NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Č. 12.814.

Zaměstnanci veřejní: Při řešení otázky, zda pensionovanému policejnímu podkapitánu města Nitry přísluší nárok na příplatek podle zákona č. 80/1928 Sb., jehož ustanovení platí se zřetelem na usnesení správní komise města Nitry z 1. července 1922 též pro úpravu odpočivných požitků zaměstnanců tohoto města, sluší vyjíti z toho, že pro ustanovení na služební místo policejního podkapitána města Nitry byla předepsána vysokoškolská kvalifikace.
(Nález z 11. března 1937 č. 11583/37.)
Věc: Městská obec Nitra proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 16. dubna 1934 (za zúč. Štefana H. v Nitře adv. Dr. Ludevít Polák z Prahy) o příplatku k odpočivným požitkům.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním ze 17. února 1930 žádal Štefan H., jenž jako městský policejní podkapitán města Nitry byl 1. dubna 1923 dán do výslužby, aby mu byl přiznán příplatek ve smyslu § 1 zákona č. 80/1928 Sb. Této žádosti obec. zastupitelstvo v Nitře usnesením z 9. listopadu 1931 nevyhovělo. Z usnesení tohoto odvolal se Štefan H., namítaje, že podle § 48 organisačního statutu nemohl jako policejní podkapitán býti srovnáván s úředníkem skupiny C, nýbrž měl býti srovnáván s úředníkem skupiny A nebo B, a že tedy podle postupových lhůt stanovených zákonem č. 541/1919 Sb. při započitatelné služební době 22 r. patřil do požitků 7. hodn. tř., takže byly-li mu přiznány pensijní požitky jen na podkladě požitků 8. hodn. tř. 4. stupně platového, nedopadá na něho výjimka stanovená v § 3 zákona č. 80/1928 Sb.
Rozhodnutím okr. úřadu v Nitře z 23. září 1932 bylo tomuto odvolání vyhověno a usnesení obec. zastupitelstva v Nitře z 9. listopadu 1931 zrušeno v podstatě z toho důvodu, že město Nitra usnesením městské správní komise z r. 1922 zajistilo od 1. ledna 1923 svým zaměstnancům stejné pensijní nároky, jaké mají úřednici státní, a že Štefan H. jako policejní podkapitán, u kterého dle § 48 org. statutu města Nitry č. 161 kgy/10372/1913 je stanovena vysokoškolská kvalifikace, měl svého času nárok na postup až do 7. hodn. tř. Z tohoto rozhodnutí se odvolalo město Nitra. Jeho odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Usnesením městské správní komise města Nitry z 1. července 1922 — jak je ze správních spisů patrno — bylo stanoveno, že pensijní nároky úředníků města Nitry se upravují na základě předpisů platných pro úředníky státní. Na sporu jest otázka, zda Štefan H. má právní nárok na příplatek normovaný v § 1 zákona č. 80/1928 Sb.
Předpisem § 1 odst. 1 tohoto zákona bylo stanoveno, že státním úředníkům, .... kteří nebyli účastni propočtení služební doby podle zákona č. 222/1920 Sb., resp, podle předpisů na základě tohoto zákona vydaných ..., přísluší roční příplatek k řádným odpočivným požitkům, jestliže na ně nabyli nároku na základě služebních požitků upravených podle zákona č. 394/1922 Sb.... V odst. 2 pak se stanoví, že z nároku na příplatek tento jsou vyloučeni ti, jejichž odpočivné požitky jsou již nyní vyměřeny z pensijní základny určené podle nejvyššího služného dosažitelného v příslušné zaměstnanecké kategorii postupem do vyšších požitků podle postupových lhůt stanovených zákonem č. 541/1919 Sb. V § 6 odst. 1 se dále stanoví, že podle zásad tohoto zákona ... se upraví příplatky a doplňky k řádným odpočivným požitkům zaměstnanců státních úřadů, podniků, ústavů atd. ..., kteří nespadají pod služební pragmatiku.. . Konečně normuje § 6 odst. 2, že příplatek podle § 1 nelze přiznati zaměstnancům, u nichž určována byla při dřívějších úpravách pensijní základna podle celkové služební doby a u nichž tedy byl vzat zřetel na tuto služební dobu, byť i nebyli účastni propočtení služební doby podle předpisů vydaných na základě zákona č. 222/1920 Sb. Z ustanovení těchto plyne, že normovaný příplatek má za účel zvýšiti odpočivné požitky oněch státních zaměstnanců, kteří v aktivní službě nebyli účastni propočtení služební doby podle předpisů o tom vydaných. Z nároku na příplatek však vylučuje zákon dvě skupiny státních zaměstnanců, a to:
1. zaměstnance, jejichž odpočivné požitky jsou již nyní vyměřeny z pensijní základny určené podle nejvyššího služného, dosažitelného v příslušné zaměstnanecké kategorii postupem do vyšších požitků podle lhůt stanovených zákonem č. 541/1919 Sb. (§ 1 odst. 2),
2. nepragmatikální zaměstnance, jejichž pensijní základna byla určena podle celkové služební doby.
Pro zodpovědění otázky, zda Štefan H. je z nároku na příplatek podle zákona č. 80/1928 Sb. vyloučen, je především nutno zjistiti, s kterou kategorií státních zaměstnanců je Štefana H. srovnati. Přijalo-li město Nitra pro úpravu odpočivných požitků svých zaměstnanců způsob, jakým jsou upraveny odpočivné požitky zaměstnanců státních, a stanovilo-li usnesení městské správní komise z 1. července 1922, že pensijní nároky úředníků zařazených do hodnostních tříd a konajících dosud aktivní službu se stanoví na podkladě základních platů normovaných pro státní úředníky, které odpovídají hodnostní třídě a stupni, do kterého městský úředník je zařazen, pak nutno jako srovnávací basi položiti za základ předpisy, jimiž jsou upraveny služební požitky státních zaměstnanců zařazených do hodnostních tříd, tedy státních zaměstnanců pragmatikálních, a dlužno tedy pro posouzení otázky, podle které skupiny časového postupu je služební poměr Štefana H. posuzovati, použiti předpisů služ. pragm. Služ. pragm. pro státní úředníky č. 15/1914 ř. z. roztřídila v § 52 státní úředníky pro otázku časového postupu do 5 skupin A—E podle toho, jaké předběžné vzdělání je zásadně předepsáno pro ustanovení v tom kterém služebním odvětví. Nerozhoduje tedy ani — jak za to má stížnost — skutečné předběžné vzdělání, které Štefan H. skutečně má, ani povaha prací jemu přikazovaných, nýbrž výhradně, jaké předběžné vzdělání je předepsáno pro služební místo, které Štefan H. zastával.
Žal. úřad, jak viděti z nař. rozhodnutí, má za to, že pro služební místo, které Štefan H. v aktivní službě u města Nitry zastával, bylo zásadně předepsáno vzdělání vysokoškolské. Stížnost uznává sice, že podle organisačního statutu města Nitry č. 161 kgy/10372/1913 je pro městského policejního podkapitána předepsáno vzdělání stanovené v § 3 zák. čl. I:1883, namítá však, že podle téhož zák. článku byla v městech se zřízeným magistrátem, jakým bylo i město Nitra, vysokoškolská kvalifikace předepsána jen pro měšťanostu a nikoli pro ostatní úředníky, a že vysokoškolskou kvalifikaci pro policejního podkapitána v Nitře nepožadoval ani zák. čl. I:1883, ani zák. čl. LVIII:1912, takže by Štefan H. ani státem nemohl býti zařazen mezi vysokoškoláky, kdyby jako policejní podkapitán v Nitře zastával službu státní. Po názoru stížnosti nelze Štefana H. zařaditi mezi vysokoškoláky, ježto by tím byl porušen předpis § 212 plat. zákona. Námitce této nemohl nss přisvědčiti.
Stížnost má sice pravdu potud, že zák. čl. I:1883 byla vysokoškolská kvalifikace v městech s regulovaným magistrátem předepsána pro obor správní jen pro měšťanostu (§ 5 č. 7), leč v tomto zákonném stavu nastala změna zák. čl. LVIII: 1912 potud, že podle § 22 mohl za úředníka měst se zřízenou radou (mezi něž podle přílohy A 2 č. 72 patřilo i město Nitra) býti ustanoven jen ten, kdo mimo jiné náležitosti má stejnou kvalifikaci, kterou zákon stanoví pro úředníky účinkující ve stejném postavení v městech pravomocenských (srov. § 5 č. 6 zák. čl. I:1883), a že podle § 23 zák. čl. LVIII: 1912 mohla města se zřízeným magistrátem pro jednotlivá zvláštní odborné kvalifikace vyžadující místa ve svých statutech vedle teoretické kvalifikace, stanovené zákonem, předepsati i jinou teoretickou nebo praktickou kvalifikaci. Mohlo tedy město Nitra na základě tohoto zákonného zmocnění ve svých organisačních statutech, které mohlo vydávati na základě § 65 zák. čl. XVIII: 1871 a § 21 lit. a) a § 64 zák. čl. XXII:1886 pro úřednictvo policejního kapitanátu v Nitře předepsati kvalifikaci vysokoškolskou. Této možnosti město Nitra použilo ve svém organisačním statutu č. 161 kgy/10372/ 1913, stanovivši jednak v § 48, že policejní kapitán, podkapitán a policejní koncipista musejí míti kvalifikaci předepsanou v § 3 zák. čl. I:1883, jednak v § 46, že u zaměstnanců toho času zaměstnaných nedostatek kvalifikace předepsané v § 48 nepřekáží zvolení, resp. znovuzvolení, resp. jmenování. Pokud pak stížnost poukazuje na předpis § 212 plat. zákona nutno k tomu poznamenati, že podle § 212 odst. 1 služební požitky a právní nároky zaměstnanců určitých veřejnoprávních korporací nesmějí přesahovati míru jednotlivých druhů platových a služebních práv a nároků státních zaměstnanců stejné nebo rovnocenné kategorie, a že tedy předpis tento zjednává toliko schematickou paritu služebního poměru zaměstnanců státních s jedné a obecních zaměstnanců s druhé strany, a to pouze v ten způsob, aby stejné nebo rovnocenné kategorie zaměstnanců toho i onoho druhu byly si nadále na roveň postaveny potud, že ta která kategorie zaměstnanců obecních nesmí poskytovati svým příslušníkům více platových a služebních práv a nároků, než mají zaměstnanci státní stejné nebo rovnocenné kategorie; z ustanovení toho však neplyne, že by samosprávné korporace nemohly určité kategorie svých zaměstnanců vůbec zříditi nebo náležitosti pro ně předepsati.
Z toho, co dosud bylo uvedeno, plyne, že pro ustanovení na služební místo policejního podkapitána města Nitry byla rite předepsána kvalifikace vysokoškolská, a že tedy při srovnávání s některou kategorií zaměstnanců státních je Štefana H. srovnávati se skupinou A časového postupu podle § 52 služ. pragm. Tím padá základní these stížnosti, že Štefana H. jest srovnávati se skupinou C státních úředníků, a padají pak i veškeré důsledky, které stížnost z této své mylné these dovozuje. Zejména ztrácí půdu i tvrzení stížnosti, že byly-li odpočivné požitky Štefana H. vyměřeny podle platů 8/4 hodn. tř., byl při tom již vzat zřetel na celkovou jeho služební dobu po rozumu § 6 odst. 2 zákona č. 80/1928 Sb., ježto stížnost sama uznává, že Štefan H. vykazuje celkovou pro postup započitatelnou služební dobu v trvání 22 roků a 27 dnů, a mohl by tedy, kdyby u něho byl býval zaveden časový postup, podle čekatelské lhůty podle čl. 5 § 1 a podle postupových lhůt podle čl. 3 zákona č. 541/1919 Sb. při zmíněné služební době ve skupině A fiktivně docíliti požitků 6. hodn. tř. Pak ovšem nemusil nss ani zkoumati, zda výluka podle § 6 odst. 2 zákona č. 80/1928 se na Štefana H., jenž musil býti srovnáván s pragmatikálním zaměstnancem státním, vztahuje či nikoli, ježto i kdyby se na něho výluka ta potencielně mohla vztahovati, by nebyly dány předpoklady v ní normované. Ježto dále stížnost ani netvrdí, že Štefanu H. přísluší pensijní základna podle nejvyššího dosažitelného služného (§ 1 odst. 2 zákona č. 80/1928 Sb.), není u něho dána žádná z výluk svrchu sub 1. a 2. uvedených, a nelze mu tedy odpírati příplatek podle § 1 cit. zákona.

Citace:

Č. 12.814. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 394-398.