Č. 6142.

Samospráva obecní: O stanovení postupu při umořování obecních zápůjček a o zřeteli na poplatnou sílu poplatníků při sdělávání obecního rozpočtu.
(Nález ze dne 13. prosince 1926 č. 22971/25.)
Věc: Firma .... v O. proti moravskému zemskému výboru v Brně o obecní rozpočet.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud týká se rozpočtových položek z provozu elektrovodné sítě, zrušuje se pro vady řízení; v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v H., vyřizujíc ve schůzi z 21. listopadu 1924 obecní rozpočet na r. 1925, usneslo se mimo jiné, 1. aby čistý výnos z elektrovodné sítě obecní v obnosu 6000 Kč byl zařazen do příjmů, zároveň však také do vydání, a to jako příspěvek k t. zv. rozvodnému fondu určenému dle výnosu mor. zv-u z 8. července 1922 č. 24876 k udržování a další výstavbě elektrovodné sítě, a 2. aby na úhradu jednotlivých dluhů obecních zařazeny byly do vydání tyto položky: a) na dluh uzavřený v letech 1923—1924 u Rolnické záložny ve V. B., určený na stavbu silnice H.—N., v obnosu 150000 Kč částka 8450 Kč na úrok a částka 25000 Kč na úmor, b) na dluh uzavřený v r. 1921 u spořitelny v H., určený k vybudování elektrovodné sítě ve zbytkovém obnosu 64000 Kč částka 3640 Kč na úrok a částka 8000 Kč na úmor, c) na dluh uzavřený v r. 1921 u téhož ústavu, určený na stavbu mostu, ve zbytkovém obnosu 12000 Kč částka 440 Kč na úrok a částka 4000 Kč na úmor, d) na dluh uzavřený v r. 1924 u téhož ústavu na adaptaci tělocvičny v obnosu 25000 Kč částka 1200 Kč na úrok a částka 5000 na úmor, e) na jakýsi směnečný dluh, uzavřený v r. 1924, ve zbytkovém obnosu 37000 Kč částka 385 Kč na úrok a částka 30000 Kč na úmor.
V rekursu proti rozpočtu tomu podaném namítala st-lka, 1. že provoz elektrovodné sítě jest výdělečným podnikem obecním, jejž sluší ve smyslu §u 22 obec. fin. nov. spravovati tak, aby příjmy kryly aspoň všechna vydání včetně zúrokování a umořování základního kapitálu, tedy že při stanovení příjmů z tohoto podniku měl také býti vzat zřetel na amortisaci a zúročení kapitálu přiměřeným stanovením ceny proudu, a 2. že amortisační lhůty u jednotlivých dluhů stanoveny příliš krátce, což odporuje předpisu §u 23 ob. fin. nov. a v době hospodářské krise ukládá poplatníkům přílišná břemena, ač jde o náklady za investice, jichž hospodářský význam jest trvalý.
Rekurs tento zamítl žal. úřad z těchto důvodů: § 23 fin. novely určuje jen nejkrajnější hranice časové, během nichž musí býti obecní dluhy umořeny, kdežto umořování obecních dluhů v kratších lhůtách ponecháno jest úplně volnému uvážení ob. zastupitelstva. Ponecháním kratších umořovacích lhůt není nikterak dotčena platební schopnost st-lky, což nejlépe vysvítá z toho, že zfř souhlasilo s výší ob. přirážek, jak se na nich ob.zastupitelstvo usneslo. Rovněž bezdůvodnou jest druhá námitka, jelikož částka per 6000 Kč pro místní elektrovodnou síť jest v rozpočtu jen způsobem účetnickým provedena a na výši přirážek nemá vlivu.
O stížnosti do rozhodnutí uvážil nss toto:
St-lka ve svém instančním rekursu proti způsobu, jakým jest v rozpočtu preliminován výtěžek z obecní sítě elektrovodné, namítala, že výše i způsob zařazení tohoto výtěžku jest v rozporu s ustanovením §u 22 ob. fin. nov. Námitku tuto odbyl žal. úřad v ten smysl, že jde o pouhé účetnické provedení, jež nemá na výši přirážek vlivu. Jak patrno, pojal žal. úřad námitku st-lčinu tak, že domáhá se pouze zvýšení položky čistého výnosu z této sítě, aniž by brojila proti přikázání celého výtěžku do t. zv. rozvodného fondu.
Námitka rekursní měla však širší smysl. St-lka ve svém rekursu vyvozovala z ustanovení §u 22 ob. fin. novely, že výtěžek z místní rozvodné sítě sluší do rozpočtu vložiti v takové výši, aby tím bylo plně uhrazeno zúročení a umoření investičního dluhu na elektrickém zařízení váznoucího. Jest tedy z obsahu rekursu jasně patrno, že rekurentka domáhala se toho, aby z výtěžku rozvodné sítě byly úrokové a umořovací kvóty řečeného dluhu úplně uhrazeny, čili jinými slovy, aby na úhradu této položky potřebové nebylo použito obecních přirážek. Po této stránce nedostalo se však rekursu v nař. rozhodnutí odpovědi a nebyl tedy obsah rekursu nař. rozhodnutím úplně vyčerpán. Tento nedostatek musil soud uznati za podstatnou vadu řízení.
Námitka rekursu proti zvýšení umořovacích splátek na investiční zápůjčku, jakož i proti zkrácení původně stanovené umořovací doby, které zvýšením umořovacích splátek bude způsobeno, byla žal. úřadem zamítnuta proto, poněvadž stanovení umořovací doby ob. dluhů jest úplně ponecháno volnému uvážení ob. zastupitelstva. Tento právní názor není ovšem potud zcela správný, že volné uvážení ob. zastupitelstva vůbec nesmí vybočovati z hranic, na které ob. hospodářství vůbec jest vázáno, t. j. ob. zastupitelstvo musí i v této věci uvážiti, zdali stanovení umořovací doby jest přiměřeno hospodářským poměrům obce. V té příčině však není výlučně rozhodno, že rychlé splácení dluhů bude pro ob. hospodářství výhodou, nýbrž sluší také, pokud možno, šetřiti berní síly ob. poplatníků, a to již z toho důvodu, že nemírné zatížení ob. poplatníků může na příště, třeba jen prostředečně, míti za následek snížení příjmů obecních. Až potud slušelo tedy s vývody stížnosti k tomuto soudu podané souhlasiti.
Nesprávné jest však mínění stížností hájené, že volné uvážení ob. zastupitelstva jest ještě v dalším směru obmezeno a to potud, že z povahy investice zápůjčkou uhrazené podávají se závazné direktivy pro stanovení doby umořovací. Jest sice pravda, že způsob a povaha dotčené investice má význam pro stanovení časové hranice, v níž investiční dluh musí býti úplně zaplacen. V §u 23, odst. 3 ob. fin. novely ukládá se obci, aby umoření půjčky k účelům investičním neprotahovala nad dobu, po kterou prospěch z investice pravděpodobně potrvá, nikdy však nad dobu delší 40ti let, která je v zákoně výslovně stanovena. Ustanovení toto vyplynulo zjevně z myšlenky, že náklad na nějaké zařízení učiněný nemá zatěžovati příští poplatníky, kteří již z něho žádného prospěchu míti nebudou. Než tato povinnost, která jest obci uložena ostatně nejen v zájmu příštích poplatníků, nýbrž i v zájmu komunálního hospodaření ve vzdálenější budoucnosti, nemůže obci nikterak brániti, aby svá pasiva umořila v kratších lhůtách, pokud to dovolí berní způsobilost nynějších poplatníků, byť i snad prospěch z investice plynoucí přetrval umořovací dobu investičních dluhů.
Ačkoliv tedy sluší se stanoviskem stížnosti z části souhlasiti, neshledal soud přes to dostatečný důvod, aby zrušil nař. rozhodnutí pro nesprávný právní názor o volném uvážení ob. zastupitelstva v příčině stanovení umořovací doby ob. zápůjček investičních, který v nař. rozhodnutí jest vyjádřen, neboť žal. úřad nevyvodil z tohoto nesprávného názoru žádných důsledků, nýbrž vskutku uvažoval o tom, zdali zvýšení umořovacích splátek, na nichž se ob. zastupitelstvo usneslo, nezpůsobí snad přílišného zatížení rekurujícího poplatníka obecního. Záporná odpověď, kterou žal. úřad na tuto skutkovou otázku dal, spočívá na tom, že zfř projevilo svůj souhlas ke zvýšení přirážky obecní, jež bylo zkrácením umořovací doby způsobeno. Stížnost proti tomu namítá, že toto stanovisko úřadu finančního nic nedokazuje, poněvadž v oné době obchodní výsledky stěžující si akciové společnosti z r. 1925 ještě nikomu nemohly býti známy. Leč námitka tato není již proto případná, že ob. rozpočet, který jest hospodářským programem pro příští rok správní, může spočívati z největší části toliko na přibližných odhadech, nikoli však na naprosto jistých výsledcích důkazních. Jestliže příjem z ob. přirážky nedosáhne rozpočtové výše, poněvadž berní základna byla odhadnuta příliš vysoko, bude to ovšem pravděpodobně míti za následek, že v ob. příjmech objeví se úbytek, který bude podle potřeby nutno vyrovnati jinakým způsobem. Leč na výši přirážkového procenta pro rozpočtový rok stanoveného nebude to míti vlivu. St-lka mohla by se cítiti zkrácenou jenom tím, že usnesená sazba přirážková nemírně napíná její berní způsobilost. Pokud stížnost i tento moment uplatňuje, jest však poukaz žal. úřadu na souhlas zfř úplně na místě. Neboť souhlas k vybírání ob. přirážek o vyšších sazbách, který v §u 31, odst. 4 ob. nov. fin. úřadu finančnímu jest vyhrazen, má zřejmě za účel, aby zabráněno bylo přetížení poplatníků obecních, kteříž jsou zároveň i poplatníky státními. Není však žádného ustanovení zákonného, které by obec zavazovalo, aby dříve než přirážkové procento stanoví, konalo zvláštní šetření o berní síle jednotlivých jejích poplatníků. Soud proto neshledal, že žal. úřad neměl dostatečné opory pro svůj předpoklad, že přirážka o usnesené výši nebude st-lku v její hospodaření nemírně zatěžovati, zvláště když st-lka během řízení neuplatnila žádný konkrétní skutkový materiál, který by byl způsobilým učiniti tento předpoklad úřadu pochybným.
Za tohoto stavu věci mohl soud vadu řízení nalézti jen ve směru svrchu naznačeném.

Citace:

č. 6142. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 760-762.