Č. 3357.

Pozemková reforma: Stpú může odepříti souhlas ke zcizení části zabraného majetku pozemkového z toho důvodu, že by prodejem, třebas prodaná část byla nadále součástí zabraného komplexu pozemkového, vzniklo ohrožení akce kolonisační vzhledem na nárok kupitele podle § 11 zák. záb.
(Nález ze dne 12. března 1924 č. 4195.
Věc: Věra E. a spol. proti státnímu pozemkovému úřadu o souhlas ke zcizení zabraných nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím neudělil žal. úřad souhlas ke zcizení zbytku velkostatku T. ve výměře 336 kat. jiter, patřícího k zabraným nemovitostem Věry E., manželům Leonu a Sáře B. V důvodech rozhodnutí toho uvedeno: Udělením souhlasu k tomuto zcizení vznikl by nový soubor majetkový a současně nový nárok dle § 11 záb. zák. Tím by 336 kat. jiter a při nejmenším 260 kat. jiter vypadlo ze záboru. O tuto výměru by se zmenšila výměra zabrané půdy, kterou stpú má k disposici k provedení pozemkové reformy. Objekt je na programu pro akci kolonisační a odprodejem tím by se tato akce znemožnila, poněvadž by nároky kolonistů k přídělu půdy oprávněných nemohly býti uspokojeny. Schválení odprodeje znamenalo by tedy ohrožení a poškození pozemkové reformy.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost, o níž nss toto uvážil:
Dle stálé judikatury nss-u dány jsou meze volné úvahy žal. úřadu při rozhodování, má-li či nemá-li k právnímu jednání nějakému dáti svůj souhlas dle § 7 záb. zák., účelem, který zákony o pozemkové reformě sledují. Není tedy nezákonným, odepřel-li žal. úřad souhlas ten proto, poněvadž zamýšleným zcizením zabrané půdy by se znemožnilo neb aspoň značně ztížilo provedení pozemkové reformy na velkém státem zabraném majetku nemovitém, od kterého právě půda se zcizuje. Žal. úřad vyslovil, že zamýšlené zcizení, k němuž souhlas odepřel, by ohrožovalo a poškozovalo zdárné provedení pozemkové reformy na statcích st-lky Věr. E., totiž zamýšlenou kolonisaci a to proto, poněvadž by značná výměra půdy, nejméně 260 kat. jiter ze záboru vypadla.
Stížnost tvrdí, že takové ohrožení a poškození zamýšlené akce kolonisační vůbec nastati nemůže, ježto prý i po zcizení platném za souhlasu žal. úřadu provedeném odprodaná půda zůstane v záboru a tedy k disposici žal. úřadu a namítá, že prodej zabraného majetku nemovitého, co se týče výměry, nijak není omezen.
Poslednější námitka je ovšem věcně správná, ale jde mimo, poněvadž žal. úřad neodmítl souhlas svůj snad proto, poněvadž jde o větší výměru, nýbrž proto, že prodejem tím bylo by ohroženo provedení pozemkové reformy. Pokud jde o tvrzení prvnější, vychází i žal. úřad z toho, že prodaná půda v záboru zůstane. Uvádí však dále, že po schváleném odprodeji vznikl by nový soubor majetkový a nový nárok dle § 11 záb. zák. a v tom právem vidí ohrožení pozemkové reformy. Neboť manželům Leonu a Sáře B. zajisté vznikl by nárok, aby jim aspoň 150 ha půdy zemědělské ze záboru bylo propuštěno. St-lka Věra E. měla by též nárok na propuštění půdy ve výměře v § 2 záb. zák. uvedené ohledně nemovitosti, které jí zbyly a je tedy správný závěr žal. úřadu, že by k disposici pro provádění pozemkové reformy zbylo půdy méně a že by tak zamýšlená kolonisace a zamýšlený příděl kolonistů utrpěl. Namítá-li tedy stížnost, že výměra půdy, která by žal. úřadu zůstala i po uděleném souhlasu k disposici, se nezmění, je názor ten zřejmě mylný a námitka z mylného tohoto názoru čerpaná bezdůvodná.
Stížnost ovšem uvádí dále, že kupitelé propuštění koupené půdy dle § 11 záb. zák. nežádali. Avšak nikde stížnost netvrdí, že by se nároku toho buď oni neb prodavatelka byli vzdali a že by tudíž dvojí nárok na propuštění půdy dle § 11 záb. z. byl vyloučen. Naopak žádost o souhlas ke zcizení, podaná prodavatelkou Věrou E., obsahuje výslovně i prosbu o propuštění odprodaných nemovitostí ze záboru. Právem tedy vycházel žal. úřad z toho, že souhlasem ke zcizení daným vznikl by nový nárok nabyvatelů dle § 11 záb. zák. Že by pak st-lka Věra E. po prodeji nemovitostí, o které jde, neměla více nemovitého majetku, takže by o vzniku nového souboru nemohlo býti řeči, toho stížnost netvrdí, nechávajíc toto zjištění žal. úřadu bez námitky.
Pak ovšem nelze tvrditi, že by úvaha žal. úřadu, že úbytek půdy, na který by nabyvatelé dle § 11 záb. zák. mohli vznésti nárok, ohrožoval a poškozoval zamýšlenou kolonisaci, bylo nesprávná a že by vybočovala z mezí, jež žal. úřadu jsou dány při rozhodování otázky, má-li dáti souhlas ku zcizení či nikoli.
Jeví se proto výtka nezákonnosti bezdůvodnou. — — —

Citace:

Československá obilní společnost.. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, číslo/sešit 2, s. 70-72.