Odevzdání pozůstalosti jure crediti

jest odevzdání dědictví na místě platu. Je-li pozůstalosť tak nepatrná, že nestojí ani za to, aby další projednávání její soudem bylo zavedeno, tak jmenovitě lze-li z okolností daných za to míti, že jen nejnutnější dluhy pozůstalostní zapraviti bude lze, má soud o povaze a ceně pozůstalosti, pak o výši nákladů pohřebních a poslední nemoci, jakož i ostatních privilegovaných pohledávkách proti pozůstalosti strany vyslechnouti a jmění pasivy takto vyčerpané věřitelům na místě zaplacení odevzdati. Výměr, kterým se projednání pozůstalosti takto odbude, musí obsahovati všechny jednotlivé pohledávky, k jichž zapravení pozůstalost na místě zaplacení odevzdána byla (§ 52 a 73 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z.). Nabyvatel ručí pouze za dluhy převzaté. Není-li pozůstalost privilegovanými pohledávkami vyčerpána a nestačí-li tento zbytek ku krytí nákladů řízení konkursního, budiž zbytek tento bez vyhlášení konkursu přikázán (roz. ze dne 14. dubna 1874 č. 3581 sb. »Gl. U.« č. 5331). Nežli se pozůstalost na místě zaplacení odevzdá, jest předsevzíti likvidaci aktiv a pasiv. Je-li s odevzdáním tímto ztráta na pohledávkách spojena, jest k tomu potřebí souhlasu všech věřitelů; poměrné rozdělení nastane dle zásad v řízení konkursním platících. Dědic má vždy přednost ve příčině převzetí pozůstalosti; má-li tedy býti pozůstalost odevzdána komusi třetímu, jest vždy potřebí svolení dědicova. Byl-li při odevzdání jure crediti některý z věřitelů pominut, jehož pohledávka dědici již dříve známa neb dokonce zažalována byla, jest odevzdání vůči tomuto věřiteli bezúčinným (roz. ze dne 24. února 1875, č. 1771 sb. »Gl. U.« č. 5642). Pozůstalost’ úředníka, který státní pokladně počet složiti měl, nesmí beze svolení příslušného úřadu, ani jure crediti odevzdána býti (dv. d. ze dne 3. prosince 1824 č. 2053 sb z. s.). I při odevzdání jure crediti jest soudem pozůstalostním povolení vkladu práva vlastnického ku nemovitostem pozůstalostním uděliti (roz. ze dne 22. června 1880 č. 7359, časop. »Ger. Zeit.« 1882 č. 31). Ručení dědice s výhradou § 802 o. o. z. se přihlásivšího místo má jen tehdy, když dědic následkem nastoupení dědictví čásť jeho skutečně obdrží; při odevzdání jure crediti toto ručení dědicovo tedy místa nemá (roz. ze dne 15 března 1892 č. 3196 časop. »Ger. Halle« č. 23). Vyjde-li dodatečně na jevo nějaké jmění pozůstalostní, jest projednávání znovu zahájiti a přihlášky dědické přijati (§ 179 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z. a roz. ze dne 8. února 1870 č. 1357 sb. »Gl. U.« č. 3702).
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Odevzdání pozůstalosti jure crediti. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 698-699.