NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Čís. 7969.

Byl-li hned od původu umluven výměnek v ten způsob, že kromě naturálních dávek bylo sjednáno i plnění peněžité, nelze se domáhati valorisace peněžitého plnění.
(Rozh. ze dne 19. dubna 1928, R I 267/28.)
Žalobkyně měla u žalovaného zajištěn z doby předválečné výměnek, který záležel v bytu, naturálních dávkách 20 q uhlí, 5 m dříví, 5 q brambor, v ovoci z 35 stromů, dvou vykrmených hus, 7 kg másla, 6 kg tvarohu, 7 kg neškvařeného sádla, 1 1/2 litru mléka denně, v nároku na užívání 6 slepic nebo na 2 kopy vajec ročně a kromě toho v peněžitém důchodu 360 K ročně. Žalobkyně domáhala se sporem, o nějž tu jde, valorisace tohoto ročního důchodu na 3 600 Kč, ježto prý onen naturální výměnek s oním peněžitým důchodem nestačí k výživě. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, by, nehledě k použitému zrušovacímu důvodu, znovu rozhodl o odvolání žalobkyně.
Důvody:
Žalobkyně měla u žalovaného zajištěn z doby předválečné výměnek, který záležel v bytu, naturálních dávkách 20 q uhlí, 5 m dříví, 5 q brambor, v ovoci z 35 stromů, dvou vykrmených hus, 7 kg másla, 6 kg tvarohu, 7 kg neškvařeného sádla, 1 1/2 litru mléka denně, v nároku na užívání 6 slepic nebo na 2 kopy vajec ročně a kromě toho v peněžitém důchodu 360 Kč ročně. Žalobkyně domáhala se sporem, o nějž tu jde, valorisace tohoto ročního důchodu na 3 600 Kč, ježto prý onen naturální výměnek s oním peněžitým důchodem nestačí k výživě. Soud odvolací zrušil rozsudek soudu prvého, který žalobní nárok jako právně neodůvodněný zamítl, za tím účelem, by bylo zjištěno, zda naturální výměnek s peněžitým důchodem v době zřízení stačil k výživě žalobkyně, zda stačí k její výživě i nyní při změněných drahotních poměrech, zda onen peněžní důchod určen byl ku krytí nutných naturálních potřeb žalobkyni neposkytovaných a které částky bylo by třeba nyní k opatření těchto potřeb. Usnesení odvolacího soudu uznati jest za právně mylné, neboť vzešlo z nesprávného názoru o oprávněnosti valorisace při výměnku jakožto právu, které podle své povahy a svého účelu určeno jest zpravidla ku výživě oprávněného. Lze ovšem za to míti, že si oním peněžitým důchodem žalobkyně svého času chtěla doplniti nebo zlepšiti svou výživu, leč, i když výměnek jinak má obdobu s výživným, nelze přece přehlížeti, že zůstává přes to úplatou smluvní, jež vyměřuje se při předání příslušné nemovitosti ve vzájemném poměru hodnot, které strany touto smlouvou na sebe převádějí. Nejvyšší soud uznal v četných svých rozhodnutích valorisaci výměnku za zákonně odůvodněnou, leč povždy jen v těch případech, když se k ochraně práva jevila nutnou k tomu, by odstraněn byl podstatný nepoměr ve vzájemném smluvním plnění, který nastal následkem nepředvídatelných poměrů vyvolaných válkou. Valorisace sloužila v těchto případech jen k tomu, by smlouva těmto změněným poměrům byla přizpůsobena tak, jak toho prvotní ze smlouvy se zřejmě podávající úmysl stran k poctivému splnění její vyžadoval. Šlo vesměs o případy, kde výměnkářské dávky byly před válkou úmluvou přeměněny v peněžité relutum, které napotomními mimořádnými poměry osvědčilo se naprosto nedostatečným ekvivalentem za hodnotu těchto dávek. Tento případ jest však podstatně odchylným. Peněžní důchod, jehož valorisace se žalobkyně domáhá, byl ujednán již od původu, poklesem měny nastalým válkou pozbyl ovšem i tento důchod na své kupní hodnotě, přes to však jde o smluvní nárok a závazek peněžitý, na nějž dlužno použíti předpisu § 6 zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 sb. z. a n., podle něhož peněžité závazky platí se v poměru 1 K : 1 Kč. Náhoda nastavší všeobecným poklesem měny stihá tedy dle zákona pouze žalobkyni jakožto oprávněnou (§ 1311 obč. zák.) a tato není ze zákona oprávněna žádati na žalovaném, by jí ujmu ji postihnuvší vyrovnával valorisací tohoto od původu smluveného peněžitého závazku, třebas tento důchod podle úmyslu stran, jenž však ve smlouvě výslovně vyjádřen není a může býti tedy pokládán jen za pohnutku ke smlouvě (§ 901 obč. zák.), sloužiti měl k doplnění nebo zlepšení její výživy. Zrušení rozsudku soudu prvého s hledisek shora naznačených není tedy právně odůvodněno, důsledkem čehož bylo k oprávněnému rekursu usnesení to zrušiti a usnésti se, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 7969. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 612-614.