NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 4895
.
Pozemková reforma: Přednostní nárok vlastníka zabraných nemovitostí podle § 20 příd. zák. na ponechání objektů majících nepopřené povahu krás a památek přírodních nemůže stpú zamítnouti jen z toho důvodu, že ony krásy a památky přídělem osobám jiným nebudou porušeny.
(Nález ze dne 12. září 1925 č. 16794).
Prejudikatura: Boh. 2025 adm. a j.
Věc: Leopold P. v T. (adv. Dr. Oskar Glaser z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o nároky dle § 3a záborového zákona a § 20 přídělového zákona.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud odepřelo ponechati vlastníku dle § 20 příd zákona rybníky »Ostrovský«, »Uličský« a »Staroměstský«, alej »Lipky«, bažantnici, sádky a t. zv. park, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l žádal dvěma podáními z 2. dubna 1924 za vyloučení řady objektů velkostatku T. a S. ze záboru dle § 3a) záb. zák., a podáním z 8. května 1924 za ponechání zámku v T. a řady jiných nemovitostí podle § 20 příd. zák. O žádostech těch vykonal stpú místní šetření za účasti zástupce min. škol. i st-le. Výměrem datovaným 2. května 1924 žal. úřad vyhověl žádosti o vyloučení některých objektů dle § 3 a) záb. zák. a ponechal vlastníku dle § 20 příd. zákona zámek v T. s parkem, zamítl však nárok: a) dle § 3 a) záb. zák. ohledně níže uvedených nemovitostí, a b) dle § 20 příd. zák. ohledně rybníků »Ostrovského«, »Uličského« a »Staroměstského«, aleje »Lipek«, bažantnice a t. zv. parku, jakož i sádek a bytu rybákova s příslušnými pozemky.
O stížnosti do tohoto rozhodnuti uvážil nss takto:
Žal. úřad uznal na základě odborného posudku zástupce min. škol., že rybník »Ostrovskýl«,v »Uličský«, a »Staroměstský«, alej »Lipky«, bažantnice a t. zv. park jsou krásami a památkami, na něž myslí § 20 zák. příd. — — —, odepře! však ponechati nemovitosti ty vlastníku proto, že není třeba činiti ohledně nich opatření, jaké má na mysli první věta § 20 příd. zák., ježto i bez něho tyto krásy přírodní nebudou rušeny a nevezmou újmy, neboť přídělem a vhodným jeho obmezením podle §§11 a 23 příd. zák. bude o ochranu a zabezpečení jich dostatečně postaráno; není-li tu předpokladů, jež má na mysli prvá věta § 20 příd. zák., nemůže prý vlastník dovozovati pro sebe ani nároku plynoucího pro něho z druhé věty tohoto ustanovení zákonného.
Nss ve svém nálezu Boh. 2025 adm. vyslovil právní názor, že z ustanovení § 20 příd. zák. plyne pro vlastníka jako doplněk nároku dle § 11 záb. zák. právní nárok na ponechání nemovitosti za předpokladu, že úřad ponecháním nemovitostí vlastníku vyhoví v plné míře příkazu, jenž dán jest mu prvou větou § 20, a že vlastník nemovitostí podrobí se podmínkám stanoveným vlastníku dle věty druhé.
Nárok ten jako doplněk nároku dle § 11 záb. zák. jest přednostním nárokem vlastníkovým, jemuž musí osoby třetí ustoupiti, jsou-li splněny oba shora uvedené předpoklady, a to jest, že ponecháním jich vlastníku nebudou rušeny krásy a památky v § 20 příd. zák. uvedené, a že vlastník podrobí se opatřením z důvodu zabezpečení jich podle obsahu druhé věty § 20 příd. zákona. Že by některý z těchto předpokladů zde nebyl, žal. úřad netvrdí, nýbrž odpírá vlastníku nárok jen proto, že prý památky a krásy ty vůbec nebudou porušeny, když dostane se jich přídělem obci a rybářskému družstvu, a že není-li proto obav, že by přídělem tyto krásy a památky byly porušeny nebo vzaly újmu, není tu předpokladu prvé věty § 20 cit. zákona a ani nároku vlastníkova dle věty druhé.
Má-li však vlastník — jak uvedeno — přednostní nárok na ponechání nemovitostí těch, pak nemůže žal. úřad zamítnouti nárok ten jen proto, že hodlá vyhověti příkazu prvou větou § 20 příd. zákona mu uloženému tím, že nemovitost přidělí osobám, které teprve tehdy mohou přijíti v úvahu, až předpoklady shora uvedené u vlastníka, nemovitosti ty reklamujícího, splněny nebudou. Rozhodnutí žal. úřadu, založené na opačném právním názoru, jest nezákonné, a bylo je proto v tomto bodě zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Ježto pak »sádky« prohlášeny byly za příslušenství shora uvedených rybníků, sdílející osud jejich, bylo v důsledku tohoto právního názoru zrušiti dle § 7 zák. o ss. nař. rozhodnutí i pokud týká se těchto sádek.

Citace:

č. 5728. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 8-10.