NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4954
.
Obecní zaměstnanci: Výrok o přípustnosti zařazení určité položky do obecního rozpočtu anebo o platových nárocích obecních zaměstnanců?
(Nález ze dne 29. září 1925 č. 18077.)
Věc: Rudolf M. a Max S. v Opavě (adv. Dr. Emil Beneš z Prahy) proti zemské správní komisi o strážní přídavek.
Výrok: Stížnosti se odmítají jako nepřípustné.
Důvody: Po zřízení stát. policejního ředitelství v Opavě, s platností ode dne 15. prosince 1922, domáhali se st-lé, býv. městští strážníci, kteří do státní služby nebyli převzati, aby jim za dobu od 1. ledna 1923 do 31. května 1923 byl vyplacen strážní přídavek dle zák. ze 13. července 1922 č. 230 Sb., protože teprve od 31. května 1923 byli do jiného služ. oboru městského převzati. O žádosti této, jakož i o žádosti jiných býv. měst. strážníků, kteří vznesli stejnou prosbu resp. pokud obdrželi odbytné, žádali na započtení 90%ního pražského místního přídavku do základny odbytného, bylo ve schůzi měst. zast. z 30. listopadu 1923 usneseno částku připadající na úhradu výplaty strážního přídavku v obnosu 55768,30 K a částku připadající na započtení 90%ního pražského místního přídavku do základny odbytného v obnosu 14652 K pojati do rozpočtu na rok 1924. Finanční komise zamítla však tento návrh a podala odvolání k zsk-i v Opavě.
Naříkaným rozhodnutím zrušil žal. úřad usnesení měst. zastupitelstva z těchto důvodů: »Vyhláškou min. vnitra z 25. listopadu 1922 č. 341 Sb. bylo zřízeno na základě zák. ze 16. března 1920 č. 165 Sb. policejní ředitelství v Opavě, do jehož oboru působnosti přináleží Opava — město a okolí a to s platností od 15. prosince 1922. V důsledku této vyhlášky byla zrušena městská policie a končila také tímto dnem policejní služba městské policie a logicky také všechny požitky a přídavky městské, spojené s vykonáváním služby policejní. Tím, že státem nepřevzatí členové býv. měst. policie byli měst. správou přiděleni jiným oborům měst. služby, nenabyli nároků, aby se domáhali práv plynoucích ze zák. č. 230/1922, po případě z nař. vl. č. 295/1922, daných uniformovaným nebo neuniformovaným sborům stráže bezpečnosti. Pro vyhovění stížnosti fin. komise, pokud se týká započtení 90%ního místního přídavku pražského do odbytného, směrodatná byla následující úvaha: Vzhledem k tomu, že odbytné jest jakousi náhradou za vzdání se pensijních nároků, možno při extensivní interpretaci pojmu ročního platu (§ 3 ř. z. č. 74/1896), jenž má dle usnesení měst. zastupitelstva býti základem pro nárok na odbytné, pro stanovení tohoto odbytného nanejvýš do něho započítati 50% místního přídavku pražského, jak ustanovuje § 5 zák. č. 541/1919 ohledně zjištění základny pro vyměření pensijních požitků. Nárok na započtení 90%ního místního přídavku pražského odůvodněn není a nelze jej také opříti o právní vývody nálezu nss-u Boh. 1567 adm., ježto předpoklady tohoto nálezu jsou odchylné od předpokladů pro posouzení předmětné záležitosti.«
O stížnostech do tohoto rozhodnutí podaných uvážil nss toto: Především bylo zkoumati, co bylo vlastně předmětem rozhodování žal. úřadu. Stížnosti vycházejí z toho, že žal. úřad rozhodl o nárocích st-lů na přiznání strážního přídavku za dobu od 15. prosince 1922 do do 31. května 1923 resp. na započteni 90%ního pražského místního přídavku do základny odbytného, a vytýkají nař. rozhodnutí nezákonnost v tom směru, že žal. úřad k takovému rozhodování nebyl příslušným. Slovné znění nař. rozhodnutí zdá se také skutečně tomuto názoru nasvědčovati, poněvadž celé odůvodnění se zabývá přezkoumáním zákonitosti zmíněných nároků. Přes to však nss se tomuto pojetí nemohl připojiti. Usnesení měst. zast. z 30. listopadu 1923, které tvořilo předmět přezkoumání žal. úřadu, týká se zařazení částky připadající na úhradu výplaty strážního přídavku v obnosu 55768,20 K a částky připadající na započtení 90%ního pražského místního přídavku do základny odbytného v obnosu 14652 K do rozpočtu na rok 1924. Vlastním předmětem usnesení bylo tedy zařazení určíce položky do rozpočtu na příští rok, nikoliv přiznání strážního přídavku v určité výměře a určitým osobám, a proti tomuto usnesení bylo podáno odvolání finanční komisí. Nerozhodovala tudíž zsk o nárocích býv. městských strážníků, nýbrž o přípustnosti zařazení určité položky do rozpočtu, k čemuž rozhodně příslušnou byla, a zrušila dotyčné usnesení měst. zastupitelstva.
Proti zařazení nebo nezařazení určité položky do rozpočtu může si stěžovati každý poplatník a volič, ale jenom v této své vlastnosti. St-lé nenapadají však nař. rozhodnutí jako poplatníci nebo voličové, nýbrž výslovně jen jako býv. měst. strážníci, kteří se cítí dotčeni ve svých právech na vyplacení strážního přídavku. Žal. úřad ovšem ve svém rozhodnutí neuznává také tento nárok, než v této relaci nelze jeho výrok pokládati za rozhodnutí právní moci schopné, neboť k takovému rozhodování by ani nebyl příslušným, protože st-lé, jak jest nesporno, jsou obecními zřízenci a k rozhodování ve sporech o příjmy služební, jakož i o ostatních sporech vzešlých ze služ. poměrů jejich jsou dle § 24 zák. č. 16/1920 povolány řádné soudy. Žal. úřad proto si řešil otázku tuto pro svou potřebu pouze praejudicielně a není tím st-lům nikterak bráněno, aby své nároky uplatňovali pořadem soudním.
St-lům se tedy nedostává legitimace ke stížnosti do rozhodnutí týkajícího se zařadění určité položky do obecního rozpočtu, a bylo stížnosti odmítnouti jako nepřípustné.

Citace:

č. 4954. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 212-214.