NPD documents search: České právo, 17 (1935) - Stálá delegace notářských komor.

Čís. 8239.

Pokud neručí stát za ztrátu doličných věcí (na Slovensku).
(Rozh. ze dne 23. srpna 1928, Rv I 1728/27.)
Civilní rozhodnutí X. 67 — Čís. 8239 —
Žalobci domáhali se na československém státu náhrady 4000 Kč, tvrdíce, že v trestní věci proti nim zavedené u soudní stolice v Užhorodě byly jim zabaveny četnickou stanicí v S. počátkem ledna 1921 různé věci, že právoplatným rozsudkem soudní tabule v Košicích byli žalobci z této žaloby sproštěni, čímž prý jim vzešel nárok na vrácení věcí, jež jim však nebyly vráceny, jelikož se ztratily u soudní stolice v Berehově. Procesní soud prvé stolice (zemský civilní soud v Praze) žalobu zamítl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Věc musí býti rozsuzována vzhledem k § 92 úst. list. podle zásad slovenského práva, jak se k otázce škody vzniklé nezákonným výkonem moci veřejné v soudní praxi slovenské vyvinuly. A tu, jak četnými předchozími rozhodnutími zdejšími dolíčeno, jest třeba, by se dokázalo, že ten který k výkonu veřejné moci ohledně předmětu, o nějž jde, povolaný státní orgán stíhá zavinění na škodě, záležející v porušení úředních povinností, a že dále případ stal se za dob normálních, ne tedy za abnormálních poměrů válečných nebo poválečných anebo, stal-li se v těchto abnormálních dobách, že aspoň neměl příčinu v abnormálních poměrech těchto dob. Co se týče otázky zavinění, stačilo by sice, kdyby se dokázalo, že škoda, zde ztráta věcí doličných, nemohla ani nijak jinak nastati než porušením (zanedbáním) úředních povinností se strany nějakého státního orgánu k nakládání s věcmi, o něž jde, povolaného, aniž by nutně třeba bylo individuelně orgán ten poznačiti, avšak tu právě je kámen úrazu pro žalobce, již vůbec neuvedli, jakým způsobem ztráta věcí nastala, nýbrž opírají svůj nárok proti státu prostě o to, že věci jich byly jako corpora delicti zabaveny a po právoplatném jich osvobození nebyly jim vráceny. Avšak nemožnost vrátiti zabavené věci, jich ztráta, nedokazuje ještě sama o sobě zavinění státního orgánu, ježto mohla nastati také náhodou nebo dokonce i vyšší mocí. Jakým způsobem ztráta nastala, to vylíčiti přenechali žalobci odpůrci, který se odvolal v té příčině na trestní spisy, zvláště na zprávu vrchního státního zástupce v Košicích ze dne 1. června 1923, kde výsledek administrativního řízení shrnut v to, že zjištěno, že sporné věci byly do 31. ledna 1921 převzaty úředním zřízencem Janem L-em, tento zřízenec že jest vyzkoušeně poctivý a věrný, takže o něm nelze míti za to, že je do podatelny neodevzdal, v podatelně však že při návalu práce nebyly snad do seznamu zapsány a výpravně k uschování odevzdány, dále, že v té době byla spousta paklíčů v užívání jak u zřízenců tak u úředníků, takže věci mohly býti přes poledne někým odcizeny, a konečně že mnoho maďarských úředníků a zřízenců, kteří byli dnem 31. července 1920 pro nesložení slibu věrnosti republice propuštěni ze služeb čsl. státu, měli klíče od svých a jiných kanceláří a mohli zcela lehce v nestřeženém (mimoúředním) okamžiku přijíti a věci odciziti. Ztráta že se stala dne 11. února 1921 (tedy po propuštění oněch slib nesloživších zřízenců a úředníků) a vyšetřování proti neznámému pachateli že zůstalo bez výsledku. Z tohoto obsahu a výsledku úředního šetření vyplývá, že ztráta měla příčinu v mimořádných poměrech poválečných (popřevratových), které v kritické době na kritickém místě ještě trvaly, a neručí stát tedy také z této příčiny, i kdyby tu nakrásně nějaké zavinění státních orgánů bylo bývalo.

Citace:

č. 8239. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 85-87.