NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8663 —
Č. 8663.

Pojištění sociální. — Řízení správní: * Ustanovení § 239, odst. 3. zák. č. 221/24, že o stížnosti do výměru Ústř. soc. pojišťovny rozhoduje min. soc. péče, nevztahuje se na rozhodnutí Ústř. soc. pojišťovny, vydaná ve věcech organisačních.
(Nález ze dne 7. června 1930 č. 6395/28.)
Věc: Okresní nemocenská pokladna ve V. proti ministerstvu sociální péče o zastavení činnosti pojišťovny.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Dopisem z 29. září 1926 upozornila Ústřední sociální pojišťovna v Praze — provádějíc dozor nad nemocenskými pojišťovnami — okr. nemoc. pojišťovnu v Benešově, že v důsledku nař. z 25. června 1926 č. 90 Sb. musí okr. nemoc. pokladna ve V. zastaviti pojišťovací činnost dnem 1. října 1926, že tímto dnem rozšiřuje se působnost pojišťovny v B. na obvod výše uvedené okr. nemocenské pokladny a že současně vstupují v platnost ustanovení §§ 268 a 269 zák. č. 221/24. Dále pojednává dopis ten o provedení likvidace podle § 270 a o možnosti utvoření zvláštního fondu podle § 271 cit. zák. a dodává ještě: »Tímto dopisem vyřizují se všechny protesty, žádosti a jiná podání, která ve věci úpravy obvodu a sídla tamní okr. nemoc. pojišťovny byla zaslána. Přípravnému sboru k provedení soc. pojištění zaměstnanců a Ústř soc. pojišťovně«. — Opis tohoto dopisu byl doručen také stěžující si okr. nemoc. pokladně ve V. na vědomí se žádostí, aby oznámila, kdy s prováděním likvidace bylo fakticky započato.
Proti tomuto dopisu podala stěžující si pokladna stížnost na min. soc. péče, v níž se dovozuje, že okr. nem. pokladna ve V. jest pojišťovnou ve smyslu § 266 cit. zák. zřízenou v sídle polit, úřadu I. stolice a žádá, aby bylo uznáno právem, že jako samostatná okr. nemoc, pojišťovna trvá a jako taková nesmí zastaviti činnost pojišťovací, naopak samostatně v ní nadále musí pokračovati. — Min. soc. péče nař. výnosem zamítlo tuto stížnost. — — — —
Nss musil předem zkoumati, jsou-li splněny předpoklady § 2 zák. o ss, zejména tedy, zda nař. výnos lze hodnotiti za rozhodnutí nebo opatření úřadu správního, způsobilé zasáhnouti v subj. práva stěžující si strany.
Případy, kdy min. soc. péče jest povoláno instančně přezkoumávati výměry a správní akty Ústř. soc. pojišťovny, jsou v zák. čís. 221/24 přesně vymezeny. V § 239 v odst. 1 se ustanovuje, že o opravných prostředcích — Č. 8663 —
proti výměrům nositelů pojištění (§ 189) náleží rozhodovati politickým úřadům, pokud rozhodování není přikázáno soudům V poslední stolici jest příslušné min. soc. péče. V odstavci 3. se pak stanoví, že stížnost do výměru Ústř. soc. pojišťovny rozhoduje přímo min. soc. péče. Opravné prostředky tímto § 239 normované jsou tedy přípustny pouze proti výměrům nositelů pojištění, uvedeným v § 189, pokud rozhodování není přikázáno soudům.
Napadený výnos konstatuje, že dopis Ústř. soc. pojišťovny z 29. září 1926 není výměrem. Tomuto názoru lze přisvědčiti potud, že dopis ten svým obsahem není výměrem podle § 189, jak jej má na mysli cit. § 239.
Cit. § 189 stanoví, že rozhodnutí a opatření pojišťovacích ústavů, určená zájemníkům (stranám), jest jim doručiti písemně výměrem. Bližší ohraničení pojmu »výměr« zde použitého, podává se jednak z nadpisu části páté, v níž § 189 je zařazen: »O řízení a soudnictví pojišťovacím«, který již sám naznačuje, že tu bude jednáno o záležitostech pojištění jako takového, jednak z materie v jednotlivých normách této části upravené, jež jest omezena výhradně na právní nároky spjaté s pojištěním samým a na jich procesní uplatnění (pojistná povinnost, pojistné dávky, předpisy pojistného, pojistná příslušnost, náhrady, viz zejména §§ 186, 189/2, 220 atd.)
O takový případ tu nejde, nýbrž o dozorčí zákrok Ústř. soc. pojišťovny v záležitosti organisační, jak ostatně cit. dopis sám uvádí. Nejde-li tu však o »výměr« Ústř. soc. pojišťovny dle § 189, nemůže se nař. výnos min. soc. péče pokládati za instanční rozhodnutí podle cit. § 239.
Také nař. výnos sám tím, že konstatuje, že tu nejde o žádný výměr Ústř. soc. pojišťovny, nýbrž o pouhé upozornění, vyřkl, že pro instanční rozhodování min. není podkladu, že tedy nerozhoduje instančně.
Proti aktům dozorčím pak, pocházejícím od Ústř. soc. pojišťovny, jest pořad instanční stanoven specielními předpisy a to v § 71 odst. 3. a § 88 odst. 3. Ani o případy takovéto tu nejde (§ 71 jedná o úpravě stanov, § 88 o rozpuštění představenstva nemoc. pojišťovny). Je-li však proti aktům organisačním a dozorčím, pocházejícím od Ústř. soc. pojišťovny, pořad instanční stanoven jen v případech cit. § 71 a 88, nelze ani cestou analogie ani snad z hierarchického pořadí (z poměru nadřízenosti min. soc. péče) odůvodniti přípustnost opravného prostředku v případech jiných. V případech takových by mohla přijití leda v úvahu stížnost k nss podaná ve lhůtě § 14 zák. o ss.
Se zřetelem k tomuto stavu zákonodárství, může ingerence žal. úřadu na organisační záležitosti soc. pojištění podle zák. č. 221/24 zakládati se jen na státním dohledu podle § 89 cit. zák. Jest tedy každé zakročení, jež se této ingerence úřadu dovolává, zakročením o výkon práva dozorčího. Dle konstantní judikatury nss-u nemá však strana na výkon práva dozorčího, jež bylo úřadům propůjčeno nikoliv k ochraně subj. práv, nýbrž jen v zájmu veř. dobra, právního nároku (srov. nál. Boh. A 140/19).
Odepře-li žal. úřad v tomto případě zrušiti dozorčí zákrok Ústř. soc. pojišťovny, obsažený v jejím dopise z 29. září 1926, ať tak již učinil z důvodu jakéhokoliv, odepřel jen použití svého práva dozoru, nezasáhl — Č. 8664 —
tím však v subj. právo st-lů, když straně, jak shora uvedeno, nárok na výkon práva dozoru nepřísluší. Jest tedy stížnost s hlediska § 2 zák. o ss nepřípustná a bylo ji odmítnouti.

Citace:

č. 8663. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 903-905.