NPD documents search: Váž. tr., 18 (1936)

Č. 325.

Úrazové pojišťování dělnictva: 1. * Rozdíl mezi nižším nájemným, jež platí zaměstnanci z bytů závodem jim poskytovaných, a nájemným v místě obvyklým sluší započítati do »pracovního výdělku« stanoveného za účelem vyměření pojistných příspěvků ve smyslu § 16 zák. úraz. — 2. Ode dne, kterého počala působnost nově zřízeného ministerstva, jest toto povoláno k rozhodování bez rozdílu, zda spor vzešel resp. opravný prostředek byl podán před tímto dnem či po něm.
(Nález ze dne 9. února 1920 č. 1009.)
Věc: Rakouská horní a hutní společnost (Oesterr. Berg- und Hüttenwerksgesellchaft) v Moravské Ostravě (adv. Dr. Albert Herbatschek z Mor. Ostravy) proti býv. c. k. ministerstvu sociální péče ve Vídni stran vyměření pojišťovacích příspěvků úrazových.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Výměry úrazové pojišťovny pro horníky ve Vídni z 26. srpna 1916 č. 144/28—32, z 26. dubna 1917 č. 144/6—9 a ze 17. srpna 1916 č. 144/21—23 zvýšeny byly stěžující si společnosti pojistné pří spěvky úrazové za 1. a 2. pololetí r. 1915 z jejích závodů v Třinci a Karviné na základě opraveného výpočtu, při němž započítán do sumy mezdní rozdíl mezi nájemným, jež zaměstnanci platili za závodní byty, a nájemní hodnotou těchto bytů, vyšetřenou úřady horními.
Zemská vláda slezská rozhodnutími z 22. června 1917 č. X.—1931/3, z 22. března 1918 č. X.—1045 a z 2. dubna 1918 č. X.—1118, vydanými v dohodě s revírním úřadem v Mor. Ostravě zamítla rozklady, jež podala proti těmto výměrům jmenovaná společnost, a odvoláním společnosti ministerstvo sociální péče ve Vídni v dohodě s ministerstvem veřejných prací nevyhovělo rozhodnutími z 28. února 1918 č. 6484, z 24. dubna 1918 č. 10409, z 26. dubna 1917 č. 144/6—9, z 22. května 1918 č. 11199 a ze 17. srpna 1916 č. 144/21—23.
Pokud ve stížnosti proti rozhodnutí ministerstva sociální péče z 28. února 1918 č. 6484 popírá se příslušnost tohoto ministerstva, uvážil naproti tomu nejvyšší správní soud toto:
Po rozumu zákona z 22. prosince 1917 č. 499 ř. z. a ministerské vyhlášky z 27. prosince 1917 č. 504 ř. z. počala působnost ministerstva pro sociální péči a spolu pominula příslušnost ostatních ministerstev ve věcech onomu ministerstvu přikázaných dnem 1. ledna 1918 (odst. 2 a 3 cit. vyhlášky). Od tohoto dne mohlo ve věcech označených jen toto nově zřízené ministerstvo rozhodovati bez rozdílu, vzešel-li spor, pokud se týče, byl-li opravný prostředek podán před uvedeným datem nebo po něm. Bylo tedy rozhodnutí dne 28. února 1918 ministerstvem pro sociální péči vydané, vydáno ministerstvem tehdy jedině příslušným a jest tedy ona formální námitka bezpodstatna.
Ale ani ve věci samé nemohl nejvyšší správní soud dáti této stížnosti, jakož i stížnostem proti dvěma druhým rozhodnutím shora uvedeným za pravdu.
Podle názoru nejvyššího správního soudu nesluší výrazu »pracovní výdělek« v § 16 úrazového zákona rozuměti v ten smysl, že jím míněn jest toliko výtěžek práce získaný na základě smlouvy pracovní, nýbrž sluší pod tento význam zahrnovati vše, co dělník v důsledku svého pracovního poměru vydělá a s čím může jako s příjmem počítati, byť i nešlo veskrze o požitky, na něž by měl přímý právní nárok. Jeť patrným úmyslem zákona zabezpečiti dělníku, jenž utrpěl úraz, důchod, který stanoven je určitým poměrem k jeho příjmu před úrazem a tomuto příjmu, pokud možno, by se přibližoval, jak tomu nasvědčuje zejména i sám výraz »pracovní výdělek« v §§ 6, 7 a 16 i předpis § 8 zák. Pro výklad pojmu »pracovní výdělek« jsou tedy podstatný podle názoru právě vyloženého dvě okolnosti: jednak aby šlo o hmotnou výhodu, jíž se zaměstnanci dostává v důsledku jeho pracovního poměru, a aby tato hmotná výhoda měla do té míry ráz pravidelnosti, stálosti, aby zaměstnanec mohl ji bráti v počet.
Obě tyto okolnosti jsou však v sporném případě dány.
Že byty poskytují se dělníkům za nájemné nižší než v místě obvyklé, stěžovatelka nepopírá a jest tedy mimo spor, že propůjčení závodního bytu jest pro dělníky hospodářskou výhodou.
Stěžovatelka sama také udává, že jde o závodní byty určené pro dělníky závodu a jen těmto dělníkům pronajímané, a není tedy pochyby, že poskytnutí takového bytu dělníku závodu jest důsledkem jeho pracovního poměru. Ponechává-li stěžovatelka, jak tvrdí, byty za jistých předpokladů svým zřízencům i po skončení poměru pracovního, není tím příčiná souvislost mezi propůjčením bytu a pracovním poměrem nijak vyvrácena, nýbrž spíše ještě dotvrzena.
Poněvadž pak dle toho, co vyloženo, rozhodna je právě jen tato skutečná příčinná souvislost s pracovním poměrem, nikoli však na jakém právním podkladě dostává se zaměstnancům oné výhody, jsou veškeré ostatní okolnosti, jichž se stěžovatelka v té příčině dovolává, zejména že byty propůjčují se na základě zvláštní smlouvy nájemní, že se jich dostává jen některým dělníkům, aniž ostatní mají nějakou náhradu, zcela nezávažny a nelze proto spatřovati ani vady řízení v tom, že v tomto směru nebyla konána šetření v řízení navrhovaná.
Z povahy věci a z vývodů stěžovatelky samé vyplývá, že výhoda, jíž se dělníci propůjčením bytu stávají účastni, není jen nahodilou, nýbrž že spolu se mzdou jest základem hospodářského postavení dělníkova. Poukazuje-li stěžovatelka k tomu, že za jistých předpokladů může dělník z bytu mu poskytnutého býti vypovězen, jest k tomu podotknouti, že ani snížení mzdy není zásadně vyloučeno, a že by odnětí bytu závodního pro postiženého dělníka mělo po stránce hospodářské stejný účinek jako snížení mzdy a bylo by jím zajisté také stejně pociťováno.
Vycházeje z hořejších úvah, neshledal nejvyšší správní soud porušení zákona ve výroku žalovaného úřadu, že právem započítána byla hodnota hospodářské výhody, jíž se dělníkům propůjčením bytů zaměstnavatelkou za nižší nájemné dostává, při vyměření pojistných příspěvků úrazových — a jedině této otázky týkají se rozhodnutí naříkaná — a poněvadž také po formální stránce provedené řízení k výtkám ve smyslu § 6, odst. 2 zák. o správním soudě podnětu nedává, zamítl soud stížnosti jako neodůvodněné.

Citace:

č. 325. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 138-140.