnos činností, nevystupující z rámce domácké práce. — Č. 8440 —
Vycházeje z mylného právního názoru, že kvalifikaci určité činnosti jako podniku živnostenského zakládá již sám účel výdělečný, nezjistil žal. úřad skutkových okolností, sluší-li činnost st-lky kvalifikovati jako podnik provozovaný po živnostensku nebo jako domácké zaměstnání vedlejší. Následkem tohoto mylného právního názoru zůstalo řízení neúplným a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8439. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 408-410.