NPD documents search: Všehrd, 9 (1928)

Děvče z prádelny.

(Okresní soud v Praze 3.)

V roce 1922 byla v prádelně pana X., vdovce a otce dvou dítek, zaměstnána jako roznášečka prádla paní Ch., mladá, hezká, červenolící panička, a její zaměstnavatel byl k ní prý někdy, když byl v dobré náladě, neobyčejně laskav, dokonce ji i někdy pohladil po tváři nebo vzal za bradičku.
Paní Ch. nežila se svým mužem v nejlepší shodě. Jaké toho byly důvody, jest neznámo, zdá se však, že spíše mužíček to byl, který se chtěl manželských pout zbavit, kdežto ženuška o rozvodu nechtěla ani slyšet. Konec konců přece jen došlo k dobrovolnému rozvodu manželství, ale k rozluce již nedošlo, poněvadž ona odepřela dáti k tomu souhlas, ba právě naopak za svým mužem do Plzně častěji odjížděla.
V říjnu 1922 narodilo se paní Ch. děcko, hezký, baculatý kluk. Poněvadž to bylo v porodnici, nestály kolem všechny tetičky a švagrové a nehádali, komu je kluk podoben. Ale v té době byl manžel paní Ch. již vážně churav, a tu ona, jako opatrná dáma, uvedla při narození děcka, že otcem jeho jest její zaměstnavatel pan X., tentýž, který ji někdy pohladil po tváři nebo vzal za bradičku. Manžel paní Ch. asi měsíc po narození dítěte zemřel.
To všechno bylo koncem roku 1922. Někdy na podzim 1925 obdržel majitel prádelny pan X. dopis od jednoho pražského advokáta, ve kterém ho týž vyzývá, aby do tří dnů jednak uznal otcovství k dítěti paní Ch., jednak zaplatil alimenty 450 Kč měsíčně od 1. října 1922 počínajíc. Tento dopis zůstal bez odpovědi. Tento týden obdržel pan X. obsílku k malostranskému okresnímu soudu. S touto obsílkou přišel k nám do redakce na poradu. Předali jsme věc našemu právnímu zástupci dr. Emilu Hartmannovi, který nám podal toto dobrozdání: Dítě narodilo se v platném, rozvedeném sice, ale nerozloučeném manželství. V takovém případě platí právní domněnka, že otcem dítěte jest manžel jeho matky. Jedině on má právo domáhati se žalobou oduznání manželského původu děcka, avšak žaloba musí býti podána do tří měsíců ode dne, kdy se o narození děcka dozvěděl. V tomto případě ovšem manžel před uplynutím této lhůty zemřel. Jeho dědicové měli právo domáhati se oduznání manželského původu děcka ve lhůtě tří měsíců od úmrtí manžela. Avšak tato lhůta uplynula, aniž by byla podána žaloba. I dítě samé může se domáhati toho, aby bylo uznáno, že není dítětem manželským, nýbrž že jest nemanželským. Lhůtu má k tomu hodně dlouhou, ještě jeden rok po dosažení zletilosti. Avšak takový spor se úžasně těžko provádí. Podle zákona se ve sporech o oduznání manželského původu vůbec nepřihlíží k údajům matky. Musí mimo to býti prokázáno, že bylo naprosto vyloučeno, že by v kritické době 180—300 dnů před narozením dítěte bylo došlo k nějakým stykům mezi manželi. Konečně musí poručník dítěte si vyžádati svolení poručenského soudu k vedení tohoto sporu, a zajisté že poručenský soud velice důkladně bude uvažovati, zda má dáti svolení k tomu, aby děcko manželské se stalo děckem nemanželským.
Teprve v tom případě, kdyby skutečně· manželský ipůvod byil odiuzmán, mohl by poručník dítěte žalovati majitele prádelny a bývalého šéfa jeho matky na uznání otcovství a placení alimentů a musil by dokázali, že s nemanželskou matkou v kritické době 180—300 dnů před narozením dítěte souložil.
Jak je vidět, je tato věc nejen po stránce čistě lidské, nýbrž i po stránce právní nadmíru zajímavá, budeme ji sledovati a o výsledku neopomeneme svého času referovati.
—rk—

Citace:

Děvče z prádelny. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 6, s. 73-74.