NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 8973.

Učitelstvo: * Předpis čl. X, odst. 1 zák. č. 251/22 o substitučních přídavcích učitelů veřejných škol národních, zrušený §em 46, odst. 1 zák. č. 104/26, nebyl ani prozatímně zachován v platnosti §§ 41 a 27 zák. č. 104/26.
(Nález ze dne 5. ledna 1931 č. 29318/28.)
Věc: Jaroslav F. ve V. proti ministerstvu školství a národní osvěty o substituční přídavek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím ze 14. ledna 1928 nevyhověla zšr mor. žádosti st-lově za poukázání substitučního přídavku za zástupné vyučování na občanské škole dívčí na 5. od 1. ledna 1926 do 30. června 1926 a od 1. září 1926 do 30. června 1927, poněvadž čl. X. zák. č. 251/22 — na základě kteréhožto ustanovení až do účinnosti učitelského zákona přiznávány byly učitelstvu substituční přídavky — byl zrušen §em 46 zák. č. 104/26. O ustanovení §§ 27 a 41 cit. zák. nemůže st-l svůj nárok opírati, poněvadž z uvedených ustanovení lze toliko odvoditi, že zůstávají v platnosti, dokud nebude vydáno vl. nař., dosavadní předpisy o náhradě služebních výloh při substitucích, nikoliv však též předpisy o nároku na substituční přídavky ve smyslu zák. č. 251/22. Ježto v bodu 6. prov. výnosu min. škol. ze 4. listopadu 1927 č. 123.439 výslovně stanoveno, že zůstává — dokud zmíněné vl. nař. nebude vydáno — v platnosti ustanovení čl. X zák. č. 251/22, podle něhož učitelům s percentuelními platy počítají se hodiny vyučovací v substituci do počtu hodin rozhodného pro vyměření percentuelní části požitků, lze z tohoto ustanovení též souditi, že čl. X, pokud jím stanoven nárok učitelstva na substituční přídavky, nezůstal v platnosti.
Odvolání z tohoto rozhodnutí zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí zšr-y.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Žal. úřad postavil se v nař. rozhodnutí na stanovisko, že čl. X zák. č. 251/22 byl zrušen §em 46 zák. č. 104/26 a že st-l nemůže svůj nárok opírati ani o přechodné ustanovení §§ 41 (a 27) cit. zák. č. 104/1926. Stížnost se naproti tomu snaží dovoditi, že jde z ustanovení §§ 27 a 41 zák. č. 104/26, že až do upravení veškerých otázek se substitucí souvisejících platí dosavadní předpisy a tedy i předpis čl. X zák. č. 251/22 o substitučních přídavcích.
Nss nemohl dáti stížnosti za pravdu.
V článku X odst. 1. zák. č. 251/22 bylo stanoveno, že »učitelé ..... povolaní na školu přespolní nebo v téže obci školní ze školy obecné na školu občanskou, aby tam dočasně zastupovali jiné učitele, mají nárok toliko na požitky plynoucí z jejich definitivního nebo zatímního ustanovení a na substituční přídavky .....«
Zákon zavedl tu tedy jednotně pro učitelstvo národních škol v případech tak zvané substituce zvláštní substituční přídavky. Již podle svého názvu (»přídavky«) a vzhledem k tomu, že se poskytují i tam, kde substituentovi z důvodu substituce zvláštní výdaje nevznikají (substituuje-li učitel obecné školy na škole občanské v téže obci), dále že se vyměřují jednotnou pevnou sazbou (70 resp. 100 Kč měsíčně) bez ohledu na to, vznikají-li substituentovi z důvodů substituce zvláštní výdaje a v jaké výši, nemají tyto substituční přídavky povahu náhrady za služební výlohy spojené s určitým úkonem služebním, nýbrž sluší je spíše kvalifikovati jako odměny za zvláštní činnost mimo normální určení služební.
Podle výslovného ustanovení § 46 odst. 1 zák. č. 104/26 (arg. »zejména se zrušují ..... dosud platná ustanovení .... zák. č. 251/22 kromě čl. 4., 5., 6., 7., hlavy 4. a 5., tedy včetně čl. X.) pozbyl čl. X zák. č. 251/22 dnem 1. ledna 1926 (arg. § 47 odst. 1 zák. č. 104/26) platnosti. Ovšem stanoví § 41 zák. č. 104/26, že »dokud nebudou vydána vládní nařízení podle ..... § 27, zůstávají v platnosti dosavadní předpisy o předmětech, jež mají býti upraveny těmito nařízeními«. Bylo by tedy lze míti za to, že předpis čl. X. zák. č. 251/22 o substitučních přídavcích platí podle § 41 zák. č. 104/26 zatímně dále, kdyby to byl předpis o předmětu, jenž má býti upraven nařízením, které má býti vydáno podle § 27. Tento předpoklad však splněn není, jak plyne z této úvahy:
Paragraf 27 zák. č. 104/26 již podle svého nadpisu (»náhrada služebních výloh«) má za předmět »náhradu služebních výloh«.
V souhlase s tímto zásadním měřítkem stanoví pak také § 27, že »vládním nařízením se upraví nárok na náhradu služebních výloh — zejména na náhradu« (sciliet služebních výloh) při .... substitucích . . . . . — jakož i veškeré otázky s tím související. Vyhrazuje tedy § 27 zák. č. 104/26 budoucí úpravě vládním nařízením také pokud jde o substituce jenom »náhradu služebních výloh« a otázky s tím související, t. j. otázky související s náhradou služebních výloh, z důvodu substituce, nikoliv však poskytování případných zvláštních odměn z důvodu substituce.
Jak již shora bylo vyloženo, substituční přídavky podle čl. X zák. č. 251/22 nemají povahu náhrady služebních výloh při substituci, nýbrž povahu odměny za zvláštní výkon, nespadají tudíž pod pojem »náhrady služebních výloh« a »otázek s tím souvisejících« podle § 27 zák. č. 104/26. Proto nelze také ani na základě § 41 zák. č. 104/26 dovolávati se domnělé další (prozatímní) platnosti ustanovení čl. X odst. 1 zák. č. 251/22, zrušeného — jak již shora uvedeno — dnem 1. ledna 1926.
Právem zamítla tedy zšr resp. min. škol. shora uvedenou žádost st-lovu a jeví se stížnost bezdůvodnou již z uvedených úvah, aniž bylo nss-u třeba zabývati se také argumentací zšr-y, čerpanou z bodu 6. min. výn. ze 4. listopadu 1927 č. 123 439.
Za daného předmětu sporu nemohl ovšem nss také zkoumati, zda a jaký význam pro nároky učitele veř. školy národní z titulu substituce může míti prostřednictvím předpisu § 17 zák. č. 104/26 ustanovení § 63 odst. 2 služ. pragmatiky č. 319 ř. z. z roku 1917 a tam dovolávané »předpisy o tom vydané«.
Slušelo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 8973. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 184-186.