Č. 3389.

Školství. — Obecní knihovny: Nucený nájem místnosti věnované obcí a sloužící také skutečně k účelům obecní knihovny jest podle § 7 zák. č. 189/1919 přípustný toliko tehdy, jestliže obecní knihovna oné místnosti k splnění svého veř. účelu nepotřebuje.
(Nález ze dne 21. března 1924 č. 4573).
Věc: Obec Š. proti ministerstvu školství a národní osvěty o nucený nájem místnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Aby se zabezpečilo bydlení industriální učitelky ustanovené při škole — převzaté podle § 2 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. do správy min. škol. — vyslovil žal. úřad nař. rozhodnutím v dohodě s min. vnitra podle § 7 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. a 9. dubna 1920 č. 295 Sb. a podle § 2 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. na základě konaného šetření a ve smyslu protokolu ze dne 29. července 1922 nucený nájem jedné místností v přízemí budovy německé školy v Š.; uživatel místnosti byl vyzván, aby nábytek, který podle cit. protokolu v oné místnosti je, ihned vyklidil.
O stížnosti vytýkající nař. rozhodnutí nezákonnost proto, že zabraná místnost slouží obecní knihovně, uvážil nss toto:
Podle § 7 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. jest nucený nájem pro účely školy menšinové a k ubytování učitelů v ní ustanovených přípustný jen tehdy, není-li jím ohroženo vlastní bydlení nebo vlastni živnost majitele reality, ve které se místnost ta nalézá anebo — ve smyslu právního názoru vysloveného zejména již v nál. Boh. 702 adm. — vlastni bydlení nebo vlastní živnost toho, komu přísluší právo zabíranou místností nakládati nebo jí užívati.
Pokud pak místnost některá slouží již některému veřejnému účelu, tedy jest z důvodů rozvedených zejména již v nál. Boh. 841 a 2099 adm. nucený nájem místnosti takové podle § 7 zák. č. 189/19 přípustný jen tehdy, když veřejný účel, jemuž místnost ta je věnována, ke svému splnění oné místnosti nepotřebuje.
Při komisionelním řízení, které zábor předcházelo, bylo podle protokolu z 29. července 1922 zjištěno, že v oné místnosti jsou lavice, tabule a i skříň s knihami a namítl přítomný starosta obce, že místnost na základě usnesení ob. zast. z dubna 1922 a na základě zákona o obecních knihovnách byla věnována účelům obecní knihovny.
Zřízení obecní knihovny veřejné podle zák. z 22. července 1919 č. 430 Sb. nutno podle názoru nss-u pokládati za účel veřejný, poněvadž knihovna ta podle § 1 zák. cit. slouží »doplnění a prohloubení vzdělanosti všech vrstev obyvatelstva« a jest podle čl. 1. prov. nař. z 5. listopadu 1919 č. 607 Sb. »přístupna všem obyvatelům« za podmínek stanovených v čl. 18 a násl. téhož nař. Zřízení obecní knihovny jest dále podle téhož zák. (§ 1) a nař. (čl. 1) povinností každé obce politické, kteréžto povinnosti musí obec dostáti ve lhůtě stanovené čl. 23 a násl. cit. nař.
Z toho plyne, že nucený nájem místnosti, věnované obcí a sloužící také skutečně k účelům obecní knihovny jest podle § 7 zák. č. 189/19 přípustný toliko tehdy, jestliže obecní knihovna oné místnosti k splnění svého veř. účelu nepotřebuje. Otázka, je-li či není-li tomu tak v konkrétním případě, jest ovšem otázkou skutkovou, zodpovědění její tedy součástí skutkové podstaty položené za základ rozhodnutí úřadu; proto může nss zodpovědění této otázky žal. úřadem přezkoumati toliko s hlediska formálního (§ 6, odst. 2 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876). Žal. úřad vycházel zřejmě ze závěru, že obecní knihovna oné místnost nepotřebuje a může býti umístěna jinde, takže její nucený nájem je přípustný. Jelikož podle cit. již protokolu inventář obecní knihovny v oné místnosti umístěný tvořila jediná skříň s knihami, jelikož dále tehdy v této místnosti umístěny byly také lavice a tabule školní, nelze shledati, že by závěr úřadu, že tato skříň může býti umístěna i v jiné učebně, byl nelogický neb odporoval spisům nebo spočíval na neúplném zjištění anebo trpěl jinakou vadou řízení.
Jest tedy i nss na shora uvedený závěr žal. úřadu podle 1. odst. § 6. svého zák. vázán.
Proti tomu stanovisku nelze důvodně namítati jednak, že »úplně vybudovaná knihovna obecní se skládá z půjčovny knih, čítárny časopisů a knihovny příruční« (§ 3 zák. č. 430/19), jednak že obec je povinna »poskytnouti všem účelům veřejné knihovny vhodné místnosti, důstojně a účelně upravené«.
Neboť jednak rozhoduje pro přípustnost záboru podle § 7 zák. č. 189/19 jenom stav nynější, nikoliv však snad budoucí vybudování knihovny, jednak nelze shledati nezákonnost nebo vadnost v tom, když žal. úřad za vhodné umístění knihovny pokládá její umístění v některé školní místnosti, tedy místnosti sloužící rovněž účelům kulturním, jejíž užívání k účelům školským není do té míry výhradné, že by jím bylo znemožněno také užívání téže místnosti k účelům obecní knihovny podle předpisu čl. 10, 18 a násl. vl. nař. č. 607/1919 a to zejména v obci poměrně malé.
Vzhledem k tomu bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3389. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 855-857.