NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8583 —
Č. 8583.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: * Majitel hostinské koncese a vlastník hostinské reality, jenž po skončeném pachtovním poměru vezme hostinskou živnost do vlastní režie, nabývá ve smyslu § 171 zák. č. 221/24 závodu a ručí proto za pojistné dle tohoto ustanovení.
(Nález ze dne 3. května 1930 č. 7385.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v M. (adv. Dr. Rud. Šmolka z Mor. Ostravy) proti zemské správě politické v Brně o ručení za pojistné.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká pojistného za dobu od 1. července 1926, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Osp v M. vyhověla výměrem z 20. října 1927 odvolání Rudolfa H., majitele hostince Alhambry v M. z výměru okr. nemoc. pojišťovny, jímž mu byl předepsán za nájemce Teodora K. z titulu ručení obnos 19 527 Kč na nedoplatku pojistných příspěvků za dobu od 1. června 1926 do 30. července 1927, a z dalšího výměru téže pojišťovny, ukládajícího jmenovanému podle § 20 zák. č. 221/24 náhradu 29 Kč; v odůvodnění bylo řečeno, že jen nájemce sám osobně může býti k placení přidržen a že případ tento nelze posuzovati podle § 171 cit. zák., nýbrž dle § 172, kde je slíbeno, že nařízením, které bude příště — Č. 8583 —
vydáno, může i pronajímatel býti přidržen k placení; nařízení toto však dosud vydáno nebylo a neručí proto dosud pronajímatel za příspěvky předepsané nájemci.
Odvolání, jež z tohoto výměru podala stěžující si pojišťovna, nevyhověla zsp v Brně nař. rozhodnutím ze správných jeho důvodů. — —
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost výslovně prohlašuje, že nebrojí proti nař. rozhodnutí, pokud obsahuje výrok o pojistném za měsíc červen 1926 a o výlohách exekučních a poštovních v částce 27 Kč 20 h, a při ústním líčení prohlásil zástupce st-lčin, že odvolává stížnost i proti oné části nař. rozhodnutí, kterou bylo potvrzeno rozhodnutí osp-é, zrušující plat. výměr, kterým byla Rudolfu H. předepsána náhrada podle § 20 odst. 2 zák. č. 221/24 v obnose 29 Kč. Zůstává proto v těchto částech nař. rozhodnutí nedotčeno a jde jen o ručební závazek Rudolfa H. za pojistné dluhované Theodorem K. od 1. července 1926 do 30. července 1927. Na sporu jest jedině otázka, zdali Rudolf H., jenž jakožto majitel hostinské koncese a hostinské reality převzal do vlastní režie vedení hostince, ručí podle § 171 zák. č. 221/24 za pojistné, jež nezaplatil dřívější pachtýř jeho hostinské živnosti Theodor K. Žal. úřad popřel existenci takovéhoto závazku, vyloučiv použíti § 171 zák. č. 221/24 úvahou, že případ lze posuzovati jen podle § 172 zák., kde je slíbeno, že nařízením, které bude příště vydáno, může i pronajímatel býti přidržen k placení pojistného, nájemcem nezaplaceného; nařízení to však dosud vydáno nebylo a neručí proto pronajímatel za pojistné předepsané nájemci. V odv. spise pak žal. úřad pro tento svůj názor ještě uvádí, že dle § 171 za pojistné nezaplacené předchůdcem ručí, kdo nabyl závodu, nikoliv však osoba, která jsouc již majitelem toho závodu, vezme jej od nájemníka zpět a provozuje jej dále sama, jak to jest v tomto případě.
Vývody stížnosti se nesou v podstatě tím směrem, že i na pronajímatele, převezme-li hostinec od pachtýře zpět, jest použíti § 171, jenž řeší případ, kdy nastala v representaci podniku změna, a nikoliv § 172, jenž má jen na mysli, že i po dobu trvání pronájmu (pachtu) může býti pronajímatel přidržen k placení nedoplatku pojistného.
Pro posouzení sporného případu je především hleděti k § 171 zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb., o který stěžující si pojišťovna svůj sporný nárok opírá. Paragraf ten zní: »Kdo nabyl závodu, ručí za pojistné, jež měl platiti předchůdce, za dobu nejvýše osmnácti měsíců ode dne nabytí zpět počítáno, a to penízem, jenž mu k tomuto dni byl nemoc. pojišťovnou jako nedoplatek vykázán. Ručení podle práva občanského není tímto ustanovením dotčeno.«221/1924 sb., § 171
Zákon sám neobsahuje ani definice závodu, ani nemá ustanovení, z něhož by bylo lze dovoditi, že by slovu »závod« bylo rozuměti jinak, než se mu rozumí jak v mluvě obecné, tak i v terminologii zákonodárné. Nál. Boh. A 4151/24 definuje pojem závodu takto: »Závodem v obyčejném slova smyslu rozumí se hospodářsko-technický celek čili soubor pracovních prostředků v jeden celek organisovaných a to za účelem provozování jisté hospodářské činnosti výdělečné.«N. s. s. Boh. adm., č. 4151 — Právní terminologie — Č. 8583 —
a mluva obecná označuje pak výrazem »nabýti« asi tolik, jako získati jakékoli právní nebo majetkové hodnoty. Tak se nabývá vlastnictví, držby, služebnosti, práv nájemních a t. d. a nabývá se právním jednáním inter vivos nebo mortis causa, vydržením, vyvlastněním, při soudní dražbě a pod.
Slova »nabýti závodu«, jak jich používá § 171, neznamenají tudíž nic jiného, nežli jakýmkoli způsobem nastoupiti v předchůdcovu hospodářskou činnost výdělečnou na vlastní účet a nebezpečí. Pojem ten abstrahuje od právního zbarvení závodu, provozovaného novým majitelem, abstrahuje od způsobu, jakým závodu bylo nabyto, a spočívá jeho těžiště jen v totožnosti nabytého závodu se závodem předchůdcovým po stránce objektivní.
Živnost hostinskou jest zajisté považovati za závod, ježto vykazuje pojmové znaky závodu, jak právě byly uvedeny. Nabývá tedy hostinské živnosti jakožto závodu ten, kdo z jakéhokoli titulu získává provoz živnosti té, tedy i majitel koncese, převezme-li osobně provoz téže živnosti po skončeném pachtu.
Žal. úřad jest názoru, že za pojistné nezaplacené předchůdcem ručí, kdo nabyl závodu, nikoliv však osoba, která jest již majitelem toho závodu a závod ten vezme jen od nájemníka zpět a provozuje jej dále sama, jak to jest v tomto případě. Úřad tu zřejmě směsuje pojem závodu (živnosti hostinské) s koncesí hostinskou nebo s realitou hostinskou. Koncese i realita hostinská — jak nesporno — náležely Rudolfu H. Koncese jest titulem závodu, podmínkou pro provoz hostinské živnosti, nikoli závodem samým, jak shora definován. Tím méně lze za závod považovati hostinskou realitu nebo hostinský inventář, jež jsou jen prostředky provozu. O závodu lze mluviti teprve, když je koncese realisována za účelem provozování hospodářské činnosti výdělečné.
Převzal-li Rudolf H. po skončení pachtovního poměru Theodora K. hostinskou živnost, kterou tento dosud provozoval, do vlastní režie, nastoupil v předchůdcovu hospodářskou činnost výdělečnou na vlastní účet a nebezpečí, nabyl tudíž dle toho, co právě řečeno, závodu.
Tomuto výkladu nebrání předpis § 172, jenž stanoví: »Nařízením může býti stanoveno pro určité druhy závodů nebo podniků, že i pronajímatel ručí za pojistné nezaplacené nájemcem podle § 171.«221/1924 sb., § 172 Předpis ten neztrácí významu hořením výkladem § 171. Bude jediným titulem ručebního závazku pronajímatele, který závodu nenabyl, tedy zejména za trvání nájemního (pachtovního) poměru, při zrušení závodu současně se skončením nájmu (pachtu) a pod. Poukaz na § 171 jen znamená, že i v případě § 172 platí bližší modality ručení, uvedené v § 171, tedy ustanovení o době ručení, o výkazu nedoplatků a o zachování ručení dle občanského práva.
Z těchto úvah se podává, že si žal. úřad nesprávně vykládal pro vyřešení sporu rozhodné předpisy §§ 171 a 172 zák. č. 221/24, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Pokud stížnost hledí z předpisů o. z. o. (§§ 1409, 1019) dovoditi ručební závazek Rudolfa H., nemohl nss na tyto vývody vejiti, poněvadž — Č. 8584 —
žal. úřad s tohoto hlediska sporný případ neposuzoval a ani posuzovati nemohl, ježto mu nepřísluší řešiti otázku soukromoprávního ručení; po této stránce neprovedl zákon č. 221/24 změny, pravě: že »ručení podle práva občanského není tímto ustanovením dotčeno«.

Citace:

č. 8583. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 716-719.