Č. 9473.Pojištění nemocenské. — Řízení správní (Slovensko): Nárok okr. nemoc. pojišťovny na náhradu útrat vzniklých nemocničním ošetřováním v době před účinností zák. č. 221/24 musí úřad posoudili podle zák. dříve platného (zák. čl. 19:1907), třebas pokladna svůj nárok vznesla až za účinnosti zák. č. 221/24. (Nález ze dne 10. listopadu 1931 č. 16285.) page number='00278'/>Prejudikatura: Boh. A 8830/30, 3559/24, 6743/27. Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v S. proti zemskému úřadu v Bratislavě o nemocenské pojištění Štěpána K. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Ve sporu okr. nemoc, pojišťovny v S. a obce K. o náhradu nemocničních útrat ve smyslu § 12 zák. čl. 19: 1907, zaplacených za léčení manželky Štěpána K., uznal okresní úřad v S. výměrem z 31. ledna 1927 obec K. povinnou zaplatiti jmenované pojišťovně částku 350 Kč jako náhradu za nemocniční útraty, které pojišťovně vznikly ošetřováním Heleny K. ve státní nemocnici v Bratislavě v době od 7. do 20. května 1926. V důvodech se zjišťuje, že obec K. Štěpána K. zaměstnávala od 1. února 1926 jako polního hajného, že jej přihlásila opožděně k nemocenskému pojištění 10. července 1926, dále že manželka jmenovaného byla v nemocničním ošetřování od 7. do 20. května 1926, čímž vzešly léčebné útraty 350 Kč, jež pojišťovna musela zaplatiti, takže nárok pojišťovny na náhradu těchto útrat je v cit. § 12 odůvodněn. Z tohoto výměru se obec K. odvolala. Zemský úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím vyhověl odvolání, zrušil výměr okr. úřadu a uložil mu, aby rozhodl ve věci znova podle ustanovení zák. č. 221/24. V důvodech se praví: »Ze spisů je patrno, že okr. nemoc, pojišťovna v S. jako sporná strana vznesla svůj nárok na náhradu léčebného proti zaměstnavateli, obci K., k úřadu po zákonu k rozhodování povolanému, t. j. k okr. úřadu v S. dne 10. listopadu 1926, tedy už po účinnosti zák. č. 221/24. Tento zákon stal se účinným dnem 1. července 1926 a proto ustanovení zák. čl. 19:1907, jakož i právní předpisy jej pozměňující nebo doplňující, pokud upravují nemocenské pojištění, tímto dnem pozbyly platnosti. Ježto zmíněný okresní úřad při rozhodování neměl na mysli právní předpisy zák. č. 221/24, ale právní pravidla zák. čl. 19: 1907 a doplňujícího zák. č. 268/19, muselo býti odvolání vyhověno, jeho napadené rozhodnutí zrušeno a okresnímu úřadu uloženo vydati nový výměr.« Na toto rozhodnutí podala stížnost u nss-u nemoc, pojišťovna v S. Stížnost především vytýká, že žal. úřad porušil zákon, když rozhodl, že daný spor jest posouditi podle zák. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří z 9. října 1924 č. 221 Sb., jelikož sporný nárok pojišťovny byl založen ještě za platnosti zák. čl. 19: 1907 a před účinností zák. č. 221/24, takže spor mohl býti řešen jen podle materielně-právních předpisů zák. čl. 19: 1907 a nikoliv podle zák. č. 221/ 24, který nepůsobí zpět. O stížnosti uvážil nss toto: V daném sporu jde o to, zdali okr. nemoc, pojišťovně v S. přísluší nárok na náhradu útrat, vzniklých nemocničním ošetřováním manželky Štěpána K. v době od 7. do 20. května 1926, tedy o nárok z doby před 1. červencem 1926. Do tohoto dne upravoval pojištění zaměstnanců pro případ nemoci na území Slov. zák. čl. 19: 1907 a právní předpisy jej pozměňující neb doplňující. Zákon č. 221/24 vstoupil v platnost dnem 1. července 1926 a teprve tímto dnem pozbyly platnosti cit. normy o nemocenském pojištění (arg. § 282 odst. 1 cit. zák. č. 221/24). Okresní úřad v S. posoudil daný případ podle posledního odstavce § 12 zák. čl. 19: 1907, podle něhož je zaměstnavatel, který neučiní zadost přihlašovací povinnosti stanovené tímto paragrafem, povinen zaplatiti útraty, které pokladně povstanou za osobu, pojistné povinnosti podrobenou následkem onemocnění, nastalého před jejím přihlášením. O tento předpis opírala i stěžující si strana svůj nárok. Výrok úřadu, fixující v konkrétním případě závazek zaměstnavatelův, nezakládá teprve závazek ten, nýbrž vyslovuje jedině, že takový závazek a jeho rub — nárok pokladny — vznikl ze zákona tím, že jeho předpoklady nastaly, jest tedy výrok jeho povahy deklaratorní. Nabyla-li však strana za platnosti dřívějších právních předpisů nějakého práva že zákona samého, a nebrání-li tomu kogentní předpis nového zákona, musí úřad, i když rozhoduje za platnosti tohoto nového zákona, založiti své rozhodnutí na normě dřívější, platné v době vzniku sporného právního nároku nebo právního poměru (srov. Boh. A 3559/24 a 6743/27). O takový případ tu jde, jak shora uvedeno. Bylo tedy daný spor posouditi podle materielně-právních předpisů platných před 1. červencem 1926, nebrání-li tomu ovšem kogentní předpis nového zák. č. 221/24, za jehož platnosti byl zahájen spor. Žal. úřad spatřoval zřejmě per argumentům a contrario v předpisů § 282 odst. 2 zák. č. 221/24 takovou kogentní normu, jež vylučuje za účinnosti tohoto zákona rozhodování podle norem dříve platných tím, že ustanovuje, že »uvedených právních předpisů (scil. předpisů v odst. 1. výslovně zrušených) jest však i nadále použiti při rozhodování podání, stížností a sporů, jež byly podány nebo zahájeny přede dnem, kdy nabudou účinnosti ustanovení tohoto zákona o pojištění nemocenském.« Výkladem dosahu tohoto předpisu zabýval se nss již v nál. Boh. A 8830/30, v němž vyslovil právní názor, že předpis cit. § 282 odst. 2 jest normou čistě procesní, upravující pro dobu přechodnou jedině otázku řízení a kompetence. Pak ovšem nemohl žal. úřad svůj odchylný právní názor, že daný spor jest i po stránce materielně-právní posouditi podle zák. č. 221/24, dovoditi ani z cit. § 282 odst. 2. Porušil tedy zákon, když rozhodl, že sporný nárok pojišťovny jest posouditi podle zák. č. 221/24. Nař. rozhodnutí, jež jest vybudováno na tomto nesprávném právním názoru, bylo proto zrušiti podle § 7 zák. o ss a odpadá tím potřeba zabývati se další námitkou stížnosti, že žal. úřad neprávem použil práva kasace, když ve smyslu § 81 vl. nař. č. 8/28 měl možnost nahraditi rozhodnutí úřadu 1. stolice ve věci samé svým rozhodnutím.