Čís. 14524.

Jde o příhodu v dopravě, poranil-li průvodčí vlaku štípacími klíštkami cestujícího.
(Rozh. ze dne 13. září 1935, Rv I 1829/33.)
Žalobce byl poraněn klíštkami průvodčího vlaku, když tento rozsvěcoval ve vagoně světlo. Prvý soud neuznal nárok na náhradu škody, uplatňovaný žalobou opřenou o ustanovení § 1 zák. čís. 27/69 ř. z., důvodem po právu. Odvolací soud naproti tomu vyslovil, že nárok ten jest důvodem po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle § 1 zák. čís. 27/69 ř. z. má se vždy za to, bylo-li příhodou v dopravě železnice způsobeno poškození nebo smrt člověka, že příhoda nastala zaviněním podniku nebo lidí, jichž v provozu užívá. Za zavinění těchto osob ručí podnik stejně jako za své vlastní zavinění podle §§ 1325 až 1327 obč. zák. Žalobci náleželo tedy prokázati, že tu šlo o příhodu v dopravě a že mezi příhodou a škodou byla příčinná souvislost. To žalobce prokázal, neboť podle zjištěného stavu věci došlo k jeho poranění ve vlaku během jízdy tím způsobem, že průvodčí vlaku při rozsvětlování vozu, buď když sáhl pravou rukou, v níž držel štípací kleště, k vypínači nahoru, nebo když po rozsvětlení bílého světla dával ruku s kleštěmi dolů, zranil žalobce do oka těmito kleštěmi. Podle §§ 55 odst. 3 žel. prov. ř. jsou zřízenci a úředníci dráhy povinni vynaložiti veškerou opatrnost a bedlivě dbáti toho, aby se udržovaly pořádek, pravidelnost a bezpečnost dopravy a zabránilo se úrazům, třebaže o případu, o nějž jde, není zvláště v služebních předpisech zmínky. Podle zjištěného stavu věci nemůže býti pochybnosti o tom, že bylo povinností průvodčího vlaku dbáti toho, aby při výkonu své služby, totiž rozsvěcování světla v ztemnělém kupé, v němž cestující žalobce pod elektrickým vypínačem dřímal, elektrický vypínač rozsvítil buď volnou rukou, tedy bez štípacích kleští v ruce, nebo aby prve dřímajícího žalobce vzbudil a jej upozornil, chtěl-li na elektrickém vypínači s kleštěmi v ruce manipulovati. Poněvadž při zjištěném nenormálním manipulování průvodčího vlaku na elektrickém vypínači, tedy na zařízení vlaku, které s dopravou souvisí a k jejímu bezpečnému provozu slouží, průvodčí nedbal povinné opatrnosti shora uvedeným služebním předpisem mu uložené a porušil tím svou služební povinnost, kteréžto porušení bylo způsobilé přivoditi poškození člověka, jde o příhodu v dopravě. Správně uvádí odvolací soud, že příhoda v dopravě je v tom, že průvodčí vlaku rozsvěcoval světlo nikoli volnou rukou, jak by to normálnímu služebnímu výkonu v dopravě odpovídalo, nýbrž se štípacími kleštěmi v ruce. Pokud se tedy v dovolání dovozuje, že tu nejde o příhodu v železničním provozu, a že tu došlo zřejmě pouze k události v osobě žalobcově, an prý žalobce náhle v rozespalosti bez jasného vědomí narazil na štípací kleště, které průvodčí držel v ruce, a o ně se zranil, děje se tak neprávem a neodpovídá to zjištěnému stavu věci.

Citace:

Čís. 14524.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 592-592.