Č. 9441.

Živnostenské právo (Slovensko): Na udělení licence k prodeji denaturovaného lihu neposkytuje právního nároku ani § 3 zák. čl. 25:1899 ani výn. rak. min. fim. č. 130/1899 ř. z. ve znění min. nař. č. 238/1899 ř. z. podle čl. 3. zák. č. 643/19 a vl. nař. č. 105/20 Sb.
(Nález ze dne 23. října 1931 č. 15078.)
Věc: Ignác M. v M. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o povolení k obchodu s denaturovaným lihem.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem finančního ředitelství v Košicích z 10. března 1922 bylo Jakubu M. v M. uděleno povolení k prodeji denaturovaného lihu v malém. Jmenovaný zemřel dne 12. července 1927. Podáním z 23. února 1928 žádal st-l, aby naň bylo »přepsáno« povolení k prodeji denaturovaného lihu v malém, udělené dne 10. března 1922 jeho zemřelému otci Jakubu M. Výměrem finančního ředitelství v Košicích z 27. července 1928 byla tato žádost zamítnuta s odůvodněním, že st-l nároku na povolení neuplatnil v 15denní lhůtě, předepsané zák. čl. 25: 1899, neboť jeho otec zemřel 12. července 1927, kdežto žádost o přepis povolení byla podána teprve dne 1. března 1928. Při tom bylo podotčeno, že st-l neprokázal, že je státním občanem čsl. a že je majitelem firmy »J. S. M« v M. Z tohoto výměru podal st-l odvolání. Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání z těchto důvodů: Povolení udělené Jakubu M. zaniklo jeho úmrtím, zejména když vdova nebo jiní členové rodiny neuplatnili nárok na další »provozování tohoto povolení« ve smyslu ustanovení 4. odst. § 15 zák. čl. 25:1899. V tomto případě nemůže se jednati o »přepis« povolení, ale o udělení povolení nového. Nové povolení se však uděliti nemůže, ježto není dána místní potřeba ve smyslu 2. odst. lit. d) přílohy 6. B. 1. k prov. nař. k zák. čl. 20: 1899, a žadatel ani neprokázal svou státní příslušnost, takže ani proto nemůže uplatniti nárok na uděleni žádaného povolení ve smyslu § 3 zák. čl. 25: 1899.
O stížnosti nss uvážil:
St-l vytýká, že žal. úřad nemohl jako důvod pro zamítnutí st-lovy žádosti uvésti okolnost, že st-l neprokázal, že je čsl. státním občanem, když st-li nebyla v řízení správním poskytnuta možnost prokázati své státní občanství. V tomto směru je stížnost bezdůvodná.
Žal. úřad v této části nař. rozhodnutí posuzoval st-lovu žádost jako žádost za nové povolení k prodeji denaturovaného lihu s hlediska § 3 zák. čl. 25: 1899. Nss nemusil se zabývati otázkou, zdali vůbec st-lova žádost mohla býti posuzována s hlediska předpisů zák. čl. 25: 1899, neboť i kdyby na tuto otázku bylo lze odpověděti kladně, nemohl by st-l dosíci zrušení nař. rozhodnutí z důvodu, že žal. úřad — jak stížnost za to má — neprávem vycházel z toho, že st-l neprokázal své státní občanství. Neboť, jak patrno ze znění § 3 zák. čl. 25: 1899, neposkytuje toto ustanovení vůbec právního nároku na licenci tam uvedenou, i když jsou splněny všechny podmínky uvedené v § 3 cit. zák., za kterých úřad licenci povoliti může, tedy i podmínka zdejšího státního občanství. Sluší ještě uvésti, že st-l nemohl by nárok na udělení povolení k prodeji denaturovaného lihu dovozovali právem ani z ustanovení oddílu 1. č. 6. lit. d) přílohy B. k § 2. 2. výn. býv. rak. min. fin. z 21. července 1899 č. 130 ř. z. ve znění nař. téhož min. z 30. listopadu 1899 č. 238 ř. z., jak patrno z této úvahy:
Podle § 6 zák. z 20. června 1888 č. 95 ř. z. ve znění článku 2. zák. z 2. prosince 1919 č. 643 Sb. jest za podmínek, stanovených ve vykonávacím nařízení pro ochranu státní pokladny, zproštěn spotřební daně — mimo jiné — také líh, kterého bylo použito k výrobě octa, k pálení, cídění, osvětlování, pohonu motorův a k vědeckým účelům, jakož i líh, který slouží k živn. zhotovování výrobků, určených pro potřebu tuzemskou, pokud jich užiti nelze k lidskému požívání (body 3. a 4); bližší o použití lihu prostého daně bude podle téhož zákonného ustanovení upraveno nařízením. V čl. 3. zák. č. 643/19 se pak ustanovuje, že zákon ten nabývá účinnosti dnem 1. března 1920 pro celé území Čsl. republiky a že týmž dnem pozbývají platnosti všecka odlišná ustanovení. V oddílu C. vl. nař. č. 105/20, vydaného k provedení zák. č. 643/19, se stanoví, že § 2 prov. předpisu k zákonu o dani z lihu (sc. zák. č. 95/1888 ř. z.) — vyhlášeného nařízením býv. rak. min. fin. z 21. července 1899 č. 130 ř. z. — mění a doplňuje se takto:... 2. Pro použití lihu bez zapravení daně k výrobě octa, k pálení, cídění, osvětlování, pohonu motorův a k vědeckým účelům, jakož i k živn. zhotovování výrobků, určených pro tuzemskou potřebu, pokud jich nelze užiti k lidskému požívání, platí ustanovení příl. B k § 2 2. prov. předpisu k zák. o dani z lihu. Nař. č. 105/20 nabylo podle oddílu E. účinnosti pro celé území republiky čsl. dnem 1. března 1920 a týmž dnem pozbyla platnosti všechna odlišná ustanovení (srov. nál. Boh. F. 5621/31).
Podle ustanovení oddílu 1. č. 6 lit. d) přílohy B k § 2 2. výnosu býv. rak. min. fin. z 21. července 1899 č. 130 ř. z. ve znění nař. téhož min. z 30. listopadu 1899 č. 238 ř. z. — kterážto ustanovení podle toho, co bylo svrchu uvedeno, platí od 1. března 1920 i na Slov. — osoby, které chtějí odebírati líh denaturovaný všeobecným prostředkem denaturálním k prodeji dalšímu — ať ve velkém, ať v malém — potřebují k tomu povolení fin. úřadu 1. stolice; toto povolení smí se uděliti jen podle poměrů místní potřeby; nesmí se uděliti osobám, jejichž jmění jest v konkursu nebo které byly pravoplatně odsouzeny pro zločin nebo pro přestupek spáchaný ze ziskuchtivosti nebo pro podloudnictví nebo pro těžký přestupek důchodkový, nebo těm, které mají destilační aparát ve své budově nebo ve skupině budov, ve které se další prodej má konati; nastala-li nebo vešla-li ve známost některá z uvedených vylučujících příčin teprve, když povolení bylo uděleno, musí býti udělené povolení odňato. Z těchto ustanovení plyne, že úřad uděluje povolení k prodeji denaturovaného lihu podle volné úvahy, jsa vázán jen v tom směru, že určitým osobám povolení to uděliti nesmí. Nezakládají tedy cit. ustanovení pro žadatele právní nárok na udělení takového povolení, a to ani tenkráte, když otec osoby žádající o povolení k prodeji denaturováného líhu povolení takové měl.
Neměl-li však st-l ani podle posléz zmíněných ustanovení vůbec právního nároku na povolení k prodeji denaturovaného lihu, nemohlo zamítnutím jeho žádosti býti zasaženo do nějakého jeho subj. práva (§ 2 zák. o ss.).

Citace:

Č. 9441. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 197-199.