NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2779.

Mimořádná opatření: I. Podmínky výměny rakouských bankovek za československé na Vitorazsku. — II. Rozhodnutí zem. fin. ředitelství podle § 7 vl. nař. č. 15 z r. 1922 jest konečné. — III. Podmínka, že bankovek nebylo nabyto v úmyslu spekulativním, platí toliko pro výplatu doplatků podle vl. nař. č. 15/1922, nikoliv pro dodatečnou výměnu bankovek rak.
(Nález ze dne 19. října 1923 č. 17514.)
Věc: Jindřich Sch. v Čes. Velenicích (adv. Dr. Karel Kummermann z Prahy) proti zemskému finančnímu ředitelství v Praze stran výměny rakouských korun.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l přihlásil k výměně ve smyslu nařízení z 27. července 1920 č. 453 Sb. rakouské bankovky částkou 542000 K rak., z nichž mu bylo v prosinci 1920 vyměněno pouze 300000 K rak. v poměru 100 K rak. = 27 Kč.
Podáními z 18. prosince 1920 a z 26. ledna 1921, učiněnými u ministerstva financí, žádal st-l, odvolávaje se na poučení dané mu 1. instancí, o výměnu zbývající částky 242000 K rak. Dne 25. února 1922 učinil u berní správy podání, ve kterém s poukazem na § 7. nař. ze i 7. listopadu 1921 č. 15 Sb. z r. 1922 uvedenou žádost opakoval.
Berní správa, vyřizujíc toto podání a obě podání jí od ministerstva postoupená, uznala, že pokladní hotovost st-le k 1. srpnu 1920 obnášela nejméně 542000 K rak. k výměně přihlášených, zamítla však přes to žádost st-lovu, odvolávajíc se na § 7 nař. ze 17. listopadu 1921 č. 15 Sb. z roku 1922, v podstatě z toho důvodu, že nelze míti za to, že hotovost k výměně přihlášená vzrostla způsobem normálním, nýbrž že z jednotlivých, v rozhodnutí uvedených okolností nutno zde spatřovati nahromadění hotových peněz v úmyslu spekulačním a že tudíž vzhledem k tomu nevyměněný obnos nemá charakter bankovek obíhajících.
V rekursu dovozoval st-l hlavně, že částku 542000 K rak. normálním chodem obchodu nabyl a jí dne 1. srpna 1920 měl.
Nař. rozhodnutím byl výměr 1. instance potvrzen a rekurs st-lův zamítnut. Rozhodnutí to bylo při intimaci označeno jako konečné.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Soud musel se předem zabývati námitkou přednesenou při veřejném líčení, že totiž nař. rozhodnutí obsahuje nesprávné poučení o právním prostředku, poněvadž bylo mylně označeno jako konečné, a že by je bylo tudíž již z té příčiny zrušiti dle § 6 zák. o ss. K obsahu této námitky, třebas byla vznesena až při líčení, musel soud přihlížeti již z moci úřední, neboť příslušnost jeho závisí ve smyslu § 5. zák. o ss na tom, je—li pořad instanční v daném případě vyčerpán.
Zástupce stížnosti dovolával se pro svou námitku nálezu tohoto soudu Boh. 2293 adm. Avšak v případě tom byla skutková podstata jiná, neboť tam dovolávala se strana nařízení z 27. července 1920 č. 453 Sb. Poněvadž pak toto nařízení neobsahuje předpisu o pořadí stolic, bylo ve zmíněném nálezu vysloveno, že v takovém případě končí postup instanční podle všeobecných zásad správního řízení u nejvyššího správního úřadu, t. j, u ministerstva.
V případě nynějším jde však o použití § 7, odst. 4. nař. ze 17. listopadu 1921 č. 15 Sb. z roku 1922, jenž v odst. 6. výslovně stanoví, že o případných stížnostech na rozhodnutí berních správ rozhoduje konečně příslušné zem. fin. ředitelství.
Bylo tedy v tomto případě nař. rozhodnutí právem označeno jako konečné.
Ve věci samé shledal nss, že nař. rozhodnutí odporuje zákonu.
Nařízení z 27. července 1920 č. 453 Sb. ustanovuje v § 1 takto: Pro směnu hotovostí ve všech bankovkách rakouských řádně kolkovaných, které dne 1. srpna 1920 na území Vitorazska a Valčicka obíhaly, za koruny čsl. stanoví se poměr 100 K rak. == 27 K čsl. Směna tato jest příputsna včetně do 8. srpna 1920; později rozhoduje pražský záznam.
K tomuto ustanovení nutno podotknouti, že výměna tímto nařízením stanovená nebyla v uvedené době provedena a že pak byla po příslušném soupisu povolena dodatečně výměna dle poměru v cit. nařízení stanoveného, což se stalo, jak již svrchu zmíněno, i v tomto případě.
Dle § 1 nař. ze 17. listopadu 1921 č. 15 Sb. z r. 1922 povolují se osobám fysickým, kterým byly podle nař. z 27. července 1920 č. 453 Sb. (původní nařízení) za koruny čsl. vyměněny nebo k výměně sepsány hotovosti v korunách rakouských, nebo právním nástupcům jejich, pokud v den účinnosti tohoto (nového) nařízení máji bydliště na území republiky čsl., k výplatám, které stanoveny jsou v § 1 původního nařízení, doplatky v tomto novém nařízení uvedené. K tomu stanoví pak § 5 téhož nař. mezi jiným toto:
Rozhodovati o žádostech za doplatky přísluší berním správám v Třeboni pro Vitoraz a v Mikulově pro Valčicko.
Úřady tyto mají právo požadovati od strany průkazy, kterak hotovostí k výměně předložených nabyla, a jsou povinny odmítnouti výplatu doplatků, je-li z údajů strany nebo z předložených průkazů zřejmo či jinak známo, že jde o rakouské koruny nabyté sice před 1. srpnem 1920, ale v úmyslu zevně spekulativním, nebo, že strana nároků na výhody tohoto nařízení vůbec nemá.
V § 7 ustanovuje pak nařízení ze 17. listopadu 1921 č. 15 Sb. z r. 1922 mimo jiné toto: Rovněž zmocňuje se finanční správa, aby výhody původního, jakož i tohoto nového nařízení přiznala v případech zvláště pozoruhodných podle volného uvážení na žádost obyvatelům území v § 1 původního nařízení uvedených, kteří svých hotovostí dle stavu z. 1. srpna 1920 hodnověrně prokázaných nemohli ze závažných důvodů podle nař. z 27. července 1920 č. 453 Sb. vyměniti.
St-l žádal, odvolávaje se na uvedený § 7 za dostatečnou výměnu částky původně nevyměněné, nedomáhal se však výplaty doplatků.
Jak z uvedeného předpisu § 7 vidno, mohlo se výhod v něm stanovených dostati toliko osobám, které svých hotovostí dle stavu z 1. srpna 1920 hodnověrně prokázaných nemohly ze závažných důvodů podle nař. z 27. července 1920 č. 453 Sb. vyměniti.
Ustanovení toto vztahuje se tedy dle svého znění pouze na případy, kde obyvatelé nemohli výměnu provésti, t. j. kde následkem překážek, jež měly svůj původ v jejich poměrech, nemohlo k výměně dojíti.
Ježto však nař. rozhodnutí uvedeného § 7 se dovolává a dle svého znění by zásadně výhodu st-lem žádanou přiznalo, musí nss vycházeti z toho, že žal. úřad byl názoru, že st-l spornou částku původně vyměniti nemohl.
Ale pak neodpovídá rozhodnutí to zákonu. Neboť ono samo připouští, že st-l měl dne 1. srpna 1920 hotovost 542000 K. Je-li tomu tak, pak nemohla žádost st-le za dodatečnou výměnu býti zamítnuta z důvodu, že dotyčné částky nabyl v úmyslu spekulativním. Neboť cit. předpisy nestanoví pro výměnu podmínku, že oné částky nesmí býti nabyto v úmyslu spekulativním, tuto podmínku klade cit. § 5 nař. ze 17. listopadu 1921 č. 15 Sb. z r. 1922 toliko pro výplatu doplatků.
St-l však, jak již bylo uvedeno, o doplatky nežádal, nýbrž domáhal se pouze dodatečné výměny. Zamítlo-li tedy nař. rozhodnutí žádost za výměnu z důvodu, že jde o částku nabytou v úmyslu spekulativním, nemá pro sebe v citovaných předpisech opory.
Důsledkem toho je rozhodnutí to nezákonným i proto, že vyslovilo, že sporné částce nelze právě vzhledem k domnělému spekulativnímu nabytí přiznati charakter bankovek obíhajících.
Bylo proto naříkané rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2779. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 795-797.