NPD documents search: Všehrd, 13 (1932) - Geselschaft, Staat und Recht.

Geselschaft, Staat und Recht.
Untersuchungen zur reinen Rechtslehre. Festschrift Hans Kelsen zum 50. Geburtstage gewidmet. Herausgeben von Alfred Verdross. Verlag von Julius Springer, Wien 1931. Stran 441. — 11. října 1931 se dožil známý slavný zakladatel t. zv. ryzí nauky právní (Reine Rechtslehre), která jest u nás známa více pode jménem normativní teorie, Hans Kelsen, padesáti let. Na počest jubilantovu byl vydán přívrženci normativní teorie — za redakce A. Verdrossa — oslavný sborník, obsahující práce nejvýznačnějších zástupců tohoto směru. Charakter normativní teorie, totiž její filosofická fundace a vědomé, přísné oddělování noetiky právní, sociologie a vlastní jurisprudence zračí se také ve vnějším rozdělení Kelsenova sborníku: jest rozdělen na dva díly: filosoficko-sociologický a juristický. Sborník jest ukončen chronologickým seznamem všech Kelsenových spisů, pořízený R. A. Métallem (Ženeva). V něm uvedeny jsou nejen samostatné spisy Kelsenovy (jichž napsal tento vynikající spisovatel 23), nýbrž i veškeré jeho články, ba i recense.
Do filosoficko-sociologického oddílu přispěli tito autoři: Josef Dobretberger, univ. profesor ve Štýrském Hradci článkem »Erkenntnistheorie und Naturrecht«, v němž nalezne čtenář přehled názorů jednotlivých důležitých autorů na problém přirozeného práva a stanovisko normativní teorie k problému. Felix Kaufmann, docent university ve Vídni, prací »Juristischer und sociologischer Rechtsbegriff«, jejímž vlastním úkolem jest vysvětliti, v čem tkví ryzost normativní (»ryzí«) nauky právní. Uvedený článek jest jedním z nejzajímavějších příspěvků ve Sborníku. Julius Kraft, docent university ve Frankfurtě uveřejňuje článek: »Reine und angewandte Sociologie«. V něm pojednává se o pojmu sociálních zjevů, o sociální zákonitosti, poměru sociologie k jurisprudenci o přírodovědecké sociologii a j. Jak plyne z nadpisu článku, autor rozlišuje »ryzí« a »použitou« sociologii, při čemž ryzí sociologií rozumí »Theorie von sozialen Erscheinungen, eine Theorie der sozialen Gesetzmässigkeiten«, použitou sociologii pak »Theorie der sozialen Organisation«. Se závěry článku nelze dobře souhlasiti. Julius Moór, univ. prof. v Budapešti přispěl do Sborníku obsáhlou prací »Reine Rechtslehre, Naturrecht und Rechtspositivismus. Japonský přívrženec normativní teorie Tomoo Otaka, prof. university v Keijó, článkem Künftige Aufgaben der Reinen Rechtslehre«. Po filosofické stránce nejzajímavější jest článek Ericha Voegelina, univ. docenta z Vídně »Das Sollen im System Kants«. Práce sice více popisná a informativní jest veliké důležitosti proto, poněvadž podává vyčerpávající přehled příslušných Kantových názorů, čímž její upotřebitelnost pro všechny autory, zabývající se právní noetikou, jest nedocenitelná.
Druhý, juristický oddíl obsahuje tyto články: Waltra Henricha, prof. něm. techniky v Brně: »Die Verfassung als Rechts inhaltsbegriff«, podávající především kritický přehled po názorech jednotlivých význačných autorů na podstatu ústavy vůbec, a řešící dále některé význačné problémy právo ústavního. Z vysoce zajímavých §§ práce uvádím: Smendovo pojetí ústavy jako integrace, O významu sociologického pojetí ústavy, Ústava jako prvotní norma, Ústava jako právní obsah, Ideální pojem ústavy, Platnost ústavy, Ústava zákonná a protizákonná. Josef L. Kunz, docent univ. ve Vídni, přispěl článkem: »Statisches und dynamisches Völkerrecht«. Jedním z nejdůležitějších článků ve Sborníku jest pak beze sporu klasicky psaný článek Adolfa Merkla: »Prolegomena einer Theorie des rechtlichen Stufenbaues«, který jest přípravnou prací pro velký, Merklem chystaný spis o známé jeho »stupňovitosti právního řádu«. Jelikož nelze pro obmezenost místa podávati podrobnějších recensí jednotlivých článků Sborníku, třebaže by toho bez výjimky všechny zasloužily (učiním tak pravděpodobně v Časopise pro právní a státní vědu), nutno se i u tohoto vynikajícího článku spokojiti pouze s uvedením jednotlivých jeho kapitol: Jsou to: Rechtsinhalt und Rechtsform, Die Strukturunterschiede des Rechtes, Die Gliederung der Rechtsatzformen, Die Rechtsatzeigenschaft über- und untergesetzlicher Akte, Der Stufenbau der Rechtsatzformen, Folgerungen aus Erkenntnis des rechtlichen Stufenbaues. Leonidas Pitamiс, vyslanec král. jugoslávského v Washingtoně přispěl překladem kapitoly ze svého díla »Država« (Stát): Zur Lehre von der richterlichen Funktion«. Z článku zajímá nejvíce rozlišování soudních a správních funkcí, soudců a správních úředníků. Pitamic blíží se ve svém názoru podstatně stanovisku Merklovu, že totiž pro kvalifikaci orgánu jakožto soudce, pokud se týče správního úředníka jest rozhodna míra závislosti jeho na ostatních orgánech: soudce jest orgán nadaný nezávislostí, správní úředník orgán závislý. V podrobnostech se ovšem Pitamic od Merklova stanoviska odlišuje. Fritz Schreier, docent university ve Vídni uveřejňuje práci »Reine Rechtslehre und Privatrecht. Jest prozatím vedle našeho Sedláčka jediným civilistou-přívržencem ryzí nauky právní. Práce jeho, která bude interesantní zejména pro civilisty, se rozpadá na tyto kapitoly: Reine Rechtslehre als Lehre vom möglichen Recht und Methodenlehre der positiven Rechtswissenschaft, Verhältnis der Reinen Rechtslehre zu modernen privatrechtlichen Richtungen, Gesellschaftsrecht, Schuld und Haftung. Slavný normativní teoretik mezinárodního práva, hlasatel jednotnosti právního světa a primátu mezinárodního práva, Alfred Verdross, prof. univ. ve Vídni, podává ve svém článku »Die allgemeinen Rechtsgrundsätze als Völkerrechtsquelie« další rozvedení své myšlenky, že běžná nauka o pramenech mezinárodního práva, která uznává za prameny tohoto práva toliko mezistátní smlouvu a zvyk, není správná. Verdrosse sám uznává za pramen mezinárodního práva také »allgemeine Rechtsgrundsätze«, o nichž právě ve svém článku pojednává. František Weyr, profesor university v Brně, spoluzakladatel normativní teorie, ba v jistém smyslu předchůdce Kelsenův, přispěl článkem: »Reine Rechtslehre und Verwaltungsrecht«, jehož první kapitola, nadepsaná »Allgemeine Charakteristik der Reinen Rechtslehre«, obsahuje krátké, vynikajícím způsobem napsané vylíčení podstaty normativní teorie. V druhé kapitole »Der Begriff des Verwaltungsrechts im Lichte der Reinen Rechtslehre« podává pak ukázku »der grösseren Reinigungsarbeit«, který normativní teorie na poli správní nauky vykonala. Kisaburo Yokota, profesor university v Tokiu uveřejňuje práci: »Begriff und Gliederung der Verfassung der Völkerrechstgemeinschaft«. Kelsenův sborník jest pro všechny přívržence normativní teorie nad jiné pádným důkazem, že tato teorie přestala býti, jak měl jsem příležitost již napsati v předmluvě k svému překladu Merklovu »Obecného práva správního«, záležitostí jedincovou, nýbrž že stala se školou, a to, soudě podle různých národností autorů Sborníku, školou velikého rozšíření. I tato škola má ovšem své určité nedostatky, mezi něž na prvém místě patří, že nepokusila se dosud vybudovati soustavné teorie interpretace. Jest tomu tak proto, poněvadž formálních problémů jest prozatím tolik, že se k obsahovým problémům dosud nedostala. Přes tylo nedostatky — které bychom ovšem měli spíše nazvati mezerami, dosud nevyplněnými, než nedostatky — a které zračí se samozřejmé i ve Sborníku, v němž dominují články, zabývající se formami právních řádů, a contrario článků, které by se zabývaly — samozřejmě že s obecného hlediska — obsahem právních řádů, pokud se týče jeho interpretací, sáhne jistě po Sborníku jako po jedné z nejzajímavějších a nejoriginálnějších juristických knih, poslední dobou vyšlých i ten, jehož pozornost jest více obrácena k obsahovým problémům právním.
Václav Chytil.

Citace:

Geselschaft, Staat und Recht.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 6, s. 227-229.