NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Č. 3064.

Školství. — Obecní samospráva. — Řízení před nss-em: * Poměr žáka na střední škole obcí vydržované, pokud jde o placení školného, jest poměrem soukromoprávním.
(Nález ze dne 8. ledna 1924 č. 6790/23.)
Věc: Arnošt W. v L. proti městské radě v Liberci o školné.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byla zamítnuta stížnost Arnošta W. proti platebnímu rozkazu městského dívčího reformního reálného gymnasia v Liberci z 23. listopadu 1922, jímž st-li předepsáno bylo školné 800 K za jeho dceru Hertu na školní rok 1922/23.
O stížnosti naříkající rozhodnutí toto jako nezákonné, uvážil nss toto:
Jak ze spisů vysvítá, založilo město Liberec dívčí lyceum nyní přeměněné v dívčí reformní gymnasium. Základní ustanovení pro tento ústav městem vydaná byla lyceálním výborem zrušena ohledně § 8 jednajícího o školném s tím, že od školního roku 1922/23 mají míti platnost předpisy vl. nař. z 19. prosince 1921 č. 463 Sb. o školném a taxách za zkoušky na státních školách středních; dle tohoto nař. určí profesorský sbor pro každého řádného žáka školné pro běžný rok a z rozhodnutí profesorského sboru lze se u ředitelství ústavu do 30 dnů po dodání písemného vyrozumění odvolati — o odvolání tomto rozhoduje s konečnou platností nadřízený školský úřad.
Ve smyslu tohoto nař. zamítla městská rada jako školský úřad profesorskému sboru nadřízený stížnost do předpisu školného podanou.
Nss zkoumaje z moci úřední příslušnost tohoto úřadu uvážil toto:
Udržování dívčího reformního reálného gymnasia vymyká se okruhu oněch záležitostí, jež obci liberecké jsou dle §§ 51 a 52 obec. zřízení pro Liberec přikázány; město rovná se tudíž v záležitostech správy tohoto ústavu soukromé osobě vydržující soukromou střední školu; vztahy takového podnikatele k osobám, které školu navštěvují nebo jejich zástupcům dlužno tedy posuzovati dle norem soukromého práva pro úplatné smlouvy; právo města žádati placení školného od chovanců uvedeného ústavu neb od osob k placení školného povinných řídí se dle obč. zák, a nelze tu použíti norem správních, platných pro ústavy státní.
Ježto tedy jde o záležitost náležící k příslušnosti řádných soudů, bvlo stížnost odmítnouti jako nepřípustnou dle § 3 a) zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876.

Citace:

č. 3064. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 205-206.