Č. 7698.

Policejní právo trestní: Policejní komisařství (v Karlových Varech) není příslušno zakazovati obyvatelům domu, aby nepřekračovali domovní řád, a hroziti jim trestem, jestliže zákazu neuposlechnou.
(Nález ze dne 19. ledna 1929 č. 500.)
Věc: Juliana H. v T. proti zemské správě politické v Praze stran policejního přestupku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem policejního komisařství v K. V. z 12. listopadu 1926 bylo st-lce zakázáno podle § 11 cis. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., »aby vrata farní budovy v R. sama nebo od příslušníků své rodiny neb osob docházejících do jejího bytu ponechávala otevřená, aby nočního klidu nerušila, jakož i aby nařízení domovního řádu nepřestupovala.« Zároveň bylo podotčeno, že překročení tohoto> zákazu se trestá podle § 11 cit. nař. — K odvolání st-lky opravila zsp v Praze výnosem ze 17. prosince 1926 v odpor vzatý výměr v tom směru, že zmíněný zákaz se vydává podle § 7 nař. č. 96/1854 ř. z. V ostatním směru zsp odvolání nevyhověla a nař. výměr potvrdila.
Nálezem z 21. února 1927 vyslovilo policejní komisařství v K. V., že jeho výměr z 18. prosince 1926 nabyl právní moci. Ježto na opětovnou stížnost děkana R. bylo zjištěno, že zmíněný zákaz nebyl dodržen, soudilo polic, komisařství st-lku podle § 11 cit. nař. k pokutě 50 Kč, v případě nedobytnosti k pětidennímu vězení. — Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání st-lky, vysloviv, že konaným šetřením bylo zjištěno, že Julie H. skutečně i po vydáni zákazu porušovala dom. řád tím, že bouchala dveřmi u svého bytu a zmíněný zákaz tudíž nedodržela.
Uvažuje o stížnosti obíral se nss nejprve námitkou, že polic, komisařství v K. V., vydávajíc výměr z 20. prosince 1026 (kterým bylo intimováno rozhodnutí zsp-é ze 17. prosince 1926, potvrzující zákaz polic, komisařství z 12. listopadu 1926), překročilo obor svojí působnosti a — stíhá-li překročení tohoto zákazu trestně — jedná nezákonně. Vytýká tedy stížnost, že cit. zákaz polic, komisařství z 12. listopadu 1926, pokud zakazoval st-lce přestoupení dom. řádu a to pod pohrůžkou trestu, byl zmatečný a nemohl založiti právní účinky.
Nss shledal tuto námitku důvodnou.
Podle § 7 cis. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. má příslušný politický neb policejní úřad, byl-li v oboru jeho působnosti vydán zákaz, nechať se vztahuje na jednotlivé jednání nebo na určitý druh jednání, za tím účelem, aby předpis tento byl proveden bezprostředně proti tomu, kdo se snaží zákaz přestoupiti, nebo kdo setrvá v nešetření tohoto zákazu, použiti účelného prostředku vykonávacího a exekučního a má uložiti trest stanovený pro případ přestoupení neb odporu a není-li výslovné zvláštní trestní sankce, trest ustanovený v § 11 cit. nař. Podle 2. odst. téhož paragrafu podléhá přestoupení a nešetření takových zákazů, třebas není pro ně stanovena zvláštní sankce trestní, trestu stanovenému v § 11. — Se zřetelem na námitku stížnosti sluší tedy zkoumati, zdali zákaz polic. komisařství v K. V. z 12. listopadu 1926, pokud byl položen za základ trestnímu nálezu, který byl potvrzen nař. rozhodnutím, byl vydán v oboru působnosti jmenovaného polic, komisařství.
Jak jest zřejmo z jednacích spisů, zejména také z odůvodnění nař. rozhodnutí, byla st-lka potrestána proto, že i po vydání zákazu polic, komisařství v K. V. porušovala dom. řád tím, že bouchala dveřmi ve svém bytě. Sluší tedy uvážiti, zdali taková péče o zachování dom. řádu náleží do oboru působnosti polic, komisařství v K. V.
Působnost tohoto úřadu obsahuje úkony vypočtené v § 3 vyhlášky min. vnitra z 24. dubna 1923 č. 83 Sb. Mezi úkony zde uvedenými není výslovně uvedena péče o zachování dom. řádu a nelze tuto činnost ani podřaditi některému úkonu, který se v cit. § 3 přikazuje výslovně do oboru působnosti polic, komisařství v K. V. Nespadá zejména činnost ta pod pojem zachování veř. bezpečnosti a veř. pořádku a pokoje, neboť, dom. řád má na mysli jen ochranu individuelní sféry obyvatel domu a nemá proto nic společného s naznačeným oborem polic, činnosti, jistě aspoň nikoliv po té stránce, pokud jde o to, jak se nájemníci ve svých domácnostech mají chovati.
Zakázalo-li tedy polic, komisařství st-lce překročovati domácí řád a pohrozilo-li jí trestem pro případ, že zákazu toho neuposlechne, vybočilo z rámce působnosti, jež mu byla svěřena zákonem. Zákaz takový je právně bezúčinný a nemohlo proto překročení tohoto zákazu býti stíháno trestně. Opačný postup úřadu je v rozporu se zákonem.

Citace:

Č. 7698. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 237-238.