NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 463.

Pensijní pojišťování: Činnost vykazující všecky znaky činnosti přehlížeče zboží a tkalcovského mistra v mechanické tkalcovně je činností převážně duševní.
(Nález ze dne 19. června 1920 č. 5406.)
Věc: Josef Hadinec ve Slamé, (adv. Dr. Jos. Josífko z Prahy) proti ministerstvu sociální péče v Praze o pensijní pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Okresní hejtmanství v Semilech nevyhovělo rozhodnutím ze dne 3. března 1913 námitkám firmy Libštátská mechanická tkalcovna proti výměru všeobecného pensijního ústavu v Praze ze dne 17. prosince 1912, jímž stěžovatel uznán za povinna pensijním pojištěním, a to proto, poněvadž zaměstnání jeho u jmenované firmy mělo povahu prací převážně duševních. Na rekurs firmy Libštátské mechanické tkalcovny bylo toto rozhodnutí místodržitelstvím v Praze dne 27. prosince 1913 zrušeno a uznáno, že stěžovatel pensijní povinnosti nepodléhá, poněvadž dle konaného šetření mu nepřísluší charakter úřednický a činnost jeho nelze považovati za převážně duševní. Rekurs podaný stěžovatelem k bývalému c. k. ministerstvu vnitra ve Vídni byl výnosem ministerstva sociální péče v Praze ze dne 28. srpna 1919 zamítnut z důvodů v odpor vzatého rozhodnutí.
O stížnosti podané do tohoto výnosu uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Výměr všeobecného pensijního ústavu v Praze ze dne 17. prosince 1912 uznal stěžovatele povinným pensijním pojištěním jako zaměstnance firmy Libštátská mechanická tkalcovna, počínaje 15. říjnem 1911 a poněvadž stěžovatel od firmy té dne 14. prosince 1912 odešel, jde o dobu mezi 15. říjnem 1911 a 14. prosincem 1912. Je proto otázku povinnosti stěžovatelovy k pensijnímu pojištění posuzovati dle zákona ze dne 16. prosince 1906 čís. 1 ř. z. z r. 1907.
Naříkané rozhodnutí popřelo stěžovatelovu povinnost k pensijnímu pojištění, poněvadž mu nepřísluší charakter úřednický a činnost jeho u firmy Libštátská mechanická tkalcovna nelze považovati za převážně duševní. Poněvadž v celém řízení administrativním a ani ve stížnosti na nejvyšší správní soud nebylo tvrzeno, že by stěžovateli příslušel charakter úřednický, netřeba se zabývati touto částí naříkaného rozhodnutí, která zůstala nepopřena, a bylo zkoumati jen druhý, naříkaným rozhodnutím uvedený důvod, že totiž činnost stěžovatelova u fy. Libštátská mechanická tkalcovna nelze považovati za převážně duševní. Jeť otázka povinnosti pensijního pojištění závislou na tom, zda činnost stěžovatelova u firmy Libštátská mechanická tkalcovna v uvedené době byla převážně duševní či nikoli, poněvadž, byla-li takovou, podléhá stěžovatel podle § 1, odst. 2 cit. zák. pensijnímu pojištění i nehledě k tomu. zda příslušel mu charakter úřednický či nikoli.
Žalovaný úřad popřel převážnost duševní činnosti stěžovatelovy na základě provedeného šetření a tím ovšem i povinnost stěžovatelovu k pensijnímu pojištění.
Stalo se to však neprávem. Z výpovědi ředitele firmy Libštátské mechanická tkalcovna, Karla Vodseďálka vyplývá, že stěžovatel v kritické době zaměstnán byl u firmy té jako pomocná síla, jednak protahováním kusů t. j. zjišťováním, zda vyrobené kusy mají náležitou šířku. tlouštku a jsou-li náležitě pracovány, zapisováním zjištěných vad do knížky, na základě jejímž zjištěné vady zřízenci Housovi hlásil, jednak že při výplatách hlásil vyplácejícímu zřízenci počet dělníkem vypracovaných kusů. Později zakládal do strojů vály, opravoval stavy, byly-li poškozeny, upozorňoval v případě zjištěných vad zboží dělníky, že jsou povinni pozorněji pracovati, chodil po sále a zpozoroval-li, že tkadlec měl na zboží vadu, pomáhal mu ji odstraniti. Konečně ještě později vázal šňůry na stroje. V podstatě totéž o činnosti stěžovatelově potvrdili Jaroslav Kovář a Vlastimil Ludvík. Václav Vrabec udal, že stěžovatel prohlížel odvedené zboží pod dozorem staršího prohlížitele Hynka Housy, že vypomáhal mistrovi při jeho pracích a vázal šňůry na stroje.
To, co dle výpovědí těch bylo předmětem zaměstnání stěžovatelova, vykazuje všechny znaky činnosti jednak přehlížeče zboží, jednak tkalcovského mistra.
Činnost přehlížeče zboží je však činností převážnou částí duševní. Úkolem přehlížeče zboží ve tkalcovně je, aby zkoumal, zda zboží z tkalcovny vycházející je vyhotoveno bezvadně, aby kusy, které shledá vadnými, si poznamenal a příslušnému orgánu výsledek této přehlídky sdělil a jej na shledané vady upozornil. To vše stěžovatel dle výsledku šetření činil. Taková činnost, při které smyslové poznatky pomocí určitých znalostí musí býti hodnoceny, je činností převážně duševní. Na tom nemění ničeho, že stěžovatel dle výpovědi slyšených osob uvedeným způsobem zkoumal jen zboží méně cenné, poněvadž i při zboží méně cenném je potřebí učiniti si úsudek o tom, je-li zboží vadným a v čem vada spočívá, tedy také činností převážně duševní. Konečně ani to, co ředitel Vodseďálek při výslechu svém ze dne 8. června 1915 potvrdil, že totiž přehlížení dalo se za vrchního dozoru Housy — jak tvrdí i Václav Vrabec — nemění ničeho na povaze činnosti stěžovatelovy, poněvadž onen vrchní dozor nikterak nesprošťoval stěžovatele povinnosti, každý jemu odevzdaný kus prozkoumati a tak poznatky ohledně kvality kusů prohlídkou získané pomocí svých znalostí zhodnotiti.
To, co ředitel Vodseďálek označil jako pozdější činnost stěžovatelovu, má všecky znaky činnosti mistra tkalcovského. Chodí-li někdo po sále, dává-li pozor, zda tkalci na stavech pracují bezvadně, má-li právo upozorniti je, aby pracovali svědomitěji, opravuje-li vady na stroji a pomahá-li tkalci odstraniti vadu na zboží zjištěnou, není pochybnosti, že koná funkce mistra tkalcovského, zvláště, když mu není přikázáno, aby sám na určitých stavech pracoval. Jestliže sám při opravě stroje nebo zboží někdy ručně pracuje, nemění to ničeho na povaze jeho zaměstnání, které sluší považovati za převážně duševní. Neboť dozor nad tím, zda stroje jdou správně, zda tkalci bezvadně pracují, odstraňování zjištěných vad na cizí práci, zjišťování, zda vada na zboží je následkem vadnosti stroje či nesprávného výkonu tkalcova, vyžaduje duševní činnosti, která při zaměstnání mistra je převážnou, poněvadž uvedené práce tvoří podstatnou část jeho zaměstnání.
Veškeru tuto činnost stěžovatel konal a nelze ho proto považovati za pouhého dozorce, jehož úkolem je pouze dávati pozor, aby dělníci skutečně pracovali, nikoli také, aby pracovali účelně a bezvadně a jehož věcí není zjištěné vady na zboží odstraňovati, a ani za pouhého předního dělníka, poněvadž mu přikázána nebyla práce ruční vedle svrchu uvedené činnosti.
Stěžovateli ovšem nebyl dle výpovědi slyšených osob přidělen určitý počet stavů, aby na ně dozíral, jak tomu bývá obyčejně, nýbrž chodil po celém sále; to však na činnosti jeho ničeho nemůže měniti a rovněž ne to, že Hynek Housa stejným způsobem na tkalce dozíral, poněvadž pro posouzení podstaty zaměstnání jako mistra rozhodným je to, co je jeho úkolem a nikoli dozor nad určitým počtem stavů a výlučnost jeho zaměstnání.
Má tedy nejvyšší správní soud za to, že stěžovatel v kritické době konal práce převážnou měrou duševní a tedy pensijnímu pojištění podléhal.
Poněvadž pak naříkané rozhodnutí v odporu s tímto právním názorem pojišťovací povinnost neuznalo, bylo jako zákonu odporující zrušeno (§ 7 zák. o spr. soudě).

Citace:

č. 463. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 421-424.