NPD documents search: České právo, 16 (1934) - Pachtovní smlouvy a obilní monopol

Čís. 13979.

Vyrovnací řád ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
Podle § 55 vyr. ř. stačí, převzala-li i jiná třetí osoba záruku za plné uspokojení pohledávky věřitele, leč že by šlo o pouhé dotvrzení závazku již dříve založeného. Tím nabyl věřitel zvláštní výhody před ostatními věřiteli, ovšem jen, byl-li vyrovnacím věřitelem, nikoliv byl-li vylučovatelem.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1934, Rv I 2161/34.) Žalobce byl ve služebním poměru u společenstva C., z čehož mu vzešly proti společenstvu nároky, za něž se žalovaný dne 1. prosince 1932 zaručil. Dne 29. září 1932 bylo o jmění společenstva C. zahájeno vyrovnací řízení a napotom byl na jeho jmění vyhlášen konkurs. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném zaplacení zaručené pohledávky. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Pokud odvolání vytýká vadnost řízení, ježto se prvý soud nezabýval námitkou neplatnosti závazku žalovaného podle § 55 konk. ř. vzhledem k tomu, že na nákupní a prodejní družstvo C., společenstvo s r. o., jehož jménem smlouva se žalobcem byla uzavřena, byl vyhlášen konkurs, není tato výtka opodstatněna, poněvadž prvý soud v rozsudku správně uvádí, že žalobce uplatňuje touto žalobou jen proti žalovanému nárok ze zaručení, tedy z osobního závazku žalovaného, při čemž otázka zkrácení ostatních věřitelů společenstva C. vůbec nepřichází v úvahu, a toto stanovisko soudu prvého jest úplně správné a nepotřeboval se věcí ve vytýkaném směru zabývati.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by doplně řízení, znovu rozhodl.
Důvody:
Podle § 55 vyr. ř. jest neplatná úmluva dlužníka nebo jiných osob s některým věřitelem, kterou se mu z podnětu vyrovnacího řízení nebo třeba jen z nějaké vzdálené souvislosti s ním poskytují zvláštní výhody proti ostatním věřitelům stejného druhu. Podle zjištění nižších soudů bylo o jmění společenstva S. dne 29. září 1932 zahájeno vyrovnací řízení a sporná dohoda, jíž žalovaný převzal záruku za úplné zaplacení žalobcových nároků, stala se dne 1. prosince 1932. Nižší soudy nezjistily, zda bylo v tento den vyrovnací řízení již pravoplatně potvrzeno čili nic, ačkoli tato okolnost má význam pro posouzení věci, zejména otázky, nebyl-li tu vztah k vyrovnacímu řízení. Odvolací soud má mylně za to, že o zvláštní výhodě podle § 55 vyr. ř. tu nemůže býti řeči, ježto žalobce uplatňuje nárok jen proti žalovanému, a to ze zaručení, tedy z osobního závazku žalovaného, při čemž prý otázka zkrácení ostatních věřitelů společenstva C. vůbec nepřipadá v úvahu. Leč podle doslovu odst. (1) § 55 vyr. ř. netřeba, by dohoda, o kterouž jde, byla uzavřena s dlužníkem žalobcovým, nýbrž stačí, převzala-li jiná třetí osoba (v souzené věci žalovaný) záruku za plné uspokojení žalobcovy pohledávky, ač k tomu nebyl povinen, leč by šlo o pouhé dotvrzení závazku již dříve založeného. Tím nabyl žalobce zřejmě zvláštní výhody před ostatními věřiteli (sb. n. s. 6864), ovšem jen za předpokladu, byl-li vyrovnacím věřitelem a nikoli vylučovatelem (§ 54 vyr. ř.), a byl-li tedy dotčen vyrovnáním. Nižší soudy nezabývaly se otázkou, za jakých podmínek složil žalobce dlužníku — společenstvu C. — kauci 10000 Kč. Šlo-li o pravidelnou zástavu, t. j. mělo-li společenstvo C. žalobci po skončení služebního poměru vrátiti kauci, po případě po odečtení vlast-
77* nich nároků, jež měly býti kaucí kryty, příslušel by žalobci nárok na vyloučení příslušné jistoty (§ 13 vyr. ř.) a rukojemstvím žalovaného nedostalo by se žalobci žádné výhody proti jiným věřitelům (§ 55 vyr. ř.). Vložil-li však žalobce částku 10000 Kč do podniku společenstva C., takže mohlo dotčenou částkou volně disponovati, nešlo o pouhou jistotu, nýbrž o zápůjčku družstvu za současného zmocnění, by si družstvo z této příčiny odpočetlo případné nároky proti žalobci ze služebního poměru mu vzniklé a jen zbytek vrátilo žalobci, jakmile dojde ke skončení vzájemného poměru. Je-li tomu tak, neměl by žalobce nárok na vyloučení, nýbrž byl pouhým vyrovnacím věřitelem, majícím jen nárok na kvotu, takže by mu zárukou za plné placení byla objektivně poskytnuta zvláštní výhoda proti jiným věřitelům. Při tom nesejde na tom, které byly subjektivní okolnosti a pohnutky k poskytnutí výhody, ani na tom, že výhoda nebyla poskytnuta vyrovnacím dlužníkem, nýbrž třetí osobou a, zdá dlužník o tom věděl čili nic. Úmluva odporující § 55 vyr. ř. zůstává nicotnou a k této nicotnosti jest přihlédnouti z úřadu (sb. n. s. 4805, 6864) a za tím účelem skutkový stav vyšetřiti. Tím více bylo třeba, když v souzené věci byla tato námitka vznesena.

Citace:

Čís. 13979.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 408-410.