Č. 2686

Vyvlastnění. — Stavební ruch: I. Slovy »v obci« uvedenými v § 4 zák. č. 45/1922 jest rozuměti celé území obce a nikoliv jen »stavební obvod obce«, o němž mluví § 3 téhož zákona. — II. Vyvlastniti pozemek pro stavbu obytného stavení lze i ve prospěch osoby, která majíc byt, netrpí bytovou nouzí.
(Nález ze dne 24. září 1923 č. 14909.)
Věc: Anna, František a Josef Št-ovi v S. (adv. Dr. Ant. Kratochvíl z Hořic) proti zemské správě politické v Praze o vyvlastnění pozemku dle zákona o stavebním ruchu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Po provedeném řízení byl nálezem osp-é v N. z 11. dubna 1922 na základě zákona z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. vy vlastněn poze- mek st-lů kat. č. 150/16 v S. ve prospěch Václava J. pro stavbu obytného stavení ve spojení s hospodářskými budovami. Žal. úřad zamítl nař. rozhodnutím odvolání, jež st-lé z nálezu toho podali a vyvlastnění potvrdil. O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvažoval nss takto: Stížnost namítá, že žadatel nepotřebuje vyvlastněného pozemku na stavbu rodinného domku, poněvadž si domek takový na k. č. 150/3 staví, což bylo při šetření před vydáním nař. rozhodnutí provedeném zjištěno. Stížnost vytýká, že žal. úřad k tomuto zjištění nepřihlížel a dovozuje, že st-l tedy již staveb zamýšlených nepotřebuje, když nemá již nouzi o byt. Stížnost vychází tu z názoru, že vyvlastniti lze dle cit. zák. pozemky jen pro toho, kdo stavbou opatřiti si chce obydlí, kterého nemá. Názor ten je však mylný. Ze zákona cit. nelze dovoditi, že by bylo lze vyvlastniti jen pro toho, kdo chce postavením budovy získati si obydlí a že by tedy předpokladem pro vyvlastnění byla bytová nouze žadatele. Zákon citovaný resp. I. hlava jeho vydána byla ovšem za účelem zmírnění bytové nouze; vychází však zákon ten ze skutkového předpokladu, že nouze o byty jest. Konstatuje tento notorický motiv slovy »po dobu nynější nouze o byty« připouští zákon možnost vyvlastnění pozemků pro stavby v § 2 uvedené, ale nikoli bez časového omezení, nýbrž s konečným termínem (§ 62); z toho plyne, že zákon nečiní zjišťování bytové nouze v konkrétním případě podmínkou vyvlastnění určitého pozemku. Pokud stížnost námitkou tou vyslovuje obavu, že žadatel nepoužije snad vyvlastněného pozemku k stavbám, k jichž zbudování vyvlastnění bylo povoleno, stačí poukázati na ustanovení §§ 8 a 10 cit. zák., dle nichž je vyvlastňovatel povinen provésti dílo, k jehož zřízení byl nález vydán, v přiměřené úřadem stanovené lhůtě a nestane-li se tak, může vyvlastňovací nález k žádosti vyvlastněného býti zrušen. Stížnost vytýká konečně nař. rozhodnutí porušení § 4 cit. zák. dovozujíc, že Václav J. neprokázal, že nemá v obci pozemku způsobilého k zamýšlené stavbě. V řízení administrativním poukazovali st-lé na celou řadu pozemků Václava J., ve stížnosti poukazují však jedině na pozemky č. kat. 374/1 a č. kat. 131, nebrojíce nijak proti zjištění žal. úřadu, že ostatní pozemky, na které v řízení administrativním poukazovali, nejsou k zamýšlené stavbě způsobilé. Bylo se tedy nss-u obírati pouze otázkou, zda vyvlastnění pozemku st-lů je nezákonným proto, poněvadž Václav J. je vlastníkem pozemků č. kat. 374/1 a 131. Zákon stanoví v § 4, že vyvlastňovací řízení se provede, když žadatel prokáže, že nemá v obci pozemku způsobilého k zamýšlené stavbě. Ohledně pozemků kat. č. 374/1 a 131 vyslovil žal. úřad, že vlastnictví k nim není na překážku, aby povoleno bylo vyvlastnění ve prospěch jejich vlastníka Václava J., poněvadž pozemky ty leží mimo stavební obvod obce. Stížnost stojí na stanovisku, že vyloučeno je vyvlastnění, má-li žadatel v obci k zamýšlené stavbě způsobilý pozemek. Názor ten sdílí i nss. Zákon z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. mluví o pozemcích ve stavebním obvodu obcí v § 3, jednajícím o tom, které pozemky a v jakém pořadí lze vyvlastňovati. V § 4, o který právě jde, neužívá však již slov »ve stavebním obvodu obce«, nýbrž »v obci«, což je pojmem zajisté širším. Zákon z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. resp. 1. hlava jeho, jest výminkou ze zásady naprosté nedotknutelnosti práva vlastnického ústavou samou zaručené (§ 109 úst. listiny) a nutno tedy následkem toho předpisy hlavy 1. cit. zák. vykládati vždy ve prospěch co nejmenšího obmezení volnosti vlastníkovy. Proto nelze připustiti výklad, že by slovy v § 4 užitými »v obci« rozuměti bylo totéž co slovy v § 3 »ve stavebním obvodu obce«. Naopak, užil-li zákonodárce v § 4 širšího pojmu »v obci«, je z toho usuzovati, že chtěl tím vlastníka chrániti proti vyvlastnění pro někoho, kdo v obci k zastavení způsobilý pozemek má, tento však pro menší výhodnost zastaviti nechce, nýbrž chce zamýšlenou stavbu provésti na místě vhodnějším, ve stavebním obvodu obce ležícím, jež by si opatřil ovšem na úkor vlastníka. Jestliže tedy žal. úřad potvrdil vyvlastňovací nález 1. stolice vykládaje si ustanovení § 4 z. cit. v ten smysl, že žadatel o vyvlastnění nepotřebuje prokázati, že nemá v obci pozemku způsobilého k zamýšlené stavbě, nýbrž že stačí, prokáže-li, že nemá pozemku takového ve stavebním obvodu obce, vycházel z nesprávného výkladu ustanovení § 4 cit. z. Následkem toho nesprávného výkladu opomenul žal. úřad zaujmouti stanovisko k tomu, zda ony pozemky čís. kat. 374/1 a 131 jsou ku zamýšleným stavbám způsobilé a vyšetřiti skutkové okolnosti pro posouzení otázky té nutné. Neboť nestačí dle § 4 cit. zák. k odvrácení vyvlastnění pouze ta okolnost, že žadatel v obci pozemky má, nýbrž musí pozemky ty býti k zamýšlené stavbě i způsobilé. Po té stránce není však ve spisech dostatečné zjištění, pouze tvrzeno st-li, že pozemky ty jsou pro stavby zamýšlené způsobilými, poněvadž na nich již stodola stojí. Neúplnost zjištění ve směru způsobilosti pozemků těch k zamýšleným stavbám zaviněna byla mylným právním názorem žal. úřadu a muselo proto nař. rozhodnutí býti zrušeno dle § 7.

Citace:

č. 2686. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 628-630.