Čís. 1898.
Pro rozepři o nárok, upravený §em 1154 b) obč. zák. nový doslov, jest příslušným řádný soud, třebas v kolektivní smlouvě stanoven byl rozhodčí soud pro podobné případy, mezi něž však nárok, o nějž jde, nelze zařaditi.
(Rozh. ze dne 10. října 1922, R I 1175/22.)
Proti žalobě, jíž domáhal se dělník na zaměstnavateli náhrady mzdy, jež mu ušla nastoupením služby vojenské, vznesl žalovaný námitku nepříslušnosti soudu, ježto dle kolektivní smlouvy ze dne 7. ledna 1921 jest příslušna rozhodovati o žalobním nároku paritní komise pro veškerý průmysl v Praze. Soud prvé stolice námitku zamítl, ve věci pak žalobě vyhověl. Důvody: Podle § 5 kolektivní smlouvy rozhoduje ústřední paritní komise pro veškerý průmysl v Praze jen »spory z této smlouvy vzešlé«. Nárok, který je předmětem žaloby a vyvozován žalobcem z § 1 zákona ze dne 1. dubna, čís. 155 sb. z. a n., není v kolektivní smlouvě vůbec uveden, ani výslovně, aniž dá se podříditi pod jiné ustanovení smlouvy najmě §u 10, upravujícího úplatu a odškodnění dle § 1154 b) obč. zák., ale výslovně jen do zákonné změny tohoto § 1154 b) obč. zák., která právě nastala pak zákonem ze dne 1. dubna 1921. čís. 155 sb. z. a n. Odvolací soud vyhověl námitce a žalobu odmítl. Důvody: Není sice správno tvrzení odvolání, že kolektivní smlouva pro textilní závody východních Čech, daná v Praze dne 7. ledna 1921, upravuje veškeré vzájemné nároky a povinnosti smluvních stran, opak toho je zřejmým z jejího obsahu, není však pochybnosti o tom, že jedná o veškerých nárocích, uvedených v § 1154 b) obč. zák., jak patrno z nadpisu jejího § 10: »Úplata a odškodnění dle § 1154 b) obč. zák.«, byť i obsah tohoto § 10 nerozváděl blíže všechny případy těchto nároků, jak je má na mysli § 1154 b) obč. zák., zejména i případ, kdy dělník je nucen nastoupiti službu vojenskou, jak tomu je v tomto případě. Zákonný podklad nároku, uplatňovaného v tomto sporu, je týž jak podle § 1 zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 155 sb. z. а n., jehož se žaloba dovolává a jímž byl § 1154 b) obč. zák. ve svém prvotním novelisovaném doslovu změněn, tak podle původního doslovu tohoto § 1154 b) obč. zák., a poslední věta § 10 kolekt. smlouvy, že ustanovení tohoto § platí až do eventuelní zákonné změny § 1154 b) obč. zák., nemá významu, jejž jí rozsudek prvé stolice přikládá, neboť ustanovení § 10 kolekt. smlouvy, jak již výše uvedeno, nedotýkají se případu nastoupení vojenské služby, nýbrž nemoci, súčastnění se pohřbů blízkých příbuzných, oddavek a porodů. Dle toho jde o spor ze smlouvy kolektivní a, poněvadž není o tom pochybností, že tuto smlouvu dlužno považovati za platnou úmluvu o rozhodčím, je tím vyloučena příslušnost řádného soudu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu o námitce nepříslušnosti soudu a vrátil věc odvolacímu soudu, by vyřídil odvolání.
Důvody:
Dle § 10 kolektivní smlouvy ze dne 7. ledna 1921 mají úplatu obdržeti jenom ti dělníci, kteří dle dřívějšího doslovu § 1154 b) obč. zák. stanoveného třetí dílčí novelou ze dne 19. března 1916, čís. 69 ř. zák. nemocenskou pokladnou byli uznáni nemocnými, neb ku práci neschopnými, neb kterým pro šestinedělí, pohřeb členů rodiny, manželský sňatek, neb pro porod příslušníků domácnosti nárok na úplatu za promeškaný čas byl přiznán. Dle poslední věty téhož § 10 mělo toto ustanovení platiti jen až do případné zákonné změny § 1154 b) obč. zák. Že by případné nové znění § 1154 lit. b) obč. zák., které novou zákonnou úpravou tohoto § bude zavedeno, mělo nastoupiti na místo, dosavadního § 10 kolektivní smlouvy, nebylo v této smlouvě vyřčeno a z nadpisu § 10 smlouvy »úplata a odškodnění dle § 1154 b) obč. zák.«, to nutně nevyplývá. Poněvadž pak zákonem ze dne 1. dubna 1921, čís. 155 sb. z. a n. byla zavedena v § 1154 b) obč. zák. změna potud, že nyní přísluší zaměstnanci mzda nejen, když utrpěl úraz neb onemocněl, nýbrž i když z jiné důležité příčiny, týkající se jeho osoby, nemohl bez své viny vykonávati službu nebo práci, nelze dle znění kolektivní smlouvy tvrditi, že by se kolektivní smlouva i na tento případ vztahovala, zejména, že by se vztahovala na případ, kdy pro nastoupení služby vojenské nemohl zaměstnanec službu neb práci konati, neboť nikde není stanoveno, že nynější znění k 1154 b) obč. zák. nastoupilo na místě dřívějšího § 10 kolektivní smlouvy. Poněvadž pak dle § 5 kolektivní smlouvy příslušejí k rozhodnutí před ústřední paritní komisi pro veškerý průmysl v Praze pouze spory vzniklé z kolektivní smlouvy a nové znění § 1154 b) obč. zák. v tuto smlouvu pojato není, nepřísluší vyřízení sporů opírajících se o nové znění § 1154 b) obč. zák. do pravomoci paritní komise a proto nepřísluší do pravomoci její též tento spor.